Úvod

Květen 2002 v kostce.

Květen dal podporu místních železničářů i kolegů z celé republiky Jindřichu Berounskému, bývalému přednostovi nádraží v Jablonci. Byl odvolanému za kritiku vedení v souvislosti se zdražováním jízdného. Železničář tělem i duší se ozval v dobré víře, že se třeba někdo zamyslí, proč ubylo cestujících a ceny upraví, aby byly konkurenceschopné. Místo toho přišel o flek. Vzal však vítr z plachet těm, kteří si mysleli, že jeho názorům zatnou tipec. Kdepak, jeho boj neskončil. O rok později, když jsem dokončovala tyto řádky, byl Jindřich Berounský zastupitelem města a pravdivost jeho slov se potvrzovala.

Květen roku nula dva nadělil však i veselé chvilky. Například maturantům před jejich zkouškou z dospělosti. V ulicích města si poprvé a naposledy zazvonili a pak rovnýma nohama skočili do svatého týdne.

Po svatém klidu toužili i občané sídliště Šumava, kteří se podepsali na podzim pod petici požadující zrušení nočního provozu baru Coyote. Mohou být spokojeni. Zastupitelé v duchu vyhlášky schválili omezení provozní doby baru v nočních hodinách.

A víte, že stejný spor vyvolala diskotéka alias noční bar na sídlišti Šumava již v roce 1985? Také tehdy obyvatelé z okolí protestovali a uspěli. Provoz ovšem tenkrát zakázal národní výbor.

K těm, co se v květnu nebáli, patřil i náš starosta. Neváhal kroužit uprostřed noci a nad ránem kolem zmiňovaného baru. Kontroloval, jak je to zde s hlukem a zda městští strážníci v pravidelných intervalech hlídkují. Inu, nehlídkovali a nemohli tudíž ukáznit rozjívené a hulákající osazenstvo diskotéky. Přišli o prémie - strážníci. A dva dostali žlutou kartu. Coby výstrahu. Příště poletí, rozuměj dostanou výpověď, ale z jiného důvodu než přednosta stanice.

Mosty májové vedly v květnu nejen přes řeky, ale hlavně od lidských srdcí. Tu k dětským pacientům, jinde přes konta podnikatelů k posledním chvílím života lidí v zařízení zvaném hospic. Vzniknout by měl tam, kde se dříve rodily děti. Božena Dvořáková se narodila v Prostějově a do Jablonce se přestěhovala před druhou světovou válkou a žije zde dodnes. V rodném listě má napsané datum narození 30. května 1902! Oslavila tudíž pěkné kulatiny. Slavil se i Den matek a Výstaviště při tom zaznamenalo nabitý sál. Zažilo však i trapas s jinou akcí. František Ringo Čech - herec, muzikant, moderátor a politik v jedné osobě z Jablonce odjel, protože na jeho pořad nikdo nepřišel. Koho zvát, jak se zavděčit publiku? Toť věčná otázka všech pořadatelů. Je dobré se držet při zemi? Jak kdy. Touto taktikou se neřídí dětský sbor Vrabčáci. Vrabců je prý při tom málo a ti naši? Zatřepali křídly a frr, byli pryč. Odlétli mraky na měsíc za velkou louži. Kulturní výkon hodný vrcholových sportovců.

Apropó, ti naši „zlatí hoši“ hokej na mistrovství světa nevyhráli. Zdá se, že většinu národa to tentokrát nerozhodilo a fandili jsme Slovákům! Snad pro jednou mohou opustit regionální teritorium, protože jaké chtít lepší znamení na cestě do Evropy? Porážka neměla váhu národní tragédie a byly sympatické názory, že naši hráli dobře, ale prostě to nedopadlo, pořád se nedá vyhrávat. Pořád nelze mít naplněné sály či peněženky, ale lze se s tím rvát. Pořád nelze ustupovat (moci)pánům a lze mít svůj názor. A tak právě v květnu při někdy marných a jindy dokonce prohraných zápasech mne lehce ovanul optimismus. Čech (František Ringo?) by možná dodal, že optimismus přímo dějinný.

Květen 2002 dokončen 15.5. 2003
Vytvořeno 9.3.2005 13:39:15 | přečteno 1684x | Petr Vitvar