Zajatí Francouzi pomáhali budovat areál továrny Feinapparatebau (pozdější LIAZ) a měli zde poměrně volný režim. Závod byl určen pro výrobu jemné mechaniky a zaměřovací techniky ke zbraňovým systémům, pro kterou nabízel jablonecký průmysl dostatek odborníků. Později se sortiment rozšířil a koncem války se zde vyráběly i samopaly a děla. V roce 1945 se vybavení továrny stalo kořistí Rudé armády.

Tábor byl postupně rozšiřován a od roku 1941 zde byli deportováni sovětští a v roce 1943 též italští zajatci. Posílány sem byly i transporty totálně nasazených mužů a žen z Ukrajiny a dalších částí SSSR. Později přibyli totálně nasazení z protektorátu. Celkem tady pracovalo přes 2000 lidí.

V roce 1944 zde byla zřízena pobočka koncentračního tábora Gross Rosen a prvním transportem sem bylo přemístěno 200 vězňů. Koncem války v roce 1945 se tábor stal destinací pochodů smrti z evakuovaných koncentračních táborů v Polsku. Poslední záznam je o příchodu transportu asi tří set polských žen. Dodnes se na stěnách jedné z někdejších ubikací zachovaly kresby vězňů. Podmínky v táboře nebyly pro každého stejné - od volných pro Francouze a některé totálně nasazené, až po typicky koncentráčnické.

V důsledku zacházení a podmínek v táboře i továrně tady zemřelo kolem stovky osob. Přesný počet ale není znám, jelikož spolehlivější záznamy končí lednem 1945. Víme, že mnoho osob podlehlo v roce 1944 tyfu, jiné příčiny úmrtí zůstaly ale zastřeny: jak bylo u SS běžné - srdeční a tělesná slabost, tuberkulosa… Skutečnost ovšem byla často horší - podvýživa, otrocké pracovní podmínky, týrání. V seznamu mrtvých figuruje i několik novorozenců, kteří se narodili vězněným ženám a přežili sotva pár týdnů. Někteří polští vězni zemřeli ještě po osvobození v ošetřovnách Československého červeného kříže.
Mrtví byli pochováváni na obecním hřbitově v Rýnovicích. Když ale přišly protesty místních obyvatel, došlo i k pohřbívání v lese. Dne 6. května 1945 byl tábor osvobozen revolučními gardami. Rok poté proběhla exhumace a 96 obětí bylo přemístěno do společného hrobu, který je základem dnešního pietního místa v Rýnovicích. V roce 1948 zde byla odhalena socha představující vězně, na podstavci s nápisem „Lidé bděte!“ Autorem díla je kamenosochař J. Jaroš z Velkých Hamrů, jehož další pomníky stojí i v okolí (například ve Vlastiboři či v Albrechticích).

V dalších letech drželi nad hrobem patronát pracovníci LIAZu. Po roce 1989 však upadalo toto místo a jeho minulost do zapomnění. Nedlouho potom, kdy v roce 2005 proběhly dílčí úpravy památníku, byly shodou šťastných okolností nalezeny seznamy zemřelých vězňů. V letošním roce se snad dočkáme jejich důstojného připomenutí na pamětních deskách.

Lukáš Pleticha