Hana Hančová - Kreslit a malovat mě velmi baví

, autor: archiv H. Hančové

Malířka, kreslířka, sklářka a pedagožka Hana Hančová je rodačka z Jablonce. V letech 1980–1984 vystudovala SUPŠS v Železném Brodě a následně VŠ uměleckoprůmyslovou v Praze. Od roku 1993 žije s manželem Michalem Machatem v Železném Brodě. Začínala jako sklářská výtvarnice, od poloviny 90. let se věnuje především kresbě. Od roku 1991 učí s přestávkami na SUPŠ a VOŠ Jablonec. Je maminkou pěti synů.

Studovala jste „sklandu“, byla to vaše vysněná škola?

To se nedá tak úplně říci. V dětství mě rodiče vedli ke sportu a k výtvarnému umění, chodila jsem plavat a do tehdejší „lidušky“. A právě tam mě velmi ovlivnili Jiří Koňák, Libuše Hlubučková a Jana Kasalová a doporučili mi, abych šla studovat do Železného Brodu. Mně to bylo asi trochu jedno a jejich rady jsem uposlechla.

Jaký obor jste studovala?

Bylo to zejména ryté sklo a mě to velmi bavilo, byli tam výborní kantoři. Pavel Ježek mě učil modelovat, Jan Novotný malovat, František Novák mě vedl k lásce k rytému sklu. To byli lidé, kterých si dodnes velmi vážím a významně ovlivnili moji další dráhu.

Studium oboru skla v Praze asi na školu v Brodě logicky navazovalo?

Vypadá to tak, ale mě sklo nechytlo. Chtěla jsem kreslit a malovat, ani se sochařením nemám problém, ale nebylo snadné jít tyto obory dál studovat i vzhledem k politické minulosti mého otce, který nebyl režimu zrovna pohodlný. A tak mě brodští profesoři směřovali na vysokou školu a obor sklo, protože podle nich tudy vedla cesta, jak se dostanu i k ilustraci. V Praze jsem se setkala se Stanislavem Libenským, což byl úžasný charismatický profesor, jehož osobnost byla tak silná a jeho výuka tak zajímavá, že mě sklo na vysoké škole začalo bavit.

Takže jste malovala na sklo?

Ano. Jako svoji absolventskou práci jsem měla kolekci malovaného skla. Jednalo se o foukané tvary ve formách. Byly to poměrně velké vázy, které jsem musela sama navrhnout. Část jsem pomalovala, část zůstala čirá, k tomu jsem dělala vitráž a mozaiku, ke které mě přivedl další důležitý profesor, Vladimír Kopecký.

Věnovala jste se po škole sklářské tvorbě?

Popravdě ne. Krátce po škole jsem se vdala a bydleli jsme s manželem v Praze. Našla jsem si místo na SUPŠ a VOŠ Jablonec a začala jsem za prací dojíždět. Později jsme si koupili domek v Železném Brodě. Krátce na to se mi narodil první syn, pedagogickou činnost jsem přerušila. Po třech letech jsem se na rok vrátila a pak byla sedm let s dětmi opět doma. A v roce 2006 jsem šla na již poslední mateřskou, od roku 2009 učím a věřím, že mi to vydrží až do důchodu. Takže sklo jsem nedělala, ne že bych nechtěla, ale prioritou pro mě byla rodina a synové.

Proč jste se nevrátila ke sklu?

Za čas, který jsem strávila doma s dětmi, jsem ztratila kontakt a také je tato tvorba poměrně finančně náročná. Velmi ráda ovšem kreslím a maluju plátna, obrazy, to dělám prakticky pořád. To mně stačí a naplňuje.

Co ráda zobrazujete?

Kreslím, co se mi chce, nechám se vést náladou, zážitky, představami. Nejsem typ, který by maloval na zakázku. Kreslím, jak se říká, do šuplíku, a to mě baví. Sama pro sebe a pro děti jsem například udělala ilustrace k různým knihám. Kreslit a malovat mě velmi baví.

Vyvíjí se nějak technika kreslení a malování?

Je nutné naučit se základ a ten se podle mého názoru nemění. Stejně se kreslilo za dob renesance i dnes. Základní kresebná dovednost je důležitá a na ní se dá potom dál stavět. I pro výtvarnou práci v digitálním prostředí má výhodu a větší svobodu ten, kdo se naučí dobře kreslit. A co je zajímavé, o tyto základy je velký zájem, chtějí se učit mladí, ale i senioři, kteří navštěvují různé výtvarné kurzy.

Jak často malujte?

Záleží na náladě a času. Maluji, když mám chuť a volnou chvilku, je to pro mě takový odpočinek a také pokaždé nový zážitek.

Jdou synové ve vašich stopách?

Ten nejstarší, Matyáš, ano. Vystudoval na UMPRUM v Praze obor Tvorba písma a typografie, tato práce ho baví a myslím, že je v ní i dobrý. Nyní mě překvapil můj nejmladší, patnáctiletý, který se v září rozhodl jít na SUPŠ a VOŠ Jablonec. Měla jsem krátký čas ho připravit na přijímačky, ale nakonec uspěl, za což jsem velmi ráda.

Dříve jste plavala, k plavání vás přivedl otec?

Bylo to naopak. S plaváním jsem začala v první třídě závodila jsem do svého dospívání, pak jsem ztratila motivaci, soutěživost ze mě vyprchala. Tatínek se postupně zapojil, jako většina rodičů, vydržel tam mnoho let, a nakonec byl i předsedou plaveckého oddílu. Mám plavání stále velmi ráda, je to určitý relax, stejně jako dobrá četba, kde je mým oblíbeným autorem japonský spisovatel Haruki Murakami. Mám také ráda výlety po Maloskalsku nebo Jizerkách. Ráda pozoruji svět, snažím se ho uchopit, mnohému nerozumím a možná mimoděk se mi některé vjemy odráží v obrazech.

Jiří Endler

Vytvořeno 29.4.2022 10:34:02 | přečteno 281x | Petr Vitvar
Štítky: kultura , osobnosti
 
load