Michaela Albrechtová - Pomoc má mnoho tváří

, autor: Jiří Endler

Michaela Albrechtová je ředitelkou střediska Diakonie Českobratrské církve evangelické. Bývalá studentka střední ekonomické školy začínala jako mnoho Jablonečanů v LIAZ. Poté pracovala v několika bižuterních firmách a v roce 2000 odešla na mateřskou. V roce 2005 se zapojila do projektu pečovatelské služby farního sboru, od roku 2007 je ředitelkou.

Jaký osud vás přivedl do Diakonie?

Spíš než osud to byl přirozený vývoj a osoba faráře Tomáše Matějovského. Po mateřské jsem se nemohla vrátit do své původní firmy. Důvodem byly malé děti, ke kterým jsem se nemohla vracet domů večer kolem 18. hodiny. Mám kořeny v evangelickém sboru, který vede již zmiňovaný farář. Začala jsem se do práce sboru zapojovat a od roku 2005 jsem pracovala v projektu pečovatelské služby farního sboru. Začínali jsme s jednou a půl pečovatelkou v terénu. Přišel ale nový zákon o sociálních službách a my jsme se museli zprofesionalizovat. Jelikož by církev nezískala povinnou registraci, vstoupili jsme pod křídla Diakonie, což je celorepubliková organizace. V roce 2007 jsme práci zahájili službou pro seniory.

V čem spočívá služba pro seniory?

Nabízíme služby v jejich přirozeném domácím prostředí. Nejsem jen ředitelkou, ale i sociální pracovnicí, chodím na první šetření a seznamuji seniory s tím, co mohou očekávat. Říkám jim, že s naší pomocí mohou téměř vše, co byli zvyklí dělat za svého běžného způsobu života, ale nyní nemohou. Pečovatelská služba nemá ambici za někoho přímo něco dělat, ale podporovat ho.

Jaké konkrétní služby klientům nabízíte?

Je to péče o samotnou osobu. Pomáháme s hygienou, doprovázíme klienty k lékaři a na společenské akce, chodíme na nákup, pro recepty a podobně. Také se snažíme ulehčit rodinám pečujícím o seniory, které tak mohou přijít na návštěvu a věnovat se svým blízkým, aniž by čas s nimi trávený ztratili úklidem a péčí o ně. Klademe důraz na rodinné vztahy. Kromě toho jsem přednášela na akademii pro seniory. Každou přednášku začínám heslem: „Každý z nás může sociální službu potřebovat, stačí okamžik, vteřina a ocitneme se na vozíku. V jediném okamžiku se nám změní život a každý by měl znát svá práva, když potřebuje podporu sociálních služeb.“

Služby poskytují pečovatelky, kolik pracovnic Diakonie má?

Já jako sociální pracovnice chodím na šetření a pak máme šest pečovatelek. Ty se starají až o 60 seniorů měsíčně. Všechny za svoji práci zaslouží pochvalu. V červnu jsme ve spolupráci se statutárním městem a Centrem sociálních služeb vyhlásili ocenění Pečovatelka roku, které bylo předáno třem dlouholetým pracovnicím při slavnostním odpoledni v divadle před 400 seniory. Byla to krásná akce. Návštěvníkům jsme ukázali, že se služby nemusí bát. Jak napsala naše pečovatelka. „Na počátku bývá nedůvěra, senior neví, co může čekat, o to je krásnější pocit, když následně získáme důvěru.“ Každý klient potřebuje získat důvěru, ať je to senior nebo děti v Kruháči.

Zmínila jste Kruháč, co to je?

V roce 2009 jsme začali poskytovat druhou službu, a to na základě spolupráce s komunitním plánováním. Jedná se o nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, kde klienty podporujeme v dospívání. Služba je určena mládeži od 6 do 26 let a klub se jmenuje Kruháč. Jednak proto, že nízkoprahové centrum vzniklo u kruhového objezdu U Zeleného stromu, a také proto, že se snažíme dětem ukázat odbočku ze začarovaného kruhu.

Co dětem nabízíte?

Snažíme se jim pomoci v nepříznivé situaci, kterou je nazýváno i samotné dospívání, proto je naše cílová skupina široká. Chceme, aby vedle sebe viděly vzory, dokázaly se opřít o partnera, v tomto případě pracovníky Kruháče. V klubu nabízíme volnočasové aktivity, což je prostředek sociální práce, děti si s námi mohou povídat, svěřovat své starosti a problémy, dokážeme jim pak i konkrétně pomoci. Velice důležitou službou je doučování, což je speciální projekt, na němž od jeho začátku spolupracujeme s gymnáziem u Balvanu. Studenti chodí naše děti doučovat a pro mnohé se stanou příkladem a vzorem do života. Denně centrum navštíví 60 dětí, o které se starají tři pracovníci. V rámci republiky je to téměř unikum, nikde takový zájem klientů není.

Jak jsou služby pro seniory a pro klienty Kruháče hrazeny?

Část prostředků získáváme od nadací a dárců, z Evropské unie, ministerstva, kraje, velkou podporou nám je statutární město Jablonec. Pečovatelská služba poskytovaná seniorům i osobám se zdravotním postižením je částečně hrazena z příspěvku na péči.

Stává se, že máte naplněnou kapacitu, co v takovém případě děláte?

Pokud klienty odmítneme, vždy jim doporučíme jinou službu, která je na území Jablonce poskytována, a zároveň jim sdělíme, ve kterém období budeme mít volno a mohou se na nás opět obrátit.

Poskytujete služby jenom v Jablonci?

O klienty se staráme všude, kam jezdí MHD, tedy od Rychnova po Bedřichov, od Lukášova po Lučany.

Heslem celé Diakonie je, že pomoc má mnoho tváří. To je určeno nejen těm, kterým pomáháme, ale i těm, kteří pomáhají, od pečovatelek přes účetní a dobrovolníky po speciální pedagogy.

Sama do terénu také chodíte?

Chodím jen na šetření, sepisovat smlouvy a seznamovat lidi s našimi službami. Přiznám se, že práci pečovatelek obdivuji, ale sama ji nedělám z jednoho prostého důvodu – osudy lidí bych si nosila domů.

Jiří Endler

Vytvořeno 4.7.2013 10:27:36 | přečteno 2920x | Petr Vitvar