Na domě asi každého nejprve zaujme fasáda, kterou můžeme označit za jeho „oděv“ či „tvář“. Proto je třeba při obnově fasády přistupovat nanejvýš citlivě k jejímu materiálovému složení, architektonickému členění a barevnosti. Vzhled fasády není pouze soukromou věcí majitele domu, protože především fasády spoluvytvářejí charakteristické prostředí, ve kterém žijeme.

Značné množství fasád na objektech z přelomu 19. a 20. století se v Jablonci dochovalo v původním stavu, což je také důvodem, proč jsou tyto domy památkově chráněny. Zároveň však jsou dnes na hranici své životnosti a jejich obnova je nanejvýš aktuální.

Při obnově fasády lze zvolit několik přístupů, a to vždy v závislosti na konkrétní situaci. Pokud je fasáda v autentickém stavu, je třeba zachovat všechny plastické prvky a v žádném případě je nezjednodušovat. Jedná se často o velmi kvalitní štukatérskou práci - bohatě profilované římsy, bosáže, konzoly a maskarony a mnoho dalších prvků, které vyprávějí o vkusu a kráse minulosti. Zanedbávání průběžné údržby se bohužel na jabloneckých fasádách brzy projevilo. Navíc již od 60. let 20. století byly velmi necitlivě „modernizovány“, což většinou znamenalo odstranění veškeré výzdoby, osazení typizovaných oken a nahození tvrdé břízolitové omítky. Výsledkem je tupý a znetvořený vzhled mnoha kdysi krásných domů. Tuto etapu vývoje máme snad již za sebou.

Pokud je obnovována takto znetvořená fasáda, je žádoucí návrat k původnímu stavu v maximální míře. Zničené fasády lze dobře rekonstruovat podle původní stavební dokumentace nebo historických fotografií. Kvalitní štukatérská práce není nejlevnější záležitostí, proto je třeba si obnovu fasády dobře rozvrhnout a zjistit možnosti dotací. Snížení nákladů použitím výrazně levnějších prefabrikovaných prvků z polystyrénu je však z hlediska památkové péče velmi diskutabilní. Lze je použít jen ve velmi omezené míře, protože jejich nepřirozený vzhled se málokam hodí. Nejlepším řešením je proto používat vždy takové materiály a postupy, které jsou na objektu původní, popř. tvoří plnohodnotnou náhradu. Pokud je použita původně např. vápenocementová omítka s jádrovou a štukovou vrstvou a vrchním fasádním nátěrem, je nutné tuto technologii dodržet i při dnešní obnově. Určitá míra zjednodušení je možná u dvorních a bočních fasád, které nejsou pohledové, přesto i zde je nezbytná opatrnost.

Petr Freiwillig a Jiří Křížek
Národní památkový ústav, ú. o. p. v Liberci