Úvod

Prosinec 2002 v kostce.

Nejen sváteční pohodu dal prosinec, který vzal práci čtyřem stovkám lidí ze společnosti Sylea Tchéquia. Továrna v rýnovickém areálu, vyrábějící do té doby kabelové svazky do automobilů, zavřela své brány. Propuštění rozšířili řady nezaměstnaných, kde dosud převažovali skláři.

Veseleji bylo v prosinci ve sdružení pro stavbu hospice po přidělení čtrnácti miliónů korun ze státního rozpočtu. Na jeho konto půjde mimo jiné i výtěžek z lednového městského plesu. Hospic měl na konci roku nula dva opravdu naději.

Optimisticky cenili zuby i hokejoví Vlci, kteří v základní části druhé ligy obsadili třetí místo a mířili za postupem do play off. Led městského stadionů v pátek třináctého prosince neměl nešťastný den. Přijeli Bílí Tygři - respektive Stará garda Bílých Tygrů z Liberce a proti nim nastoupil Jablonecký národní tým. Obě družstva byla plná osobností obou měst. U nás vedl prezident hokejového klubu Vlci, nechyběl starosta a jeho zástupci, byl zde poslanec ba i primář dětské nemocnice plus představitelé významných firem. Liberec vyslal primátora, senátora, prezidenta Tygrů a další kapacity. Přátelský hokejový duel navodil předvánoční pohodu.

Tu dal i koncert slovenského tenoristy Petera Dvorského, jenž zaplnil divadelní hlediště. Stejně tomu bylo i při koncertním recitálu, s nímž se představila u nás přední mezzosopranistka Dagmar Pecková. Kulturní zážitky měsíce pak umocnil i zpěv Christiny Vasilevy, sólistky libereckého divadla. Po boku profesionálů pak statečně cvrlikali naši Vrabčáci.

Prosinec otvíral i lidská srdce. Kdy například? Když senioři z Novoveské ulice vlastnoručně vyrobili a osobně přinesli první stovku panenek do dětského oddělení nemocnice. Malým pacientům se hned stonalo lépe. Tvůrcům panenek se hned žilo smysluplněji.

Ve věku nedožitých 95 let zemřel v prosinci čestný občan Jablonce Oldřich Skácel. Naopak rovnou stovku oslavila Antonie Mašková, a to přímo na Štědrý den.

To už měly všechny děti dávno napsané své dopisy pro Ježíška a já neměla ani zdaleka dopsanou kroniku. Její řádky jsem uzavřela rok následující. V té době už plno věcí, které se tak jasně rýsovaly, bylo jinak.

Stejný jako vloni je však můj hluboký dík všem, kteří mě v psaní kroniky podporovali a pomáhali mi.

Pokoj vám, lidé dobré vůle.

Prosinec 2002 dopsán 4.11.2003

Vytvořeno 23.3.2005 14:38:47 | přečteno 1754x | Petr Vitvar