Viktor Vorlíček se narodil 7. srpna 1909 v Bělé u Turnova v prostředí učitelské rodiny, kde se od dětství utvářel jeho blízký vztah k hudbě, literatuře a umění. Během středoškolských studií se stále více projevoval chlapcův výtvarný talent a touha stát se malířem ovlivnila jeho celé další životní směřování.

Studoval v Turnově na tamější státní reálné škole, kde se ocitl uprostřed živého kulturního dění a díky osvíceným pedagogům mohl nahlédnout i do světa výtvarného umění. Seznámil se s dílem malíře Jana Prouska i dalších turnovských výtvarníků, velmi silným impulsem se mu stalo přátelství s malířem Milošem Votrubcem, jehož předčasná smrt ho silně zasáhla.

V roce 1928 přestoupil Viktor Vorlíček na reálnou školu do Nové Paky. Učitelem kreslení zde byl malíř Josef Jelínek, který okamžitě rozpoznal chlapcův výrazný talent a na jeho doporučení byl Viktor Vorlíček přijat do grafické speciálky Maxe Švabinského na pražské akademii. Otec mu sice nebránil v uměleckém studiu, podmínil jej však získáním profesury, kterou považoval za záruku jistější životní existence. Protože na akademii nebylo možné profesuru získat, přešel Vorlíček na České vysoké učení technické k profesoru Oldřichu Blažíčkovi, kde v roce 1934 úspěšně absolvoval. Studia zakončil ročním pobytem na Akademii výtvarných umění u profesora T. F. Šimona.
V roce 1936 nastupuje Viktor Vorlíček jako učitel na Československé reálné gymnázium v Táboře a začíná se tak jeho celoživotní pedagogické působení. To pokračuje několikaletým pobytem v Mukačevu na Zakarpatské Ukrajině, odkud musel v roce 1939 ve spěchu odjet a zanechat tam téměř celé své dosavadní dílo.

Za druhé světové války se staly Vorlíčkovým novým domovem jižní Čechy. Začal vyučovat na dívčím reálném gymnáziu v Českých Budějovicích a zároveň se zde zapojil do výtvarného dění. Stal se členem Sdružení jihočeských výtvarných umělců a vedle spolužáka z akademie, grafika Karla Štěcha, zde našel nové přátele, z nichž k nejbližším patřil spisovatel Ladislav Stehlík. V době působení v Českých Budějovicích vydal několik grafických cyklů a bibliofilských tisků.

V roce 1945 přijal Viktor Vorlíček místo středoškolského profesora na Státní odborné škole pro umělecký průmysl v Jablonci nad Nisou a zapojil se do její poválečné obnovy. K 1. září 1949 byl ze školské služby přechodně uvolněn a byl pověřen budováním muzea jabloneckého průmyslu. Stal se tak spoluzakladatelem Muzea skla a bižuterie a jeho prvním ředitelem. Jako konzervátor státní ochrany památek přispěl k záchraně důležitých kulturních hodnot, které se staly významnou součástí nových muzejních sbírek. K pedagogické činnosti se vrátil 1. září 1954 na tehdy obnovené Střední průmyslové škole v Jablonci n. N. Jako profesor byl navzdory své náročnosti oblíbený a vychoval několik generací úspěšných absolventů. Vedle výtvarných předmětů vyučoval též dějiny umění a matematiku. Zemřel dne 27. února 1976 v Praze.
Viktor Vorlíček vytvořil rozsáhlé osobité dílo, které zůstává v odborných kruzích stále nezaslouženě opomíjeno. Nevyhýbal se žádné výtvarné technice, přesto nejpřesvědčivějším dojmem působí jeho kreslířské a grafické práce, z nichž velkou část věnoval Jablonecku, Jizerským horám a Českému ráji. Lyricky pojaté a realisticky ztvárněné krajinné motivy dokáží oslovit každého citlivého diváka a zavedou ho do míst, která důvěrně zná, i když od časů, kdy je zachytil Vorlíček, prošla nejednou proměnou.

Výstava kreseb, grafik a maleb Viktora Vorlíčka je tak určena nejen milovníkům výtvarného umění, ale také obdivovatelům přírodních krás našeho kraje.

Jan Strnad
Městská galerie MY