Narozena v Jablonci nad Nisou, absolventka Gymnázia Tanvald, pracovala ve firmách GoJa Jablonec, Jablonex, a. s., Preciosa, a. s. Od roku 1996 je spolumajitelkou firmy JSB Bijoux. Je členkou Osadního výboru Kokonín a představenstva Svazu výrobců bižuterie. Je vdaná, má dvě děti, ráda cestuje, jezdí na kole, je terapeutkou metody RUŠ. Od roku 2014 je zastupitelkou statutárního města Jablonec nad Nisou za Hnutí ANO.

Proč jste se rozhodla vstoupit do komunální politiky?

Před rokem 2014 mě oslovilo několik politických stran a hnutí, zda bych nedala své jméno na jejich kandidátku. I když jsem v minulosti o politické kariéře nepřemýšlela, po dlouhém zvážení jsem se rozhodla svým jménem podpořit Hnutí ANO. V té době to bylo nové hnutí, které usilovalo o přízeň voličů, a byl to nový svěží vítr v politice. Kandidovala jsem ze sedmého místa, voliči mě preferenčními hlasy posunuli na čtvrtou pozici a já se stala zastupitelkou, svůj post jsem následně obhájila ve volbách následujících.

Čemu se v komunální politice věnujete?

Do politiky jsem šla s vizí získat pro Kokonín více peněz z městského rozpočtu, neboť jsem byla přesvědčena, a stále jsem, že se v tomto ohledu na Kokonín zapomíná. Investice do této lokality nebyly prakticky žádné, a to se snažím nějakým způsobem změnit. Rovněž chci získat větší podporu města pro bižuterní průmysl, který v Jablonci vždy hrál důležitou roli a stále je pro město silnou reklamní značkou. Proto si myslím, že je třeba ze strany města podporovat tuto oblast i lidi, kteří se v tomto oboru pohybují.

V roce 1996 jste si založila firmu, jaké byly důvody?

Po rozpadu Bižuterie Preciosa, s. r. o., přišlo o práci několik desítek lidí a mezi nimi i já. V té době byl manžel nezaměstnaný, já bez práce, nebylo to snadné období, jako rodina jsme tehdy nedosahovali ani životního minima. O to více mě to donutilo pustit se do podnikání naplno a v roce 1996 jsem s maminkou založila firmu JSB Bijoux. Začátky nebyly snadné, musela jsem si nejprve různě přivydělávat, třeba i v tatínkově úklidové firmě. Postupně se firma rozvíjela, dařilo se nám a v současné době máme 21 zaměstnanců a několik externích pracovníků v domácí výrobě.

Které období pro vás bylo nejtěžší?

Tak již zmiňované začátky a poté období, ve kterém klesl kurz koruny. Tehdy skončilo mnoho zahraničních zákazníků. Další pohromou byl a je otevřený trh s Čínou, která začala chrlit bižuterii nevalné kvality a začala se prodávat v obchodech různého sortimentu. My jsme vždy dělali bižuterii kvalitní, měnit to nechceme ani kvůli nízkým cenám východní konkurence a nadále vyrábíme z kvalitního křišťálu Preciosy a kamenů firmy Swarovski. Museli jsme najít způsob, jak v těžké konkurenci přežit a zatím se nám daří uspět, právě kvalitou.

V čem spočívá práce Svazu výrobců bižuterie?

Jsem členkou představenstva. Snažíme se získávat dotace na výstavy a propagovat jabloneckou bižuterie jak v České republice, tak zejména v zahraničí, a to především formou výstav a přehlídek. Tím, že sdružujeme drobné podnikatele máme jako celek větší šance získat od ministerstva dotace.

Jste také aktivní v osadním výboru, čím se zabýváte?

Mimo jiné vyhodnocujeme náměty občanů Kokonína, které třídíme a ty nejzajímavější a nejdůležitější předáváme městu. V minulosti zde byla i snaha odtrhnout Kokonín od Jablonce, stát se městem s vlastní samosprávou. Pro Kokonín by z toho plynuly jisté výhody, zejména vlastní rozpočet, se kterým by mohl investovat do rozvoje. Ale situace se změnila. Pokud se statutární město bude na rozvoji Kokonína více podílet, nebude jeho odtržení třeba. V současné době je v plánu obnova lesoparku a radioaktivního pramene, který byl v minulosti využíván místními lázněmi. Také bychom chtěli opravit kapličku, na níž nemá církev peníze, a mělo by ji pak do své správy převzít město. Vše bylo dojednané, ale zatím to neprošlo zastupitelstvem. Za kapličku hodlám bojovat dál. Z čeho mám třeba radost, jsou akce, které pořádáme, jako např. vánoční dílny s rozsvícením stromu či tradiční silvestrovský ohňostroj (letos již 23. ročník), na který se skládají sousedé, místní podnikatelé, ale i přespolní.

Jste velmi vytížená, jak relaxujete?

Práce je mým koníčkem, neumím si představit, že bych dělala něco jiného. Ovšem díky tomu, že ve firmě mám několik zaměstnanců a obě své děti, mohu se věnovat i dalším aktivitám. Ráda poznávám svět, jezdím na poznávací zájezdy, byla jsem např. v Peru či na Novém Zélandu. Nyní se chystám do Ekvádoru a na Galapágy. Jezdíme na vlastní pěst a díky tomu poznáváme místní kulturu a lidi, u kterých občas i přespáváme. Díky nim vnímám, jak si obyčejní, často velmi chudí lidé váží přírody a jídla, jak jsou pokorní i skromní a vždy se rozdělí, byť o poslední sousto. Tři roky se věnuji také metodě RUŠ (metoda vědomé a logické práce s myšlenkami a emocemi; RUŠ = rychlá, účinná, šetrná – pozn. redakce). Od doby, kdy jsem začala pracovat na osobním rozvoji a zúčastnila se prvního kurzu, mi metoda RUŠ změnila pohled na život. Uvědomila jsem si, že vše, co nám vadí a co nás obtěžuje, je náš problém, který si musíme vyřešit v sobě a nehledat viníka venku. Chytlo mě to, během následujících dvou let jsem si udělala certifikát a nyní mohu metodu RUŠ předávat jako terapeutka. Jsem nadšena výsledky svých klientů. Okrajově se zabývám také ruskými masážemi. Držím se hesla: Každý svého štěstí strůjcem. Především musíme mít rádi sebe. Pokud tomu tak je, máme pak rádi i ty ostatní. Mám lidi ráda.

Jiří Endler