Už od loňského podzimu zkoumá Agentura regionálního rozvoje (ARR) Liberec kvalitu vody v jablonecké přehradě. Na tomto projektu spolupracuje s jabloneckou pobočkou Povodí Labe a s ENKI, o.p.s. Třeboň.

Za finance z ministerstva životního prostředí byla ve velmi omezeném časovém úseku vytvořena studie možných příčin vzniku květu a rozvoje květu sinic. V omezeném proto, že se výzkumy začaly provádět v závěru letní sezóny, ideální stav by však byl, kdyby probíhaly po sezónu celou. I proto jsou nyní vedena jednání mezi ARR Liberec, zmíněným ministerstvem a Jabloncem o dalších finančních tocích, aby pro potřeby studie byly sbírány poznatky i během letošního července a srpna.

„Studie na výzkum kvality vody a příčin jejího znečištění v jablonecké přehradě nám byl zadán spolu s dalšími třemi lokalitami v Libereckém kraji v polovině loňského srpna,“ konstatoval spolupracovník ARR Liberec RNDr. Ivo Přikryl z třeboňské ENKI, o.p.s. (www.enki.cz), jenž pracuje také jako odborný asistent na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích (Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, oddělení akvakultury a hydrobiologie). Podle jeho slov je přehrada Mšeno poměrně podrobně sledována Povodím Labe, a proto bylo možné dle těchto informací vytvořit analýzu vývoje problému se sinicemi. „Sinice jsou problémem celosvětovým, nejen lokálním,“ prohlásil RNDr. Přikryl a dodal, že masivně se začaly rozvíjet od 60. a 70. let, kdy se na celém světě začaly budovat kanalizace, do nichž odtékala z praček voda naplněná pracími prášky.

„Pouhý zelený zákal na vodní hladině není problém. Sinice je bakterie, jejíž zdárný vývoj je limitován dostatkem živin a světla. Sinice jsou součástí fytoplanktonu a jak už to u bakterií bývá, jsou velmi přizpůsobivé,“ vysvětluje podstatu sinic Ivo Přikryl.

Novým nástupem problému zvaného sinice byla léta devadesátá. „Bakterie jsou velmi přizpůsobivé, dokáží setrvat i několik let v nečinnosti do okamžiku, než se objeví pro ně příznivé podmínky a již zmíněný dostatek živin,“ říká vědec z Třeboně. Do konce minulého století se v Jablonci sinice prakticky nevyskytovaly. Proto jejich objevení vyvolalo tady větší rozruch než jinde. Těmi správnými živinami pro ně je fosfor, teplá voda a dostatek světla. A těch bylo v přehradě najednou dostatek.

První závěry analýz říkají, že v době, kdy nad přehradou vznikla hustá zástavba, byla dočasně její kanalizace nedostatečná. A s odpadovou vodou z kanalizace se uvolňuje právě i poměrně velké množství fosforu do vody. „Ukázalo se však, že uvolňování fosforu do vody z odpadů není jedinou příčinou znečištění,“ konstatoval I. Přikryl. „V nádrži Mšeno je poměrně malý průtok vody, který spolu s deštěm a zajímavým rozdělením nádrže na tři části rozvoj sínic podporují. Jasná souvislost se ukazuje i s prohřátím jednotlivých vodních vrstev.“

Teplota 15 - 17 °C je poměrně vysoká, udržuje se víceméně stále u dna a je velmi příznivá pro nastartování rozvoje fytoplanktonu. Na jaře je voda ještě hodně prokysličená a chladná, jakmile se však prohřeje, s fytoplanktonem startuje i život sinic. Dříve stačila na regulaci tohoto bakteriálního růstu i dobrá obsádka dravými rybami, které se právě fytoplanktonem živí. Původně byly v přehradě hojně zastoupeni pstruzi, pak však zřejmě nastal problém s kyselostí vody, jenž měl za následek úbytek života v nádrži. Když rybáři obsádku obnovovali, nasadili hlavně kapry. Ti při hledání potravy přerývají sediment a přispívají k uvolňování fosforu. Naopak přínosem by bylo vyšší zastoupení dravých ryb, které by snižovaly početnost drobnějších kaprovitých.

Největší příčinu současného stavu vody v přehradě vidí odborníci zřejmě v zanešeném dně, které zarostlo při posledním vypuštění přehrady kvůli opravě hráze před zhruba deseti lety. K neutěšenému stavu tehdy přispělo i krátké vyvedení odpadů ze sídliště, tedy příliv živin pro sinice, což už dnes není pravda. Když pak bylo dno znovu zaplaveno, rostliny se ve vodě rozložily a vytvořily bezkyslíkaté prostředí, které dříve v přehradě nebylo. Aby však bylo možné říci, že právě toto je ten faktor znečištění, je třeba ještě odebrat další vzorky sedimentů ze dna.

Dobrým, ale složitým řešením, jak vyčistit přehradu, je odbahnění jejího dna, nebo alespoň odstranění vrchní živné vrstvy sedimentů. Jde však také o metodu náročnou jak na finance, tak na provedení. Sedimenty jsou totiž velmi bohaté na kov, takže problém není jen odtěžit, ale posléze také kam uložit.

Alternativním řešení je chemická úprava. Jejím působením horní vrstvy sedimentu zmineralizují, zhutní se a fosfor se tak převede do hůře rozpustné formy. Pak je možné dno odtěžit.

Použít se dají také srážedla, která byla využita například na Máchově jezeře. Jde však o velmi krátkodobé řešení na bázi železa a hliníku, jež vyčistí rekreační nádrž na jednu sezónu. Pomocí něho se ve vodě vytváří sraženiny, které do sebe strhávají jak fosfor, tak sinice. Trvalé by toto řešení mohlo být pro hlubší vodu, to však není případ Mšena.

Negativem prospívajícím rozvoji sinic je také přikrmování ryb vnazením při sportovním rybolovu.

Nejlevnější obrana proti sinicím je tedy prevence, ta je však pouze omezí, ne odstraní. Spočívat by měla v nejbližší době v těchto opatřeních:

• snížit počet kaprů
• úplně zakázat vnadění ryb
• vysadit více dravých ryb

V dlouhodobějším horizontu by k čisté vodě v přehradě vedlo lepší čištění odpadních vod v povodí, které by z vody vyloučilo fosfor. Je také možné zvažovat odbahnění některých částí nádrže.