Stavební archiv přístupnější pro všechny

, autor: Radka Baloghová

Od loňského září se bouralo a stavělo v suterénu radnice. Vznikal zde moderní archiv s badatelnou pro veřejnost, který si vyžádal investici zhruba pět a půl milionu korun.

„Radnice touto přestavbou získala moderní a kvalitní prostory pro trvalé ukládání archivních dokumentů v papírové podobě,“ vysvětluje náměstek primátora Petr Vobořil a dodává: „Pro snazší přístup veřejnosti zde vznikla také badatelna, kde budou moci občané, zvláště pak majitelé nemovitostí, nahlédnout do dokumentace či pořídit kopie podkladů ke své nemovitosti.“

Nový archiv ve sklepních prostorách budovy radnice je dlouhodobým záměrem vedení města, jelikož ten současný je v dezolátním stavu. Nevyhovuje vybavením, ani dispozičním uspořádáním, nesplňuje požadavky bezpečnostní, přístup do něj byl značně omezený a pro veřejnost nebyl možný vůbec. „Investice do nového archivu se vrátí v podobě lepší služby pro občany a také v podobě kvalitního prostředí pro uložení dokumentů podrobně mapujících stavební historii města,“ připomíná náměstek. Náklady na stavební úpravy přesáhly pět milionů korun, necelé dva miliony si vyžádalo vybavení, které umožňuje uložit téměř dva kilometry archiválií.

Nový archiv navazuje na vnitřní schodiště v severozápadním nároží radnice, bezbariérový vstup do něj je možný z výtahu. „Archivační místnost je vybavená moderními regály pojíždějícími na kolejničkách, a to umožňuje snadnou manipulaci i přístup k uloženým dokumentům při maximálním využití prostoru,“ popisuje Vobořil novinku v suterénu, kam se v těchto dnech začaly stěhovat archivní materiály stavebního úřadu.

Stavební práce začaly loni v září. Příčky se bouraly a stavěly nové, upravovaly se povrchy stěn, podlah, rozvody elektrické energie, vody a kanalizace. Zaváděla se požární a zabezpečovací signalizace, vnitřní rozhlas, telefon a datová síť. „Pro archiv je asi nejdůležitější dobrá vzduchotechnika, která zajišťuje stabilní prostředí,“ uzavřel Petr Vobořil.

(jn)

Vytvořeno 30.9.2013 16:23:42 | přečteno 1922x | Petr Vitvar