Káva ve větvích stromů

, autor: archiv MMJN

Sluneční lázně. Někomu se vybaví představa prvorepublikových plavců ve stylových pruhovaných úborech, jiným zase oprýskaná budova vypínající se nad hladinou přehrady, kde je v létě příjemné posezení. Všem však určitě naskočí obraz příjemného koupání ve sluneční lázni, která má na nás a naše těla blahodárné účinky.

A možná i proto kdysi vznikly Sluneční lázně na břehu jablonecké přehrady. Za barevnou ohradou navíc svá těla mohli dámy i pánové vystavovat slunečním paprskům zcela obnažená. Samozřejmě v oddělených ohradách. Slunečním lázním, jak je známe dnes, barvami a záplatami na střeše jen hýřícími a navozujícími nostalgickou náladu vančurovského léta, kde chybí jen plavčík hledící do slunce a filozofující o způsobu tohoto léta, je už nejspíš konec. Jejich technický stav je už delší dobu nevyhovující. A jeden ze směrů, jakým by se mohly ubírat v příštích letech, je Sluneční pavilon, který navrhl ing. arch. Petr Stolín se svými spolupracovníky. Nad klidnou hladinou by se tak mohlo objevit něco zcela jiného. Lehký, téměř průsvitný pavilon, jenž nebude nabízet úkryt skupině naháčů, ale naopak připraví například posezení u kávy v korunách stromů. Jen ten výhled na vodu zůstane stejný. Nebo bude možná ještě lepší.

Pokud chcete vědět víc, navštivte nově otevřený parter radnice a nahlédněte do výstavního objektu v galerijní části. V jeho nitru i na vnějších stěnách najdete až do konce září odpovědi na otázky, jak by to mohlo na místě Slunečních lázní jednou vypadat.

(jn)

Sluneční pavilon, obrázek se otevře v novém okněSluneční pavilion, Ing. arch. Petr Stolín

Jak byste stručně představili váš návrh objektu Slunečního pavilonu?

Naším cílem bylo vytvořit jasně vymezený objekt vůči okolí, který splňuje veškeré požadavky zadání a současným architektonickým výrazem obsahově navázat na historický kontext místa. Sluneční pavilon je atriový dům přístupný ze tří stran mající horní obchozí terasu. Na objekt těsně navazují venkovní dřevěné platformy umožňující lepší přístup z terénu a ty dále můžou sloužit k pořádání komorních kulturních akcí anebo jen tak volně k sezení či slunění. Přízemí atria je vybaveno malou restaurací se zázemím, dále jsou návštěvníkům k dispozici toalety, sprchy a převlékárny. V rámci ambitu je vymezen i prostor pro venkovní kryté sezení. Vše je následně zahaleno lehkou průsvitnou fasádou nesenou dřevěným roštem. Srdcem celého domu je však jeho atrium – „rajská zahrada“ – osázená rychle rostoucími jemnolistými stromy, které svou vůní, pohybem, šelestem listí a propouštěním slunečních paprsků mají neustále připomínat život, krajinu a místo.

Jaký byl vývoj jeho podoby? Z čeho jste vyšli?

Vždy jsme vnímali určené místo jako veřejný prostor – „místo setkání“. První myšlenky proto začínaly landartovou strukturou a prací s krajinou. Nakonec však na základě společného jednání s městem vznikl jasně definovaný a čitelný dům, který nabídne návštěvníkům nové zážitky a vnímání místa z jiné perspektivy.

Čím podle vás nový Sluneční pavilon jeho návštěvníky osloví?

Měla by to být jeho otevřenost, transparentnost, až nehmotnost v krajině, jednoduchost řešení, přírodní barevnost působící svěže a nevtíravě. O zbytek atmosféry by se mělo postarat slunce.

Vytvořeno 9.7.2014 9:46:39 | přečteno 2046x | Petr Vitvar