Lužická Nisa je od Hrádku regulovaná. V Chotyni vtéká do Lužické pánve a ztrácí na spádu. Dřív kolem Hrádku, Žitavy až k Hirschfelde bohatě meandrovala, dnes je regulovaná. Teče ale svižně. Bývala zde rybníkářská oblast. Aleje starých dubů u trojmezí jsou starými hrázemi. Těžba uhlí v Žitavské pánvi si ale vynutila regulaci ve 30. letech minulého století. V Hirschfelde míjíme na německé straně starou tepelnou elektrárnu, dnes je v ní muzeum. A na pravém polském břehu známou elektrárnu Turów. Až sem je voda pěkně čistá, jenomže pak ji zkalí voda z dolu.

Od Hirschfelde až po Zhořelec je snad nejkrásnější úsek. Nisa se ponoří do lesního údolí. Je plná ohlazených balvanů. Připomíná Ohři. Ale nic dramatického. Oblíbenou atrakcí zde je jízda v oválných nafukovacích člunech do kláštera v Marienthalu. Marienthal stojí za zhlédnutí. Pod klášterem vytéká Nisa do Zhořelecké pánve. Z řeky žádný velký rozhled po krajině není. Řeka je zakousnutá pod úroveň terénu. Teče ale svižně, opět bohatě meandruje. Břehy jsou porostlé vrbičkami nebo křídlatkou. Cestou do Zhořelce je několik starých jezů. Jsou jiné, než jaké známe z našich řek. Ale po obhlídce se dají vždy nějak překonat. A jízda na lodi zde určitě nadchne. Stále je potřeba kormidlovat. U Radimerzic se připojí Smědá. Zde stojí za zhlédnutí barokní vodní zámek na polské straně. Plavbu je nejlepší skončit před Zhořelcem. Ve Zhořelci je totiž obtížný jez v navigaci.

Mimochodem Zhořelec má více jak 150 let sportovní veslařské tradice, a ta se zrodila právě na Nise.

Pod Zhořelcem je Nisa již klidnější. Má menší spád. O pravidelná zpestření se však starají stržené mosty. V r. 1945 na ústupu byly vyhozeny do vzduchu a většina není dodnes obnovená. Ruiny na dně tvoří peřeje. Nedaleko Zentendorfu míjíme i nejvýchodnější bod Německa. Ano, nachází se na „naší” Nise! Na vrbě na ono místo upozorňuje cedule. A zde se již můžeme setkat s králem fauny - s bobrem. Hráze při březích i typicky ohlodané kmeny nenechají nikoho na pochybách. Od Rothenburgu po Bad Muskau na více jak 100 km operuje další půjčovna nafukovacích lodí. Je zde tábořiště i možnost občerstvení.

Nisa zde tvoří skutečnou hranici. Na německé straně husté osídlení. Na polské pravá pustina a hluboký les. Vsi se koncem války vylidnily a zanikly. Podobně jak u nás v pohraničí. Do lesů se vrátili i vlci. Na své si přijdou i fandové železnic. Nisu křižují zrušené tratě a každé větší město mělo pouliční dráhu. Vymyká se Forst, kde byla nákladní dráha „Schwarze Jule”. Za prohlídku stojí i zámecký park v Bad Muskau s projížďkou lesní železnicí. Pouhých 20 km od soutoku leží město Guben/Gubin. Další město, které bylo po válce rozděleno. Historické, boji téměř zničené, jádro města leží v Polsku. Německu zůstalo nádraží s průmyslovou čtvrtí. V jedné někdejší textilce je evropské centrum prof. Hagense pro konzervaci nebožtíků. Pro otrlé, ale stojí za návštěvu.

Pod Gubenem ukrajuje Nisa poslední kilometry. Do války byla splavná pro nákladní čluny z Odry. Dnes je zanesená a slouží již jen sportovní plavbě. Lužická Nisa končí soutokem s Odrou v malé vsi Ratzdorf 256 km dlouhou pouť. Ve výšce pouhých 28 m nad mořem. Do moře je to ještě 300 km. Ohromné masy vod z Odry však i tuto vzdálenost snadno překonají. Potkáte zde hodně cyklistů i z Čech, kteří jezdí po známé cyklostezce Odra-Nisa. Je příjemné potkat své krajany.

Lukáš Pleticha