Narodila se 3. dubna 1975 ve Vrchlabí. Dětství prožila ve Velkých Hamrech a tam také navštěvovala místní ZŠ. Maturovala na Gymnáziu v Tanvaldě a ve studiích pokračovala na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, kde vystudovala obor Kulturní historie. Publikuje odborné studie i popularizační články, v nichž se zaměřuje především na období 19. století. Zvláštní pozornost věnuje regionálním dějinám Jablonecka.

Od 1. 7. 1999 nastoupila Jana Nová místo historičky a knihovnice v Muzeu skla a bižuterie. Odborná muzejní knihovna byla v roce 2004 otevřena pro veřejnost a ve zdejší studovně se také s Janou Novou můžeme nejsnáze potkat. Příležitostí k setkání je však více. Jana Nová je autorkou cyklu výstav „Otcové města Jablonce“, které se každoročně konají v Galerii Belveder. K výstavám neodmyslitelně patří komentované prohlídky, na nichž se návštěvníci dozvědí spoustu zajímavostí z minulosti našeho města. Totéž platí o přednáškách v Městské knihovně a dalších institucích.

Kdy jste se začala zajímat o historii a jak jste se k ní dostala?

Stát se historičkou nebyl zrovna můj dětský sen. Jako dítě jsem tíhla spíše k umění. Tehdy bych to asi tak nenazvala, ale přitahovala mě možnost vyjádřit své pocity výtvarným způsobem. Od puberty dál jsem se přestávala zajímat o sebe a s úžasem jsem zírala, jak funguje svět obecně - trochu se mi rozšířily obzory. Vystudovala jsem kulturní historii, což je obor, který dává možnost nahlížet na minulost komplexněji, v širších souvislostech, než nabízejí obecné dějiny zaměřené tradičně spíše na politiku. Zní to velmi vznosně a komplikovaně, ale vlastně jsem jenom zvědavá, jak to vlastně na světě chodí a chodilo.

Žijeme v kraji, kde minulost byla přervána vysídlením velké části obyvatelstva. Jak se s takovou situací historik vyrovnává?

Pro historika je to „normální“ peripetie, různých přeryvů bylo v dějinách mnoho. Osobní pocity by měly jít stranou, to však neznamená, že by se historik neměl zabývat postoji aktérů tehdejších dějů, ty k tomu naopak patří. Chápat historii jako zdroj odpovědí na otázky kdy, kdo a jak mi připadá trochu málo. Zajímá mě především proč. Kdo měl jaké důvody k tomu, aby jednal tak, jak jednal. Je to otázka akce a reakce, pozoruhodného zřetězení příčin a následků, které přináší mnohá překvapení. Za sebe mohu říci, že mě práce historičky spíše než k vynášení soudů podněcuje k toleranci.

Výsledky vaší práce zúročujete na výstavách, při přednáškách a v odborných nebo populárně naučných článcích v časopisech či sbornících. Napsala jste knihu Otcové města Jablonce. Co vás žene do takové práce?

Patří to prostě k mé profesi a mám to štěstí, že mě má práce baví. Pokud se ale ptáte po nějaké „vyšší“ ideji, pak neskromně doufám, že projekty, jako jsou Otcové města Jablonce, pomáhají budovat vztah zdejších obyvatel k regionu. Sama jsem ho jako malá dlouho hledala. Jablonecko mi se všemi těmi továrnami a zchátralými opuštěnými domy připadalo ponuré a trochu nepřátelské. Historie je cesta, jak poznat tento region. Zjistit, jakým vývojem prošel a jaké jsou kořeny reality, v níž dnes žijeme. Když něco znáte, se všemi stinnými a světlými stránkami, dokážete to pochopit a mít to rádi.

Právě na jednotlivých tématech „Otců“ jsem se snažila ukázat, že většina věcí, které považujeme za moderní, má svou minulost. Naposledy to byl sport, který dnes k Jablonci neodmyslitelně patří. Přišlo mi prostě užitečné ukázat konfrontaci dnešního stavu bohatě vybavených sportovišť, do nichž plynou nemalé peníze, s představou ctihodných jabloneckých měšťanů, které ve 30. letech 19. století nadchl pro cvičení zdejší rodák Kajetan Jäckel. Byla to pozoruhodná cesta od ideálů turnerského hnutí k dnešnímu Jablonci jako centru sportu a turistiky.

V tomto roce bude výstava věnována osobnosti dlouholetého Jabloneckého starosty A. H. Posselta. Byl ve funkci od roku 1881 do roku 1918 a v této době prošlo město ohromným stavebním vývojem. Naše současné životy se odehrávají mezi stavbami, které vznikly před sto lety. Není snad zajímavé zjistit, proč tehdy někdo vynaložil tolik úsilí a peněz, aby je vybudoval?

Co dalšího chystáte v nejbližší době?

Muzeum skla a bižuterie plánuje vydat publikaci o jabloneckých výstavách bižuterie, takže se aktuálně věnuji tomuto tématu. Protože se jedná o celkem nedávnou historii, existuje spousta pramenů také mnoho pamětníků. I díky nim by výsledek mé práce neměl být jen chronologickým popisem událostí. Chci zprostředkovat alespoň část té fantastické atmosféry, která výstavy provázela.

Jsme rádi, že spolupracujete i s Jabloneckým měsíčníkem. V únoru jsme otevřeli seriál o střeleckých štítech ze sbírek Muzea skla a bižuterie. Na co se mohou čtenáři těšit?

Děkuji. Práce pro Jablonecký měsíčník je pro mě výzvou. Nutí mě pilovat umění zkratky. Musím vždy najít způsob, jak nějakou problematiku vyjádřit co nejstručněji a nejvýstižněji, což pro historika nebývá snadné.

Těší mě, že se Měsíčník rozhodl představit veřejnosti část skutečně unikátního souboru střeleckých a pamětních štítů ze sbírky Muzea skla a bižuterie. Jsou to předměty, které jsou úzce spojeny s historií města. Používají jazyk symbolů, a proto z nich můžeme vyčíst nejen datum a okolnosti některých událostí, ale také to, jaké postoje k nim lidé zaujímali. Je třeba všímat si detailů. Skrze ně pak můžeme i po staletích cítit něco atmosféry tehdejší doby. Nebudu ale prozrazovat další témata.

Muzejní knihovna asi není občanům tak známá, jako třeba ta městská. Jak a kdo ji využívá?

Muzejní knihovna má specializovaný fond zaměřený na dějiny užitého umění, zvláště pak skla a bižuterie a regionální historii. V těchto oblastech můžeme nabídnout jak starší publikace, tak nejnovější domácí i zahraniční odbornou literaturu. Fond doplňujeme jednak nákupy, jednak aktivními výměnami s podobně zaměřenými institucemi z celého světa.

Chodí k nám především studenti a odborní pracovníci. Našich služeb využívá ovšem i laická veřejnost. Ochotně poradíme každému, kdo se chce těmito obory zabývat ať na odborné úrovni nebo jen tak pro radost.

(os)