Není mnoho lidí, kterým se koníček stane povoláním. Jaké byly vaše potápěčské začátky?

V roce 1995 jsem měl spolu s Jirkou Pechoutem a Romanem Podsadným první ponor na jabloneckého přehradě. Oni mě zaučovali, učili základům potápění, pohltilo mě to a od té doby je potápění mojí velkou vášní. Získával jsem zkušenosti, které jsem proměnil v instruktorskou certifikaci. Potápěli jsme se, čistili jabloneckou přehradu a také díky medializaci naší činnosti projevovalo v té době o potápění zájem čím dál více Jablonečanů a mě napadlo v tomto oboru podnikat.

Nebyl to bláznivý nápad mít potápěčskou školu v podhůří Jizerek?

Možná ano, mnoho lidí nás odrazovalo, říkali, že zde nejsou dobré podmínky na potápění, že je zde zima atd. Já věděl, že je po potápění velký hlad, a hlasy škarohlídů nás nezastavily. Navzdory všem jsme spolu s Petrem Králem v roce 1998 otevřeli potápěčský obchod a vedli kurzy potápění.

Kurzy se konaly v Jablonci?

Konaly se zejména na jablonecké přehradě, ale cestovali jsme do Saska, kde jsou skvělé podmínky na potápění, lepší jak u nás. Část kurzů byla vedena také v moři, zejména ve Středozemním v Chorvatsku. Byznys se rozjel a o potápění byl a je zájem.

Jakému potápění se věnujete?

Je to zejména výuka rekreačního potápění do hloubek 40 metrů, dále pak technickému potápění do 100 metrů a jeskynnímu potápění.

V čem je potápění specifické?

Člověk je odkázán na zkušenosti, které získal v rámci kurzu. Musí striktně dodržovat, co se naučil. Voda má větší hustotu a tlak, než je na souši. Při porušení daných podmínek a pravidel může dojít k ohrožení života. Oproti pozemským činnostem, kdy rozhodují vteřiny, mají potápěči relativně delší čas na řešení krizové situace. Je to bezpečný sport, kterému se věnují i lidé po osmdesátce.

Kde všude po světě jste se potápěl?

Sjezdil jsem všechny světové lokality na potápění. Např. Maledivy, což je úžasné místo na pozorování podmořského života, na Kubě v rezervaci v Jardines dela Reina, nebo jsme v Mexiku krmili Bull sharky (žralok býčí). Byli jsme v Austrálii, na Bali, v Rudém moři či na vracích válečných lodí v Narviku. Nejvíce se potápíme doma na naší přehradě, kde mám minimálně tisíc ponorů. Dokonce jsme zde vybudovali jakousi potápěčskou stezku odvahy. Pořádáme tradiční novoroční ponory i potápění pro handicapované. Náš tým je zapojen do Integrovaného záchranného sytému, kdy na výzvu krajského operačního střediska pomáháme při hledání utonulých. V minulosti jsme pomáhali při povodních a máme zlatou medaili za záchranu lidských životů od tehdejšího předsedy Senátu ČR Přemysla Sobotky. Pravidelně čistíme dno naší přehrady od odpadků.

Co zajímavého jste pod vodou našli?

Tradičně pneumatiky, půllitry, kelímky, zbytky ohňostrojů, nákupní košíky, kola, telefony, zbraně, ale třeba i munici – samopalové náboje.

Jaké máte další plány?

Připravuji vlastní výcvikový systém. Ten současný je americký a já v tom svém vycházím ze svých zkušeností z více jak sedmi tisíc ponorů. Odučil jsem přes dva tisíce lidí, což je v našich vodách vysoké číslo. Potápění se věnuji více jak 25 let a dospěl jsem k názoru, že mnoho věcí jde dělat jinak. Chci využít nejmodernější metody a postupy, bude to český model, který chci následně vyučovat ve světě. Je to určitá forma seberealizace a možnost, jak zůstat u potápění do pozdního věku.

Je místo, které byste rád navštívil?

Viděl jsem mnohé, ale jsou dvě místa, kam bych se chtěl podívat. Tím prvním je nejhlubší (400 m) sladkovodní jeskyně na světě – Hranická propast. Druhým vrak Britannicu, který je v hloubce 118 metrů pod hladinou Středozemního moře.

Zažil jste něco výjimečného?

Organizoval jsem vytvoření světového rekordu v počtu potápěčů v nejhlubší věži u nás (6 ī 4 ī 8 metrů), do které se vešlo 258 potápěčů, což je zapsáno v Guinnessově knize rekordů.

Jaké jsou trendy v potápění?

Klasické potápění se příliš nemění. Novinkou a hitem jsou tzv. mořské panny. To je určeno pro dívky od 5 do 8 let, které se učí potápění v monoploutvích.

Co vám dává potápění do života?

Čistou hlavu po ponoru, ve kterém se musím maximálně soustředit na výkon. Poznávání různých národů, míst i nová přátelství. Je to úžasný relax a radost. Díky tomu jsem se naučil rozhodovat, dodržovat pravidla a stát si za svým slovem. V neposlední řadě mnoho zážitků, poznávání a objevování, které mi nikdo nevezme.

Jiří Endler