Vladimír Opatrný se narodil v roce 1978 v Jablonci nad Nisou. Je absolventem ZŠ Sokolí a ZŠ 5. května, obchodní akademie a Ústavu informačních technologií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Podnikatel-knihkupec, člen spolku PLAC. V zastupitelstvu působí od listopadu 2018, kandidoval jako nezávislý kandidát za Piráty.

Proč jste vstoupil do komunální politiky?

Jedním z důvodů a částečnou odpovědí je otevření mého knihkupectví v roce 2012. Nechtěl jsem pouze hovořit o tom, jak málo je využité centrum Jablonce, ale chtěl jsem se aktivně podílet na jeho oživení. Rozvoji města jsme se věnovali se spolkem PLAC od roku 2014. Investovali jsme mnoho času a energie, a nakonec bylo jasné, že cesta ke skutečně lepšímu městu vede v Jablonci přes politickou činnost. Proto jsem se rozhodl zapojit a hledal jsem stranu, která programově klade důraz na rozvoj veřejného prostoru a neopomíjí lokální ekonomiku. Z těchto kritérií nejlépe vyšla Česká pirátská strana, za kterou jsem kandidoval jako nezávislý.

Čemu se v komunální politice věnujete?

Rozvoj města vidím v koncepci a strategických řešeních. Správná jsou ta, která přežívají měnící se politiky ve vedení. Není to idealismus, je to systémové řešení našich problémů.

Rád uvedu příklady. Důsledky improvizací jsou za poslední roky namátkou tyto: zbořená Schlaraffia, informační centrum, které není v centru, OD Central, zastavená výstavba terminálu městské hromadné dopravy, prodloužení trasy tramvaje skončilo po čtyřech letech taktéž (po)zastavením projektu, chátrající lázně bez nápadu k využití, přehrada, jejíž okolí vypadá dvacet let stejně, trestní oznámení na primátora, který vypíná kamerový systém, provozování tohoto kamerového systému bez smlouvy a úhrady, provizorní smlouvy na MHD, které nás nikam neposouvají a jsou předmětem právních tahanic, Nisa, kterou máme ve znaku, ale skoro nic pro její atraktivitu neděláme…

Úkolem vedení radnice primárně není tyto strategie od píky vymýšlet. Úkolem je dobré zadání a oslovení jednotlivců a firem, kteří tato zadání zpracují do dokumentů, dle kterých budeme postupovat. A odpovědností zastupitele je dle svého nejlepšího svědomí vybrat to nejvhodnější řešení a nést za toto rozhodnutí zodpovědnost.

Jste vystudovaný knihovník, proč tento obor?

Líbila se mi povaha práce v knihovně, tedy ve veřejné instituci, jež zprostředkovává informace v kreativním prostředí. Nelákal mě tlak komerčních organizací na výkon. Vždy mě přitahovala spíše koncepční činnost v důvěryhodné instituci, práce se čtenáři, knihami, kde nejde tolik o peníze, ale o kvalitu nabízených služeb a informací.

Pracoval jste po studiích v knihovně?

Ano, rád na to vzpomínám. Má přítelkyně studovala lékařskou fakultu v Brně a já ji do moravské metropole následoval. Vysokou školu v Praze jsem dodělal „dálkově“ a začal pracovat v knihovně na JAMU. Poté jsem pracoval v knihovně lékařské fakulty v Brně, kde jsem se specializoval na elektronické informační zdroje, zejména vyhledávání v databázích. V té době byla u lékařské fakulty zřízena nová vysokoškolská knihovna výborné úrovně, do níž docházeli studenti i elity fakult, kteří měli možnost využívat informačních databází. Knihovna platila desítky miliónů za přístup do špičkových informačních zdrojů a vybavení po této stránce sneslo srovnání s předními evropskými knihovnami. Troufám si tvrdit, že se v Brně dělala lékařská věda evropské úrovně, a jsem rád, že jsem byl členem instituce, která tomu napomáhala.

Po studiích přišel návrat domů?

Ano, dostudovali jsme a vrátili se. Ke konci brněnského pobytu jsem založil elektronický obchod s knihami. Specializoval jsem se na odbornou literaturu – právo, medicínu a ekonomii. Postupem času můj profesní i osobní vztah ke knihám vyústil v rozhodnutí otevřít si obchod kamenný, i když běh času mě opět donutil inovovat e-shop, rozšířit nabídku titulů a navýšit komfort zákazníka. Profesně to nicméně vnímám tak, že základnou je kamenná prodejna a elektronický obchod nezbytným doplňkem. Svůj vztah k provozu knihkupectví mohu shrnout tak, že se rozhodně více soustředím na orientaci v sortimentu – tedy na knihy – než na to kupectví.

Vaše knihkupectví ale neslouží jen k prodeji knih.

Snažil jsem se k prodeji dát přidanou hodnotu a s tím záměrem byl obchod koncipován. Proto pořádáme autorská čtení a besedy. Prostě jsem chtěl vybudovat místo, kde se lidi rádi setkávají.

Máte v současné online době čas číst?

Moc ne, ale snažím se dvě knihy týdně přečíst. Žánr si vybírám v závislosti na čase, který na knihu mám, i v jakém období knihu čtu. Rozhodně se nyní vyhýbám knihám, ve kterých se řeší „svět“, volím spíše oddechové tituly.

Jak vnímáte současnou dobu?

Myslím, že kromě toho, že nás v mnohém omezuje, nám také nabízí zásadní příležitosti. Určitě nás donutila zamyslet se nad způsobem života a přehodnotit priority. Uvědomil jsem si to zejména v první vlně, na jaře 2020, kdy se jakoby zastavil svět a mnoho z nás zůstalo doma. Vypadli jsme z rutiny, ze stresu z termínů, bez nadsázky to byl čas, kdy jsme se mohli zastavit a upřímně se zamyslet nad tím, jestli to mnohde neděláme blbě. Nebudu kázat, nicméně myslím, že tuto šanci jsme prozatím nevyužili a vrátili se ke shonu a spotřebě mnoha nedůležitých věcí snad ještě s větším nasazením.

Jaký je Vladimír Opatrný?

Mám raději spolupráci než soutěž. Proto se zásadní věci snažím řešit na úrovni spolupráce, nikoliv soutěže.

Jiří Endler