Jitka Knížková - Mé povolání mě stále naplňuje

, autor: archiv JM

Jitka Knížková, vítězka krajského kola Zlatý Ámos, finalistka celostátního kola. Devatenáct let učí na prvním stupni ZŠ Šumava v Jablonci nad Nisou. Po absolvování Gymnázia U Balvanu vystudovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. V letošním roce se stala vítězkou regionálního kola Zlatý Ámos a finalistkou celostátní soutěže pedagogů.

Chtěla jste být vždy učitelkou?

Ano, prakticky již od školky. Vždy se mi líbilo opravování a známkování, čímž v dětství trpěli bratr a děti v sousedství. Pořád jsem něco organizovala a museli mě poslouchat.

Je ZŠ Šumava jedinou školou, na které jste učila?

Po studiu na VŠ jsem se ptala na více školách, ale lidský přístup tehdejšího ředitele ZŠ Na Šumavě Vladimíra Chrpy při přijímacím řízení byl pro mě při volbě rozhodující.

Učíte 19 let, neuvažovala jste někdy o změně povolání?

Nikdy bych nedělala to, co mě nebaví. Mé povolání mě stále naplňuje, snažím se, aby to co nejvíc bavilo děti a podle kladné zpětné vazby tomu tak je. Možná mě to baví víc než dřív. Mohu si hodiny více uzpůsobit podle sebe. Dříve jsme měli danou metodiku a omezené učební pomůcky. Dnes je to jiné, sice to zabere více času na přípravu, ale stojí to za to.

Jaké typy výuky upřednostňujete?

Nejsem zastánce tzv. biflování. Mám ráda formu skupinové práce, která učí děti spolupracovat a i slabší zažijí úspěch díky skupině. Není to ale jediná metoda, kterou využívám.

Účastnila jste se soutěže Zlatý Ámos, jak k tomu došlo?

Kdysi jsme s dětmi o této soutěži mluvili na Den učitelů. Letos za mnou ty samé děti přišly (nynější šesťáci) a zeptaly se mě, zda bych s nominací souhlasila. Nechala jsem si den na rozmyšlenou a nakonec souhlasila. Vlastně jim popud dala jedna maminka, která zmínku o nominaci zahlédla na Déčku. Její dcerka Klárka rozjela podpisovou akci a během 24 hodin získaly děti 100 podpisů a do soutěže mě přihlásily. Byť už jsou letos na druhém stupni, stále jsme ve spojení.

Věděla jste, co soutěž obnáší?

Téměř ne. Nejprve se konalo regionální kolo 6. února v IQ parku v Liberci, které jsem vyhrála. Na tomto kole museli tři zástupci z řad dětí předvést secvičenou scénku a přesvědčit porotu, že jsem „nej“. Pak následoval společný pohovor s porotou. Ta nakonec porota vyhlásila vítěze a dva postupující do semifinále na MŠMT.

Překvapilo vás prvenství v kraji?

Přiznám se, že ano. Neviděla jsem ostatní, takže jsem neměla srovnání, ale když mě vyhlásili, děti křičely radostí a vrhly se ke mně. Měly velkou radost, vzala jsem si je s sebou i pro korunku.

A jak pokračovala soutěž dál?

Následovalo semifinále, kterého se 6. března zúčastnilo 17 semifinalistů, z nichž šest postoupilo do finále. V semifinále jsem sama bez dětí měla obhájit tři věci, které charakterizují vztah mezi mnou a dětmi. Měla jsem plyšového lvíčka – jako vůdce smečky, tričko s nápisem Knížata (podle mého příjmení), které jsme měli na posledním školním výletě, a spojkový kotouč auta jako pojítko mezi prvním a druhým stupněm. Dalším úkolem bylo během pěti minut složit básničku z daných slov. Šest z nás pak postoupilo do finále.

A jaké bylo?

Byly to krásných šest dnů. Finalisté bydleli i se svým doprovodem na Olšance v Praze, kde se konalo i samotné finále, a byl pro nás připraven bohatý program. Soutěž pořádá Dětská tisková agentura a Rozhlasový klub Domino a díky nim jsme navštívili prezidenta Miloše Zemana, a to na jeho přání, jako vůbec první finalisté v historii soutěže. Druhý den jsme byli přivítáni na Staroměstské radnici, kde jsme dostali pamětní minci, navštívili jsme také Poslaneckou sněmovnu ČR a Český rozhlas i zámek Berchtold.

Do Prahy za mnou přijely dva autobusy fanoušků, plus někteří i sólo. Potěšilo mě, že přijel i primátor Petr Beitl. Byl jediný z představitelů měst, kdo anketě věnoval pozornost od začátku. Dokonce si nesedl ani mezi VIP hosty, ale k Jablonečanům. Ve finále jsme museli splnit čtyři úkoly. Během jedné minuty jsme měli představit město, školu a sebe, potom do školního rozhlasu oznámit inspekci Jana Amose Komenského. Třetí úkol byl podle pořadu Partička – finalisté společně udělovali poznámku malému Komenskému. Vše vyvrcholilo společnou scénkou s dětmi. I když jsem soutěž nevyhrála, všichni jsme si to moc užili.

Jaké bylo přijetí na škole?

To byl nejkrásnější zážitek. Když jsem v pondělí přišla do školy, zavolala mě paní zástupkyně, abych šla do tělocvičny vyzvednout pomůcky pro první stupeň. Jaké bylo mé překvapení, když v tělocvičně byli mí fanoušci i s transparenty, za velkého hlaholu mě vítali a pasovali na Šumavského Ámose. Dostala jsem šerpu i korunku. Prožité pocity bych přála každému učiteli.

Jiří Endler

Zlatý Ámos 2014

28.03.2014, Praha, finále ankety o nejoblíbenějšího učitele České republiky
, autor: archiv Jitky Knížkové

Jablonecčtí fanoušci

 
, autor: archiv Jitky Knížkové

Jitka Knížková a primátor Petr Beitl

 
, autor: archiv Jitky Knížkové

Jitka Knížková (uprostřed)

 
 
Vytvořeno 5.5.2014 16:36:15 | přečteno 2485x | Petr Vitvar
Štítky: osobnosti