Jak jste vnímali první vlnu pandemie na jaře a jak je tomu nyní?

Rozdíl mezi tzv. první a současnou vlnou pandemie onemocnění COVID-19 je obrovský. Na jaře zasáhla první vlna pandemie Českou republiku, potažmo celý svět, do určité míry nepřipravenou. I na úrovni odborné diskuze existovalo omezené množství dat o této nemoci. Samozřejmě tím, jak se pandemie rozšířila prakticky do všech vyspělých zemí, údajů všeho druhu přibývalo a stále přibývá raketovým tempem. A nejde jen o data o samotném viru, ale především o možnosti a smysluplnosti léčebných postupů a o účinnosti jednotlivých epidemiologických opatření. A to je vlastně určitá výhoda i pro naší nemocnici. Dostali jsme šanci, a především čas poučit se z jarního vývoje a na další vlnu epidemie se co nejlépe a co možná nejsmysluplněji připravit. Zatímco na jaře nebylo v rámci celého kraje nakažených mnoho a drtivá většina pacientů byla hospitalizována v sousední krajské nemocnici, podzimní vlna nás zasáhla v plné síle a nárůst hospitalizovaných pacientů byl v některých, především říjnových týdnech skutečně extrémní.

S jakými problémy se aktuálně potýkáte?

Po celou dobu se ukazuje, že klíč k úspěšnému zvládnutí této situace není ani tak počet lůžek, množství ventilátorů či jiného vybavení, ale personál. Péče o covid pozitivní pacienty je logisticky velmi náročná a vyžaduje násobné množství především sesterského a ošetřovatelského personálu.

Co je pro personál nejvíce náročné?

Těch věcí je několik. Musím zmínit ochranné pomůcky, brýle, respirátory, štíty a speciální obleky. Zejména sestřičky a ošetřovatelky musí vydržet v kompletním vybavení poměrně dlouhou dobu. Nejde snad o to, že bychom měli materiálu nedostatek. Naopak. Nejrizikovější část procesu stran rizika nákazy personálu je právě svlékání ochranných pomůcek, čili čím méněkrát denně to uděláte, tím nižší riziko. Vydržet v obleku v plném zápřahu desítky minut či pár hodin je obdivuhodné. Samozřejmě na všechny působí stres a postupně se stupňující únava, nejen fyzická. Zkrátka je to všechno už moc dlouhé. A pacientů v opravdu vážném stavu v současné době spíše mírně přibývá. Vzhledem k tomu, že na toto onemocnění stále neexistuje stoprocentně účinná terapie, občas vídáme i smutné konce. Což je pochopitelně velmi psychicky náročné. Naštěstí, abych řekl i něco pozitivního, drtivá většina pacientů onemocnění překoná a odejde domů, cca 85 % nakažených hospitalizaci nepotřebuje vůbec. Musím zmínit, že veškerý personál celou situaci zvládá obdivuhodně a rád bych jim za to touto cestou poděkoval.

Do jaké míry musíte omezovat plánované operace a vyšetření?

S tím, jak koncem září a především v říjnu narůstalo množství hospitalizovaných pacientů, nemocnice byla okolnostmi přinucena k poměrně extenzivní restrukturalizaci některých oddělení na tzv. covidové jednotky (k datu 18. 11., je to oddělení ORL, ortopedie, jedna interní stanice, oddělení následné péče a tři stanice pavilonu intenzivní medicíny). Ruku v ruce s tím došlo k přerozdělování personálu z uzavřených oddělení. Všechna tato nutná opatření si bohužel vynutila určité omezení elektivní, odkladné péče, což je, mimochodem, v tuto chvíli stále platné nařízení ministra zdravotnictví.

Je nutné zdůraznit, že akutní péče v jablonecké nemocnici nikdy omezena nebyla a upřímně si nedovedu představit situaci, kdy by k něčemu takovému jakákoliv nemocnice sáhla.

Je důležité, aby nikdo nepodceňoval svoje akutní zdravotní obtíže a nebál se navštívit svého lékaře či naší nemocnici. Může to vést k závažným zdravotním komplikacím do budoucna a není to ani v této složité době rozhodně na místě. Spousta věcí je složitější a funguje třeba i trochu jinak, než byli naši pacienti léta zvyklí. S tím je potřeba počítat, ale každý problém má své řešení.

