Jaroslav Hlubůček - Chci stále přispívat k lepšímu životu všech

, autor: Jiří Endler

V únoru oslaví 85. narozeniny. Syn sklářského podnikatele ze Železného Brodu vystudoval Gymnázium v Turnově a zahraniční obchod na akademii, vysokoškolské studium mu znemožnily politické důvody. Tři roky na vojně strávil v PTP. Pracoval ve s. p. Železnobrodské sklo, dva roky vedl obchodní dům Jiskra, odkud si jej vedení ŽBS, později Bižuterie, a. s., přivedlo zpět. V roce 1990 se spolu s Jaroslavem Schubertem stal prvním soukromým podnikatelem v bižuterním oboru. Stál při zrodu Hospodářské komory ČR, její okresní pobočky v Jablonci n. N. i Svazu výrobců skla a bižuterie a v obou byl předsedou představenstva.

Jaké byly vaše podnikatelské začátky?

Těžké… Transformované podniky se bály konkurence, nechtěly jednotlivé komponenty prodávat, neboť se obávaly dalšího prodeje do zahraničí. Museli jsme podepsat potvrzení, že je nepoužijeme na vývoz, ale pro vlastní výrobu. Se vznikem hospodářské komory tyto podmínky skončily.

Které výrobě jste se věnoval?

Měkce pájené kovové bižuterii – soupravy, náhrdelníky, brože, náušnice, náramky, čelenky apod.

Neuvažoval jste o znovuzrození firmy svého otce?

Tatínek měl velkou firmu. V období konjunktury zaměstnával až 200 zaměstnanců včetně domácích dělníků, proto o ni v roce 1948 přišel. Když se nán po revoluci podařilo získat majetek zpět, chtěl jsem pokračovat tam, kde otec skončil, ale bratr byl proti. Nechtěl konkurovat ŽBS. Proto jsem zvolil vlastní cestu, ale stále jsem přesvědčen, že kdybychom firmu obnovili, měli bychom nyní stejně zaměstnanců jako tehdy tatínek.

V roce 2009 jste své podnikání ukončil, proč?

Protože jsme založili Svaz výrobců skla a bižuterie a já se stal předsedou. Nechtěl jsem být nařčen z toho, že jsem do vedení vstoupil z vlastního prospěchu.

Byl jste také u zrodu hospodářské komory.

Už v roce 1989 jsme v Praze založili sdružení podnikatelů a já byl předsedou okresního svazu. V roce 1992 jsme začali pracovat na založení Hospodářské komory ČR, o rok později jsme založili OHK, které jsem předsedal. Po osmi letech jsem cítil potřebu vedení omladit a doporučil jsem na své místo Jaromíra Drábka.

V roce 2009 jste se stal předsedou Svazu výrobců skla a bižuterie?

Impulsem bylo „úmrtní“ oznámení společnosti Jablonex Group. Hrozil zánik skleněné a kovové bižuterie, ztráta zaměstnání několika tisíc lidí a likvidace většiny soukromých výrobců tohoto artiklu. Obrátila se na mě tehdy stovka podnikatelů s žádostí o řešení. Nebylo to snadné. Požádal jsem o spolupráci Vladimíra Opatrného, předsedu OHK, a tehdejší ředitelku Muzea skla a bižuterie (MSB) Jaroslavu Slabou. V tomto triumvirátu jsme absolvovali všechna jednání. Základním krokem bylo rozhodnutí Preciosa, a. s., Ludvíka Karla odkoupit hutní základnu na výrobu základní sklářské suroviny a roccailles. Nám se podařilo s finančním přispěním Ministerstva kultury a města od JBX Group odkoupit veškeré vzorky a část nástrojů na výrobu kovových komponentů pro MSB, v jehož depozitářích dál slouží návrhářům a vzorkařům. Získali jsme také úvěr od banky, aby mohla soukromá firma dokoupit všechny nástroje a tím zajistit výrobu komponentů pro bižuterní a sklářský průmysl a zachovat jeho postavení na světových trzích.

Zapojilo se do záchrany všech sto firem?

Jen polovina, ta druhá se „vezla“. Ale cíle jsme dosáhli a dnes tento průmysl vzkvétá. Jsem rád, že jsme v roce 2010 navázali na tradiční jablonecké přehlídky. Podařilo se nám zaregistrovat logo Made in Jablonec chráněné v Evropské unii a zřídit největší prodejnu bižuterie ve střední Evropě Palace Plus. Průmysl skla a bižuterie opět existuje a má podporu primátora Petra Beitla i jeho předchůdce Petra Tulpy.

Podařilo se vám vše?

Bohužel jsme nezachránili celosvětové trhy. Zanikající Jablonex Group oznámil všem svým zákazníkům konec dříve, než nám, a ti zahraniční si našli jiné partnery. A tak jsme s exportem byli zcela na začátku. Postupně se nám daří získávat trhy zpět, ale do rozsahu a šíře bývalého Jablonexu máme daleko. Na druhou stranu jsem rád, že se nám podařilo odvrátit zpřísnění zdravotnických podmínek pro výrobu skleněné bižuterie, což by bylo celosvětově zničující. Nebýt Ludvíka Karla těžko bychom toho docílili. Preciosa poskytla odborné pracovníky z laboratoří a výzkumu a vše koordinoval současný předseda svazu Pavel Kopáček.

Byl jste tři roky v PTP, co vám to přineslo?

Především řadu přátel, zejména vysokoškoláky, kněží i bývalé vojenské důstojníky. V táboře jsem si mohl vytvořit obrázek o celé aktivitě a práci tehdejší komunistické strany, která se projevuje i dnes. Nejhorší je, že partaj měla a dodnes má podíl na rozkladu lidských charakterů. Etické chování se za dob komunismu ztratilo a velmi těžko se obnovuje. Mrzí mě, že vliv komunistů opět stoupá a že lidé rychle zapomínají. I proto bych chtěl besedovat ve školách a sdělovat své zkušenosti nejen z PTP.

Stále jste velmi aktivní, rád lyžujete, plavete, z čeho máte největší radost?

Velkou radost mám z toho, že je mezi námi stále více podnikatelů a ne podnikavců. Podnikatel je ten, kdo poctivě pracuje, zaměstnává lidi, vytváří výrobky odpovídající všem normám a odvádí daně. Podnikavec chce co nejvíce získat a je mu jedno, zda někoho poškodí. A největší radost mám ze života a chci i nadále přispívat k lepšímu životu všech.

Jiří Endler

Vytvořeno 3.2.2014 11:37:46 | přečteno 2840x | Petr Vitvar
Štítky: osobnosti