David Mánek - Mám rád, když se věci posouvají kupředu

, autor: Radka Baloghová

Představujeme zastupitele města

Proč jste vstoupil do komunální politiky?

Do komunální politiky jsem vstoupil asi ze dvou popudů. Tím prvním byla motivace a možnost lépe prosazovat myšlenky, které mám nejen v oblasti školství. Jednoduše jako ředitel školy jsem cítil v tomto omezené možnosti. Druhým důvodem byl tým lidí, který se tvořil kolem mě a Milana Kroupy, ten mi dával velkou motivaci a podporu, že můžeme v Jablonci věci posouvat kupředu.

Čemu se v komunální politice věnujete?

Vzhledem k tomu, že oblast humanitní a sociální je velmi obsáhlá, tak nelze zmínit jen jedno téma. Nejblíže mám stále ke školství, které v Jablonci má velmi slušnou úroveň, ale potřebuje se dále rozvíjet, proto nyní pracujeme např. na podpoře technického vzdělávání a také zlepšování prostředí škol. Dále se věnuji skupině seniorů, kteří si pozornost zaslouží a je třeba hledat cesty jejich zapojení do života města. A mimo to je nyní velkým tématem kultura v Jablonci a její transformace, se kterou z části souvisí i případné úvahy o návštěvnickém centru a podpoře cestovního ruchu u nás.

Nezmínil jste sport, jaký k němu máte vztah?

Sport k mému životu neodmyslitelně patří. Nejraději mám fotbal, hrál jsem ho od šesti do 18 let. Prošel jsem si všemi kategoriemi v FK Jablonec, kde jsem si zahrál v nejvyšších mládežnických a dorosteneckých soutěžích. Fotbal naplňoval můj volný čas, měl jsem ambice být úspěšný a zahrát si aspoň ligu. To se mi, bohužel, nepovedlo. V 18 letech přišla rána z čistého nebe. Lékař mi doporučil, abych ze zdravotních důvodů přestal. Přestože jsem měl slušné předpoklady hrát dobrý fotbal, tak dnes nelituji, protože životní cesta mi ukázala jiný směr. Fotbal si zahraji rekreačně, rád se podívám na kvalitní utkání v televizi nebo na stadionu.

Který z trenérů vám byl nejbližší?

Nejoblíbenější byl Václav Kopal, toho jsem měl rád, dal mi nejvíce po sportovní i lidské stránce.

Vydal jste se trenérskou cestou?

Udělal jsem si A-licenci, devět let trénoval děti od přípravky po žáky. Ale poté jsem se rozhodl skončit, neboť jsem se v osobní rovině rozcházel s koncepcí mládežnického úseku. Moje filozofie z hlediska výchovy mladých hráčů je jiná, blíží se filozofii výchovy zahraničních fotbalových akademií. Dospělé jsem trénovat nechtěl, jsem ještě mladý a neumím se srovnat s obtížemi tréninku v nižších soutěžích, kde hráči pracují a na trénink chodí ve svém volném čase, a proto není příliš možné systematicky pracovat na jejich rozvoji.

Jste pedagog, proč jste si vybral toto povolání?

Tatínek byl hodinář a s maminkou od roku 1992 podnikali v tomto oboru. Přesto nás rodiče nechali, abychom si se sestrou povolání vybrali sami. Rozhodnutí tak bylo na nás. Zatímco sestra se vydala dráhou mého otce, já se rozhodl pro kariéru pedagoga. Aniž jsem věděl, že s fotbalem musím skončit, vybral jsem si maturitní předměty, které jsem využil pro příjímací zkoušky na vysoké školy. Dvě ze tří vybraných byly pedagogické fakulty a já si zvolil „TULku“, aprobaci chemie – zeměpis. I když mi někteří nevěřili, že budu pracovat ve školství, přesvědčil jsem je o opaku. Jsem typ, který, když se vydá na nějakou cestu, musí po ní nějakou dobu jít. A já se vydal cestou školství a vzdělávání budoucích generací. Ještě za studií jsem učil na ZŠ Pasířská a Mozartova, poté jsem nastoupil na ZŠ Pasířská a v roce 2011 jsem se vydal do Josefova Dolu, kde jsem se stal ředitelem mateřské a základní školy.

Jaké byly začátky za katedrou?

Krásné. Ředitelem byl tehdy Rudolf Rozmahel, který mně byl lidsky velmi blízký a přesvědčil mě, abych šel do školy k němu, i když jsem mohl zůstat na Mozartovce. Byly to krásné roky, i když škola v tu dobu měla situaci složitější díky pohledu na mladé hokejisty. To pro mě však nebyl problém, vztah učitele a dětí je o vzájemném respektu a ten se nám vždy podařilo najít. Nevadí mi žádné typy dětí, ale možná mám rád právě ty „živější“, které jsou nabité energií, již umí předat i ostatním.

V roce 2011 jste se stal nejmladším ředitelem MŠ a ZŠ na Jablonecku, jak moc náročná to byla role?

K přihlášce na ředitele do Josefa Dolu mě vedly dva důvody. První: Ještě před tím, než byl vyhlášen konkurz, jsem chtěl z Pasířské odejít. Vyměnil se ředitel, což mé rozhodnutí podpořilo. Také nejsem ten, který vydrží 30 let na jednom místě. Musím se posouvat. Druhý: Hlavní impulz byla touha zjistit, jak to chodí jinde, a role ředitele, byť na venkovské škole, byla výzva. Mluvil jsem o tom s rodiči, kteří mě v mém rozhodnutí podpořili. Jel jsem se do školy podívat. Starosta mě informoval o situaci, která nebyla příznivá. Ve škole bylo málo dětí, hrozilo, že ji zavřou, ale dostal jsem záruky, že to starosta nedopustí. Přesvědčil mě, přihlásil jsem se a mezi sedmi uchazeči konkurz vyhrál. Stal jsem se ředitelem MŠ a ZŠ, což bylo pro mě nové spojení dvou druhů škol. Byla to motivace, určitě i výzva. Myslím, že jsem svoji roli splnil. Vždy se do Josefova Dolu budu rád vracet, je to krásná obec se skvělými lidmi, která doplatila na úmrtí sklářství v regionu.

Po volbách jste odešel, nelitujete?

Je to další etapa v životě, po které kráčím, a svoji práci chci dělat stejně dobře, jako tu ve školství.

Práce na magistrátu obnáší mimo jiné i plnění společenských povinností. Máte čas na rodinu a koníčky?

Člověk musí svůj čas sladit. Současná doba nám v tomto ohledu přináší více volného času. Je to doba, kdy je omezeno setkávání, což mně osobně velmi chybí, neboť lidé, které potkávám, mě nabíjí. Rád se s nimi vidím, povídám, vnímám jejich radost i starost. Díky absenci společenských povinností mám více času, který mohu trávit s manželkou Míšou a synem Patrikem. Rodina je pro mě to nejdůležitější, co mám, a není to pouze fráze. Rodina není jen doplněk, je to smysl mého života, každodenní radost. Co se týče koníčku, o sportu byla řeč, sport je koníčkem snad každého Jablonečena. Kromě toho rád píšu, články – komentáře. Rád formuluji myšlenky do vět, to mě baví a naplňuje.

Jaký je David Mánek?

To není úplně snadná otázka a spíše by ji měli zodpovědět ti, co mě znají. Ale pokud se mám popsat sám, tak mě charakterizuje upřímnost, vřelost a vysoká míra empatie.

Jiří Endler

Vytvořeno 2.12.2020 10:14:38 | přečteno 484x | Petr Vitvar
Štítky: zastupitelé
 
load