Jak šel rok

Počasí a příroda v roce 2004.

LEDEN - První lednový týden zasypaly krajinu přívaly sněhu, místy napadlo rázem až pětatřicet centimetrů sněhu. Řidičům ztěžovalo jízdu husté sněžení, brodili se i chodci. Potom se střídaly obleva a sníh celkem pravidelně. Pořádně přituhlo dvaadvacátého ledna, kdy klesla rtuť až na mínus patnáct stupňů Celsia. Další obleva stvořila mohutné rampouchy a poslední lednové dny byly opět ve znamení přívalů nového sněhu. Čili, nic mimořádného, na co bychom nebyli - my, Jablonečáci - zvyklí.

ÚNOR - Pokračoval čas oblev, tání a sněhové krupice. Nejvíce sněhu připadlo v noci na 9.2. Jinak tento měsíc ladil lidi i ptactvo na jarní notu. Zvláště v závěru se sluneční paprsky snažily, a tak na nás ze střech kapala voda a padaly rampouchy. Jaro? Pocitově ano, ale pod nohama křupal jiskřící sníh.

BŘEZEN - Jupíí, jaro je tady - radovali jsme se uprostřed měsíce, kdy se teplota vyšplhala až na sedmnáct stupňů. Sníh rychle mizel, ale těšení na nové roční období bylo předčasné. Během týdne došlo k radikální změně. Ve středu 24.března klesla večer na mínus pět, čili rozdíl přes dvacet stupňů! Do rána pak napadnul nový sníh a zůstal ležet. Silničáři vyrazili do terénu nikoliv s kropícími vozy, ale se sypači.

DUBEN střídal slunce s deštěm a zimou. Ve středu osmadvacátého však k nám vtrhlo rovnou léto a pak už teplo vydrželo do konce měsíce. Poslední dubnový den slunce vytáhlo rtuť teploměru až na pětadvacet stupňů a nechalo ji tam do pozdního večera. Ten si Jablonečáci užili s čarodějnicemi a ohňostrojem na přehradě. Noc byla vlahá, jen od vody trochu více foukalo. U ohně se však dalo posedět až do půlnoci a vychutnat si tak poslední hodiny před vstupem České republiky do Evropské unie.

KVĚTEN - První den jsme se probudili nejen do prosluněné prvomájové soboty, ale také coby světoobčané. Česká republika vstoupila oficiálně do Evropské unie. Vedle české vlajky visela na státních budovách nově i modrá se zlatými hvězdami.Šok - co se květnového počasí týkalo, přinesla neděle třiadvacátého. Ranní pohled z okna ukázal zasněžené rozkvetlé tulipány, jiřiny, modřence i macešky, keře zlatého deště i dokvétající jabloně. S deštěm pak přilétl vítr a pořádná sprška krup.

ČERVEN měl charakter aprílového počasí. Nabídnul polojasno i bouřky s přívalovými dešti a kroupami, slunce i prudký vítr s vichřicí. Hřálo slunce, byla zima. V teplotách byly více jak desetistupňové rozdíly.

ČERVENEC - Podle všech možných předpovědí mělo být v červenci nejtepleji, léto však vyvrcholilo zimou a mělo hodně daleko k prosluněným dnům a teplým nocím. Byli jsme nuceni dokonce pár dní topit. Super teplo nabídnul až třetí červencový víkend. Rtuť teploměru šplhala ke třicítce, takže nastaly pro nás vlastně tropy. Přehrada byla v obležení naháčů. Voda sice studená, ale koupat se dalo. Již další víkend však byl pod mrakem, plný deště a ochladilo se.

SRPEN - S posledním srpnovým dnem jak kdyby skončilo léto.

ZÁŘÍ - Začátkem měsíce dorazila vlna letního počasí, ale během pár dní narušily prosluněné a teplé dny ranní teploty, které se pohybovaly jen těsně nad nulou. Pak už bylo typicky podzimní počasí zataženo, sychravo, déšť, mokro. Spokojeni byli houbaři, protože se nevraceli z lesa s prázdným košíkem. Zima přebírala nenasytně vládu a už koncem září se topilo nejen v rodinných domcích, ale i na sídlištích.

ŘÍJEN - Počátkem měsíce bylo vcelku jasno, sluníčko. Ochladily se jen vztahy. Když se konalo referendum na téma hospic, přálo mu jen počasí. Lidé nikoliv. Od poloviny října se na nás již pravidelně šlebil po ránu šedivák, ale slunce mu moc velkou šanci nedávalo. Hřálo tak, že se dokonce pětadvacátého očekával teplotní rekord. Překonán nebyl, teploty dosáhly „jen“ devatenácti stupňů Celsia. Pak počasí přešlo plynule do klasického podzimních sychravých dnů s deštěm a mlhou.

LISTOPAD - Martin, slavící svátek 9.11., dorazil na bílém koni s dvoudenním předstihem a přinesl první sníh. Naplnila se ovšem lidová pranostika tvrdící, že sníh Martinem nadělený, dlouhého trvání nemá. Však také zůstala bílá pokrývka pouze na horách, kde se zhruba pěticentimetrová vrstva smrskla během den na pouhá tři čísla. Devět dnů nato prý padal ve Mšeně sníh. Napsala jsem prý, protože v dalších částech města pouze pršelo. Vydatné deště v celém kraji leckde rozvodnily řeky. Průtrž mračen záhy vystřídal příval sněhu. Ač datum tomu odpovídal, většina podlehla iluzi, že zima nebude a klouzala se závějemi v polobotkách. Dvacátého listopadu se pak ujala zima vlády naprosto nekompromisně. Zasypala kraj bílou nadílkou, pohled z okna působil romanticky. Hůře na tom byli ti, kteří vyjeli autem. Přesto bylo u nás dobře. Mnohem hůře dopadlo Slovensko, kde vichřice pokácela tisíce stromů ve Vysokých Tatrách. Listopad 2004 přinesl tak největší ekologickou katastrofu v Evropě.

PROSINEC - Rozsvícení vánočního stromečku počátkem prosince mělo sváteční atmosféru, ale po sněhu ani památky. Až jednadvacátého prosince krátce před čtrnáctou hodinou začala zima nejen podle kalendáře, ale naplno i za okny. Teploty byly až mínus osm stupňů Celsia pod nulou. Nicméně Vánoce jsme oslavili na blátě. Teplota totiž stoupla nad nulu, takže sníh začal tát. Štědrý dne pak propršel, kouzlo svátků umocnily jen malé zbytky sněhu. Poslední prosincové dny měly teploty dokonce výrazně nad nulou a teprve Silvestr nadělil vedle ohnivých rachejtlí a deště také poprašek sněhu.

Vytvořeno 11.7.2007 14:29:35 | přečteno 1806x | Petr Vitvar