V jabloneckých ulicích se místy setkáváme s uměleckými plastikami, které nevypadají jako tradiční sochařské práce. Takovými jsou Rybářský prut na břehu jablonecké přehrady, červené Vrtule ve Mšeně nebo Krychle v areálu ZŠ Liberecká. Byly navrženy stejným autorem, jehož dílem je i známá kinetická plastika Stroj času – Metronom na hraně pražské Letenské pláně: jabloneckým sochařem Vratislavem Karlem Novákem (13. 12. 1942–12. 2. 2014).

Všestranný umělec

Kromě interiérových a exteriérových kovových plastik vytvářel také menší mobily a osobité šperky. V prvních tvůrčích letech pracoval jako kovář a restaurátor, od počátku 70. let se profiloval jako sochař, 80. léta ho znovu zavedla i k autorskému individuálnímu šperku a několikrát zasáhl i do oblasti designu. Všem oblastem tvorby se věnoval takřka souběžně. Jeho práce vyzařují obdiv k tvaru, pohybu, kinetice, mechanice, fyzice a vztahům různých materiálů. Významná pro něj byla rovněž hra se světlem a stínem, zvukem nebo také myšlenková nadsázka a důraznost znázorňované ideje. Ve svých dílech zacházel často až na hranu možností materiálů a konstrukčních prvků.

Tvorba ve svém ateliéru

Do Jablonce, kam již od mládí jezdil na rodinnou chalupu, přišel z Prahy studovat na zdejší uměleckoprůmyslovou školu a poté pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1968 se začal věnovat vlastní tvorbě ve svém ateliéru. Koupil starou barokní faru v městské části Rýnovice, kterou postupně zrekonstruoval a kromě osobitě pojatého rodinného bydlení si zde vytvořil ateliér a dílnu pro komorní i monumentální tvorbu (v bývalé márnici). V jejím prostoru si každoročně připomínáme akcí Rýnovické Márnění s podporou města jeho tvůrčí a myšlenkový odkaz. Od konce 60. let si V. K. Novák se spolužákem ak. soch. Janem Lukášem pronajal starou kovárnu ve Mšeně, kde společně realizovali mnoho prvních zakázek. Jednalo se zejména o kovové nápisy na veřejné budovy, funkční interiérové prvky nebo originální design.

Mobilní a konstruktivistické plastiky

První významnou volnou výtvarnou prací byly Novákovy kinetické plastiky v rámci akce Socha a město 1969 v Liberci. Mezi zajímavé rané realizace do veřejného prostoru patří větší soubor pro slavnostní síň jablonecké radnice (s J. Lukášem). Jeho osobní přátelství, založené zejména na shodném názorovém proudu s architekty jabloneckého a libereckého Stavoprojektu i ateliéru SIAL, vyústilo v úzkou spolupráci a další realizace do architektury. V roce 1977 vznikla plastika z leštěné mosazi Ruce a reliéf Hudba pro Městskou knihovnu v Jablonci a rok poté vytvořil svou první mobilní dřevěnou plastiku Koule pro Restauraci mladých na Rýnovické ulici a realizoval i první velkou kovovou mobilní plastiku do České Lípy. Poté navrhl parková svítidla jabloneckého sídliště U Nisy III. a v roce 1982 byla osazena mobilní plastika Vrtule pro nové sídliště ve Mšeně. V dalších letech vznikly plastiky s pohyblivými prvky na pohon větru nebo motoru v Č. Lípě, Teplicích, Jirkově, Tušimicích, Liberci, Ústí n. L. a Praze. Všechny Novákovy plastiky potřebovaly pro finální konstrukční řešení spolupráci odborníků – především statiků, ale také kinematiků a dalších. Každá realizace byla ale prototypem a tak se některé i přes výpočty odborníků nevyhnuly technickým problémům. Roku 1984 realizoval v Jablonci Krychli pro areál ZŠ Liberecká a pět let poté byl na břehu přehrady instalován Rybářský prut. Pro jablonecké veřejné budovy dále vznikla v roce 1986 nerezová plastika Vlny do bazénu a 1994 otáčivé zlaté Tyče v přepážkové hale České spořitelny. Kromě pražského Metronomu vytvořil také velkou plastiku Crystalline Tower pro Cincinnati—USA. Autorovy práce pro veřejný prostor v Jablonci n. N. přiblíží výstava k nedožitým osmdesátinám v prostorách radnice od 13. 12. 2022 do 27. 1. 2023.

Volná tvorba a pedagogická činnost

V. K. Novák se věnoval také volné tvorbě malých i větších kovových mobilů, které svými zvláštními pohyby parodovaly svět zvířat či lidí. Do jejich podoby zapojoval nejen fantazii, kreativitu a technický důvtip, ale také humornou nadsázku nad významnými společenskými i životními tématy. Jejich vzhled se v průběhu let proměňoval, ale vždy odrážely autorův obdiv ke konstruktivismu, kinetismu, fyzice a mechanice. V komorní tvorbě se věnoval také individuálnímu šperku, kde díky svému jedinečnému přístupu získal věhlas nejen u nás, ale i ve světě. Své šperky prezentoval ve spolupráci s předními českými fotografy i na inscenovaných fotografiích. Výběr šperkařské tvorby přestavuje až do 12. 2. 2023 malá výstava v Muzeu skla a bižuterie. Od roku 1990 začal vyučovat v Praze jako vedoucí profesor ateliéru Kov a šperk na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a v roce 2008 založil a vedl ateliér Design kovu a šperku ÚUD Západočeské univerzity v Plzni. Vratislav Karel Novák dokázal kreativitou, precizností, neústupností a komunikativností přesvědčit pro realizace svých prací mnoho architektů a dalších odborníků i dobrovolníků z řad přátel a členů rodiny. Díky jedinečnému charakteru díla tak dnes patří k předním českým sochařům a šperkařům 2. poloviny 20. století.

Kateřina Nora Nováková