Pracovat u hasičů byl váš sen?

Možná ano, i když cesty osudu mě vedly jiným směrem. V dětství jsem byl u dobrovolných hasičů u nás v Rychnově, ale hrál jsme také fotbal, a ne špatně. Od dětství jsem měl a mám rád přírodu, a tak mě tehdy osud po střední škole zavál do Prahy, kde jsem studoval agronomii. Zemědělství mělo tenkrát zelenou, jenže po sametové revoluci přišla privatizace a náhle bylo všechno jinak. V tu dobu jsem potkal bývalého spolužáka Jindru Sobotu a ten mně nabídl účast v rozjezdu jeho firmy Soaré. Po čtyřech letech přišla nabídka od náčelníka místních profesionálních hasičů Karla Špačka, zda bych nechtěl pracovat jako inspektor v tehdejší Okresní správě Sboru požární ochrany. Nabídku jsem rád přijal. I přesto, že jsem měl vysokoškolské vzdělání, musel jsem absolvovat studium na Střední odborné škole požární ochrany ve Frýdku Místku. Po čtrnácti dnech jsem střídal školu a práci. Nebylo to snadné, měl jsem rodinu, malou dceru a dojíždění přinášelo jistá rizika, která se postupem času sečetla a naplnila.

V čem spočívala práce inspektora?

Jednalo se o kontrolní činnost právních subjektů v oblasti státního požárního dozoru. Díky tomu jsem získal velký rozhled v podnikatelské sféře v okrese. Následně byla okresní správa transformována do Hasičského záchranného sboru okresu Jablonec n. N. a se vznikem krajů v roce 2001 do Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje. Rok nato jsem se stal ředitelem územního odboru Jablonec n. N.

Osmnáct let jste ředitel v Jablonci, jaké byly uplynulé roky?

Krásné i náročné. Mnoho hezkého i toho, na co bych rád zapomněl, mě potkalo u hasičů. Začínal jsem ve staré hasičárně u radnice a v Uhelné ulici, kde jsme měli ředitelství. Byl jsem u toho, když se projektoval a stavěl nový objekt hasičské stanice, která byla dokončena na podzim v roce 2001. Kolaudace proběhla 23. 11. 2001 a 3. 4. 2002 byla oficiálně uvedena do provozu. V té době to byla nejmodernější hasičská stanice nejen v kraji, ale možná i v celé republice. Za ta léta se zde vybudoval i kvalitní profesionální tým skvělých lidí, kteří umí řešit krizové situace, ať se jedná o chemické havárie, požáry, technické zásahy či dopravní nehody a ostatní mimořádné události. Mé úctě se těší nejen zásahoví hasiči, ale také ostatní kolegyně a kolegové, kteří jim připravují podmínky pro kvalitní výkon služby a zejména pro to, aby byli vždy včas tam, kde je jich třeba.

Naplňuje vás práce hasiče?

Svou práci ctím a jsem za ni velmi vděčný. Jsem součástí týmu, jehož každodenním posláním je mj. ochrana života, zdraví a majetku. Myslím, že profese hasiče má, a vždy bude mít, vysokou prestiž v očích veřejnosti. V rámci našeho územního odboru působíme mimo stanici Jablonec n. N. i na stanici v Tanvaldu. Zájemců o práci mezi námi není nouze, horší je to s fyzickou kondicí těch, kteří se mezi nás hlásí.

Bezplatně darujete krev, kdy jste s tím začal?

Na nástěnce na vysoké škole visela výzva, že se v Thomayerově nemocnici potýkají s nedostatkem krve. Spolu se spolužáky jsme se rozhodli darovat krev a od té doby jsem tomu věrný. Krev a její složky dávám dodnes, na svém kontě mám 314 odběrů. Jsem držitelem všech tří plaket Dr. Janského včetně tří křížů i nejvyššího ocenění, které se dává za 250 odběrů – plakety Dar krve, dar života. Darování krve se stalo nedílnou součástí mého života. Dříve se pouštělo žilou, dnes chodíme darovat krev. Má to pozitivní vliv na mé zdraví a také jsem pod neustálým zdravotním dohledem. Všem, kteří darovat mohou nebo o tom uvažují, to doporučuji. Pomáhat je normální a k pomoci druhým mají blízko i mé dvě dcery, které pracují ve zdravotnictví.

Jste také velkým fotbalovým fanouškem.

Fotbal mám rád od dětství, kdy jsem hrál za Rychnov. Později jsem kopal v Jablonci, od 14 let za tehdejší LIAZ pod vedením trenéra Petra Majera. Následné studium na vysoké škole mi neumožnilo ve fotbalové kariéře pokračovat, i tak jsem zůstal klubu věrný. Nechybím na domácích zápasech a rád jezdím na duely v evropských pohárech. V letech 2015–2017 jsme jako hasiči spolupořádali s FK Jablonec propagační akce, což bylo prospěšné pro obě strany. Baterky dobíjím sportem nejlépe v přítomnosti těch, s nimiž je mi fajn. Kromě fotbalu, který si jdu občas zahrát, mám rád i cyklistiku, chodím plavat a prohřát se do sauny. Udržuji se ve fyzické kondici a snažím se, aby tělo nebolelo.

Jiří Endler