Samozřejmě se nemocnice neustále snaží najít cesty, jak i neakutní zákroky a vyšetření alespoň do určité míry obnovit, snad se to i postupně v omezené míře daří. Prakticky každý den zvažujeme, co možné je a co není, samozřejmě vše se odvíjí od aktuálních kapacit.

Ta situace je velmi nepříjemná nejenom pro nás, ale především pro naše pacienty a věřte, že nás to vůbec netěší.

Stačí kapacita nemocnice pro všechny pacienty s COVID-19?

Ten extenzivní nárůst počtu hospitalizovaných pacientů s touto diagnózou začal ve druhém říjnovém týdnu a pokračovat do začátku listopadu, kdy pozorujeme jakési plato, to znamená že celkový počet hospitalizovaných pacientů je více méně stabilní. Podobně je na tom většina páteřních nemocnic v kraji. Snad to již můžeme nazývat jakýmsi trendem, ale to ukáží až další týdny. Celkový počet hospitalizovaných osciluje v současné době mezi 70 a 80 pacienty. To je naše nemocnice schopná s určitou nevelkou rezervou zvládnout, ale o nějakém významném navýšení stávajících kapacit už asi nemůže být řeč. Jablonecká nemocnice je z hlediska personálního zabezpečení v necovidové době sice na velmi dobré úrovni v porovnání se srovnatelnými zařízeními v celé republice, nicméně, jak jsem již zmiňoval, péče o covidové pacienty je co do počtu nutného personálu násobně složitější. Navíc logicky určitá část personálu covidem onemocní, a tím se ty možnosti značně zužují. Velkou pomocí, bez které se v současnosti neobejdeme, je zapojení dobrovolníků, resp. studentek a studentů zdravotních škol, mediků, vojáků a dalších. Všichni tito mají můj velký respekt.

Je něco, s čím by nemocnici mohla pomoci veřejnost či dobrovolníci?

O dobrovolnících jsem již hovořil, přihlásilo se nám jich poměrně velké množství a jejich pomoc je obrovská. Možná, pokud mohu, rád bych znovu apeloval na všechny: Dodržujte ta známá hygienická opatření. Noste roušky, myjte si ruce a omezte sociální kontakt na nezbytné minimum, zvláště, pokud pociťuje známky nemoci. Dodržujte samozřejmě i aktuální nařízení vlády, jakkoliv se vám mohou zdát nesmyslná. Nic jiného než tato, ze své podstaty středověká opatření, bohužel při současných možnostech léčby, a především neexistence účinné očkovací látky, není. Veškerá ta opatření jsou samozřejmě pro všechny nesmírně nepříjemná a omezující a zcela jistě nejsme zatím schopni veškerých dopadů této pandemie na společnost dohlédnout.

Osobně se domnívám, a to není názor podložený nějakými vědeckými daty, že spolu s tím, jak se nepochybně rozšíří možnosti léčby, a především účinné prevence, se populace naučí s covidem žít a fungování celé společnosti se postupně vrátí k normálu.

Myslíte si, že slíbená vakcinace pomůže?

Vakcína je něco, k čemu se laická i odborná veřejnost hodně upíná. Nyní je ve vývoji několik desítek preparátů, z nichž tři vypadají velmi nadějně, co se účinnosti i bezpečnosti týká, a jejich vývoj je v takové fázi, že by mohly přijít na trh v horizontu jednotek měsíců. Poměrně důležité je i to, že ty jednotlivé látky pracují s rozdílnými mechanismy imunitní odpovědi, což pochopitelně zvyšuje šance na opravdu robustní a účinný způsob vakcinace.

Každá epidemie jednou skončí, nicméně vakcinace je desítky let známou a fungující možností, jak dobu jejího trvání co možná nejvíce zkrátit a snížit tak nejen zdravotní, ale také její ekonomické a společenské dopady. Za více než nešťastné považuji některé ničím nepodložené negativní názory ve veřejném prostoru, v mediích či na sociálních sítích. A to se netýká pouze budoucí vakcíny, ale situace s epidemií tohoto onemocnění obecně.

(end)