Jablonecká radnice slaví 80 let (4)

, autor: archiv JM

Ani v budoucnu to bez dobré kavárny nepůjde

Nová radnice byla ve třicátých letech minulého století stavěná jako centrum politického, společenského i kulturního života ve městě. Zvláště ta společenská stránka byla svázaná s pohostinstvím. A všem jeho druhům tehdy budova vyhověla beze zbytku.

Tři různá pohostinská zařízení v jednom domě – to už je spíše hotelový komplex než středisko správy města. Nicméně Karlu Winterovi se to tehdy povedlo velmi elegantně a se samostatným vchodem, který nerušil samosprávu. Administrativa nebyla tolik rozsáhlá, nepotřebovala mnoho místa, a tak v I. patře mohla být krásná světlá kavárna. Lidé si na dobré kávě mohli pochutnávat i na velké terase a vyhlížet na náměstí před radnicí i do širšího okolí, například na Petřín. Tohle už si nikdo z nás zřejmě nepamatuje. Dnes si v bývalé radniční kavárně říkáme své ano nebo se tu vítají noví malí Jablonečané do života.

Ale někdejších návštěvníků restaurace v suterénu a zvláště nočního baru Boccaccio se skleněným, svítícím „horečkovským“ tanečním parketem bychom určitě našli ještě hodně. Dostat se do útrob jednoho z center jabloneckého nočního života osmdesátých let 20. století znamenalo vystát frontu před vchodem nebo mít známosti s personálem či jiná privilegia. Když lesk známého „Bogáča“ pohasl, objevily se ještě pokusy o jeho oživení v devadesátých letech minulého století, kdy se zde plánoval bar s tváří anglického klubu. Leč plány nevyšly a prostory vinárny chátraly. A to poměrně dlouho.

Loni se však v suterénu rozeběhl čilý stavební ruch, jehož cíl byl jediný – zbudovat zde moderní, účelný a objemný archiv stavebního úřadu pro trvalé ukládání papírových dokumentů společně s místem, kde si jeho návštěvníci budou moci archivní materiály prostudovat. Architekti navrhli do interiéru badatelny pro veřejnost prvky, které svým výtvarným pojetím korespondují s historickým interiérem radnice.

Kavárenského ducha I. poschodí se do sebe snažila vstřebat kavárna v přízemí radnice, která na léto otevírá i zahrádku. Pravda, výhled z ní se nerovná tomu z radniční terasy, ale posezení je tu také příjemné. V souvislosti s plánovanou přestavbou parteru se však změní i toto pohostinství. Změní se nejen po stránce vzhledu interiéru, který se přiblíží tvarosloví radnice, zvětší se ale i jeho plocha, neboť kavárna se rozšíří také do dnešního vnitřního informačního centra. A kromě nového vzhledu bude nově i nekuřácká. Zde budou moci v příjemném prostředí zákazníci počkat na své jednání na radnici nebo si jen posedí u něčeho dobrého.

(jn)

Zajímavosti z historie

Vinárna, kavárna a restaurace patřily mezi architektonicky nejzajímavější části interiérů radnice. Pronajímány byly jako celek a patřil k nim i byt nájemce. Příjmy z nájmu se staly pravidelnou a významnou složkou městského rozpočtu. Prvním nájemcem byl liberecký hoteliér Josef Mauder.

Hlavní vstup měla všechna pohostinství společný, a to v rohu radnice pod věží. Odtud se vcházelo do suterénu, kde se nacházel radniční sklípek a restaurace, nebo do prvního patra do kavárny s terasou nad náměstím.

Personální zázemí tvořila hlavní kuchyně s velkým plynovým sporákem a kotli na polévky, kuchyně na přípravu moučníků, lednice na maso, oddělené sklepy na pivo, víno či zeleninu, strojově vybavená umývárna a prádelna, sklady a hygienická zařízení.

Důsledně se dbalo na vybavení pohostinství nejmodernějším a nejkvalitnějším technickým zařízením. Vzduch přiváděný do místností se v létě ochlazoval a v zimě předehříval, aby zde byla stálá teplota.

Restaurace s výčepem byla ve stylu lidových pivnic s pestrou výmalbou stěn. Vinárna byla zařízená luxusněji a působila velkoměstským dojmem. Prostor s malými kulatými stolky či boxy při stěnách uzavíral efektně osvětlený taneční parket obložený zrcadly a zdobený malbou na textilu. K němu přiléhaly dvě lóže ohraničené sloupy.

Kavárna zabírala přibližně polovinu I. podlaží a měla kapacitu 550 osob. K hlavnímu sálu přiléhala terasa a volně na něj navazoval menší sál s kulečníkovým stolem, dvě herny pro karetní a další stolní hry a provozní zázemí. Součástí byly telefonní kabiny a moderní toalety, které byly už tehdy vybavené ne příliš častými elektrickými sušiči rukou.

Zdroj: Jablonecká radnice 1931–1933 – Příběh stavby architekta Karla Wintera: J. Strnad, Z. Lukeš, J. Křížek, J. Jaros.

Vytvořeno 4.7.2013 10:27:42 | přečteno 1612x | Petr Vitvar