Jan Krajník - Je krásné vracet se na známá místa

, autor: Filip Novák

Vystudoval Pražskou konzervatoř, teologickou fakultu UK, založil kapely Mandragora a Eridu, s nimiž absolvoval stovky koncertů, nahrál a vyprodukoval šest studiových alb včetně jedné gramofonové desky. Publikuje skladby a instruktážní literaturu pro kytaru. Vyučuje na základní umělecké škole. Působil v orchestru Ladislava Bareše, v orchestru Rudy Janovského a hostuje v orchestru Divadla F. X. Šaldy. V současnosti produkuje desku kapely Nautica a chystá další nahrávku s kapelou Mandragora.

Proč jste si jako hudební nástroj vybral právě kytaru?

Asi byla první po ruce. Ale každopádně jsem toho nikdy nelitoval. Žádný nástroj nemá tolik tváří a tak široké uplatnění. Dokáže být až plebejský i aristokratický. S kytarou se nikdy nenudíte.

Máte poměrně pestrý hudební život. Baví vás to?

Podobnou otázku mi nedávno položil i můj profesor z konzervatoře Jiří Jirmal. Zeptal se mě, co dělám, tak jsem mu barvitě popsal svoje aktivity a on mi odpověděl „Jo? A baví tě to?“ Zdánlivě sranda, ale když to domyslíte… Bylo mu v té době něco kolem osmdesáti, celý život se věnoval kytaře a v jeho hlase jsem cítil sarkasmus, což je pro něj celkem typické. Od té doby o tom občas přemýšlím. Víte, kolem hudby je hodně stresujících aktivit. Technologicky i společensky. A nikdy si nemůžete být jistí, jestli cena, kterou platíte, je úměrná. Ale nakonec život není jen obchod.

Která z vašich aktivit u vás vede?

V současnosti se nejvíce věnuji produkci desky pro Nauticu, ale už je to skoro hotové, tak se centrum pozornosti brzy přesune opět k Mandragoře. V dubnu jdeme do studia.

Podle vašich internetových stránek jste vydal celkem 16 titulů pro kytaru. Jak se vám to povedlo?

To není věc, kterou byste si mohl naplánovat. Prostě jen zapisujete, co vás napadá. A nakonec je to 16 knížek. Hodně k tomu přispělo i cestování. Hlavně po Španělsku. Myslím, že by čeští učitelé měli více cestovat. Bohužel letní prázdniny jsou k tomu to nejméně vhodné období.

Proč myslíte?

Protože v tomto období – třeba ve Španělsku, nebo v Latinské Americe – jsou buď vysoké teploty nebo monzun. Přitom pro učitele kytary by tyto země měly být přímo povinné. Díky fixním prázdninám jsou však však pro české učitele prakticky nedostupné. Ještě tak dva týdny v létě, v hotelu na Costa Brava, ale to není to, o čem mluvím.

V čem vidíte ten přínos?

Pokud jako hudebník přijedete do nějakého města a zůstanete v něm pár dní, tak se nevyhnutelně seznámíte s jinými hudebníky. Vidíte, jak hrajou obyčejní kytaristé. To je to, co je důležité. K nám do Česka se dostanou jenom virtuózové a od nich se nic nenaučíte.

S kapelou Eridu jste nedávno vydali gramofonovou desku. Proč gramofonovou desku, dnes v digitální době? Není to krok zpět?

Ano je. Ale někdy je krásné vracet se na stará známá místa.

Vím o vás, že jste vystudoval také teologii. Co vás k tomu vedlo?

V postpubertálním období jsem celkem správně cítil, že oficiální životní filosofie je špatně. To je celkem normální v době dospívání. Hledal jsem něco jiného. Teologické studium, byť za časů normalizace, bylo velice zajímavé a překvapivě liberální. Alespoň na protestantských fakultách. Ale jelikož jsem vyrůstal s kapelami jako jsou Beatles nebo Doors, tak mě vždy více zajímaly východní filosofie, než katechismus. Dost mě ovlivnil i generál Mrázek, který v té době ještě nebyl čestný občan, ale prostý důchodce.

V čem vás ovlivnil?

Za války se v Anglii seznámil s knihami Paula Bruntona, což byl popularizátor Indie, a přes něj jsem se dostal k východní klasické literatuře. Dokonce jsme spolu opsali tradiční buddhistický text Bardo Thedol. Já první díl, on druhý. Je dnes trochu úsměvné, když si představíte, jak šedesátiletý veterán z druhé světové války a dvacetiletý student teologie spolu opisují buddhistický text. Dnes už asi nikdo nechápe, že se tenkrát knihy přepisovaly, protože bylo zakázáno je vydávat a kopírky neexistovaly. K tomu jen perlička. Po dlouhé době jsem se dozvěděl, že člověk, který mi ten text poskytl, byl agent StB. Zřejmě to byl soukromý překlad profesora Kolmaše, po roce 90 ta kniha vyšla nejméně třikrát.

Měl jste s StB bližší zkušenosti?

Několikrát. Nejhorší zážitek v tomto směru byl celonoční výslech v Plzni. Měli na mě těžký zločin – nelegální distribuci knih. Nabídli mi buď soud a ztrátu zaměstnání, nebo spolupráci. Přestože jsem to odmítl, nic se mi nakonec nestalo. Pak mě obtěžovali ještě několikrát.

S Nauticou zkoušíte písně Karla Kryla, které zazní na večeru v rámci akce 25 ro(c)ků bez opony. Jak to vnímáte a co Krylovy písně říkají mladé generaci?

Pokud vím, tak Kryl je u mladší generace velmi oblíbený. Bohužel jeho písničky nepatří zrovna k těm nejlehčím, proto asi není hrán tak často jako jiní autoři. Pro mě je to příjemný návrat do mladých let. Karel Kryl je pro mě jednou z nejvyšších uměleckých autorit. Není mnoho českých autorů, které bych byl ochoten takto veřejně zahrát. Je pocta, že Jiří Černý, jeho objevitel, u nás bude zrovna v den 70. výročí jeho narození.

Jiří Endler

Vytvořeno 27.2.2014 13:57:04 | přečteno 4451x | Petr Vitvar
Štítky: kultura , osobnosti