Pavel Kopáček - Jsem workoholik, práce mě baví a uspokojuje

, autor: Jana Kopáčková

Pavel Kopáček se narodil v Poděbradech, otec byl voják, a tak postupně žil v Terezíně, v Josefově i v Českých Budějovicích, kde dokončil SVVŠ (dnes gymnázium). V roce 1973 promoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1973 do roku 2009 pracoval v Jablonexu a v Jablonex Group, v roce 2009 založil firmu Jablobijoux, od roku 2010 pracuje ve Svazu výrobců skla a bižuterie. Je ženatý, má syna Pavla.

Jaký osud vás zavál do Jablonce?

Přihlásil jsem se na inzerát, ve kterém Jablonex sháněl firemního právníka, a 15. října 1973 jsem nastoupil. V polovině roku 1975 jsem se přesunul na pozici asistenta generálního ředitele. Byla to pro mě velká škola a souvisela s osobnostmi generálních ředitelů Miloše Litery a Víta Ryšánka. Seznámil jsem se s mnoha zákazníky a problémy, které zahraniční obchod přináší a vedle toho se paralelně doučoval jazyky.

Jakými jazyky se domluvíte?

Výhodou bylo, že Jablonex měl podnikovou školu, kde nás učili profesionálové z oboru, a kromě konverzační znalosti vyučovali také profesní jazyk, bez kterého se nelze v obchodu pohybovat. Byla to tvrdá, ale výborná škola. Profesionálně umím anglicky a rusky. Částečně se domluvím německy, francouzštinu jsem nepoužíval a zapomněl.

Zastupoval jste Jablonex také v zahraničí?

Ano, v roce 1981 se rozhodlo o mé první štaci v Londýně. Předcházel tomu půlroční trénink včetně stáže, v roce 1982 jsem tam nastoupil a působil pět a půl roku. Řídil jsem zastoupení Jablonexu, a to ve firmě Vitrea (Merchants) Ltd. To byla moje druhá škola. Jako cizinec jsem vedl bižuterní sekci, měl jsem anglického prodejce a asistentku, na starost obchod polotovarů kamenů, bižuterie, vánočních ozdob a umělých květin ve Velké Británii. Měli jsme 70 zákazníků po celé zemi.

Co jste dělal po návratu?

V roce 1987 jsem se stal členem vedení Jablonexu a v něm byl s menšími přestávkami do roku 1997. V tomto roce jsem podruhé odjel do Londýna. V roce 1999 jsem byl povolán zpět na centrálu tehdejší nově založené společnosti Jablonex Group, kde jsem převzal řízení marketinku. Nově vzniklé skupině se dařilo, rozvíjela se, ale v době recese v Evropě se přestalo dařit a výsledkem byl zánik v roce 2009. S kolegy jsem odcházel jako jeden z posledních a v září 2009 jsme založili dodnes fungující firmu Jablobijoux.

Spoluzakládal jste „nový“ Svaz výrobců skla a bižuterie, co vás k tomu vedlo?

V roce 2009 mě oslovil Jaroslav Hlubůček, abych pomohl s řešením problémů spojených se zánikem Jablonex Group. Tím je myšleno odkup aktiv technologií a zařízení, které firma rozprodávala. Tehdy vznikla myšlenka transformovat svaz a podporovat malé a střední firmy. Díky tomu část aktiv nezmizela v zahraničí, o což se pokoušeli zejména Indové, ale zůstala v Jablonci. Bohužel se nám nepodařilo zachránit tým vzorkařů a designerů a tyto důsledky si neseme dodnes.

K čemu svaz slouží?

Činnost je různorodá, sdružujeme téměř 45 členů. Před jedenácti lety, když Liberecký kraj vyhlásil projekt Křišťálová krása – vybroušená chuť, vznikla Křehká krása. Ta měla navázat na úspěšné přehlídky ze sedmdesátých let. Projekt se vypiloval a před covidem v roce 2019 přišlo 13 500 návštěvníků. K tomu jsme přidali módní přehlídku Made in Jablonec, která prezentuje módní bižuterii i v zahraničí. Také se podílíme na vytváření podmínek pro turisty v našem městě a na propagaci sklářského a bižuterního průmyslu doma i v zahraničí. Otevřeli jsme Palace Plus, který ve spolupráci s Czech Tourismem nabízel mimo jiné program pro zážitkovou turistiku. Palace navštívilo za rok přes 17 000 tisíc lidí, ale události kolem covidu nás dohnaly a byli jsme nuceni provoz v Jablonexu ukončit. Naštěstí se nám podařilo získat nové prostory, a to díky vstřícnosti firmy Miton. Nové centrum má lepší prostory a je v centru města, což je ideální poloha. Daří se nám i v jednání s městem o možnosti vybudování návštěvnického centra na stejném místě. Zřídili bychom tak Bižuterní ostrov v centru. S městem jsme uzavřeli memorandum, které posunuje náš projekty k cíli.

Kde začala vaše spolupráce s pěveckým sborem Janáček?

Janáček pracoval Jablonexu a v roce 1985 jel vystupovat do Anglie, kde jsem v té době pracoval. Byl jsem pověřen, abych jim zajistil vše potřebné a na cestě pomáhal. Od té doby s Janáčkem s menšími přestávkami spolupracuji. Intenzivněji jsem s Janáčkem začal spolupracovat v roce 2009, kdy jsem byl požádán, zda bych nechtěl sboru manažersky pomoci. Nabídku jsem přijal a myslím, že se nám podařilo vystoupit na mnoha krásných koncertech a náš amatérský sbor s profesionálním přístupem má velký přesah i za hranice. Máme procestovanou velkou část Evropy, byli jsme dvakrát v USA a chystáme turné do Irska a Japonska.

Jste hodně pracovně vytížený, jak odpočíváte?

O mně je známé, a já se tím netajím, že jsme workoholik, práce mě baví a uspokojuje. Většinu činností už nyní dělám dobrovolně, v oboru pracuji 49 let a myslím, že stojí za to se spolupodílet na odkazu toho, co zde je 250 let. Takže pro mě je práce koníčkem. Baví mě i mé angažmá v Janáčku, rád chodím na fotbal. Doma i na chalupě v jižních Čechách se bavím zahradničením a sekáním trávy. U toho si krásně odpočinu a utřídím myšlenky.

Jiří Endler

Vytvořeno 4.7.2022 9:33:41 | přečteno 201x | Petr Vitvar
Štítky: osobnosti
 
load