Pomoc přináší i smutné okamžiky

, autor: archiv J. Papouška

Devětatřicetiletý Jiří Papoušek z Nové Vsi nad Nisou je jedním z těch, kdo v době pandemie neváhal a rozhodl se pomáhat druhým. Spoluprovozovatel penzionu je dlouholetý člen Českého červeného kříže a patří do humanitární jednotky jabloneckého organizace ČČK.

Proč jste se rozhodl stát se dobrovolníkem?

Chtěl jsem pomáhat a jednou z cest bylo členství v jablonecké pobočce Českého červeného kříže. Bylo to před šesti lety, postupně jsem se učil zvládat první pomoc a zapojil se do jednotky humanitární pomoci. Ta v minulosti kromě jiného pomáhala při povodních. Je připravena pomoci při různých živelních pohromách a v situacích, kdy je ohroženo zdraví. Na jaře jsem se v rámci první vlny pandemie zapojil do pomoci roznosu nákupů a léků, nyní působím jako dobrovolník v Domově důchodců Jablonecké Paseky.

Co práce mezi seniory obnáší?

Nejedná se o zdravotní péči, tu provádí kvalifikovaný zdravotnický personál. Dělám to, co je třeba a na co se cítím. Začátky byly těžší, ale dnes zvládnu úplně vše. Abych byl konkrétní, pomáhám s hygienou i s příjmem potravy. Kromě péče o seniory provádím i dezinfekci prostředí, ve kterém žijí. Lze říci, že po měsíci, co tu jsem, zvládám vše stejně jako kmenoví zaměstnanci domova.

Naplňuje vás vaše pomoc?

Je to do jisté míry poslání. Z prostředí, ve kterém se pohybuji, tedy služby, jsem zvyklý na kontakt s lidmi, a ten mi jako takový po uzavření penzionu chyběl. Práce s lidmi mě baví a mám pocit, že dělám něco užitečného. Nás dobrovolníků je zde v současné době osm, každý má své úkoly. Budu zde, dokud to bude potřeba, vojáci se vrátili do kasáren a personální podstav je stále. Práce mě baví a jsem rád, že ji ocení jak klienti, tak zaměstnanci domova, to je pro mě největší odměna.

Pracujete v prostředí, ve kterém jsou lidé z nejvíce ohrožené skupiny. Nebojíte se o ně?

Strach necítím, spíš mám z té práce respekt. Je to nejohroženější skupina, a proto musím být naprosto důsledný ve všem a maximálně dodržovat daná hygienická pravidla. I přes ta opatření, která v domě jsou, jsou někteří klienti pozitivní a někteří z nich nemoci podlehli. To jsou smutné okamžiky současné doby a této práce. Odchod každého člověka mě vždy zaskočí, ať jde o blízkého či klienta domova. Není to snadné, ale je to součást života, do kterého patří jak zrození, tak úmrtí.

(end)

Vytvořeno 2.12.2020 10:13:37 | přečteno 352x | Petr Vitvar