Jablonecká radnice slaví 80 let (3)

, autor: archiv JM

Přijde městská dominanta o své fleky?

Věž jablonecké radnice patří k neodmyslitelnému, typickému a často zobrazovanému panoramatu města se třemi sobě podobnými dominantami – věžemi staré a nové radnice a kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova na Horním náměstí. Tvoří také symbolický trojlístek věží na městském logu.

Jednapadesát metrů vysoká věž patřila od začátku k administrativní části budovy. Byla v ní telefonní a hodinová centrála, místnost pro akumulátory, sklady a spisový archiv. Na poměrně nízké půdě byly pak prádelny a žehlírny pro byty a komory pro personál pohostinství.

Její využití se s léty změnilo. Zůstaly archivní místnosti – jednu obývá s historickými materiály Václav Vostřák, ve druhé se archivují spisy k dotacím, které město získalo. Na ochoz věže každý rok vystoupá během turistické sezony mnoho návštěvníků, aby se pokochalo za příznivého počasí krásným výhledem nejen po městě. Stejně tak je i jedním z cílů, kam oficiální návštěvy vodí vrcholní představitelé města. Strmé věžní schody se vždy v létě mění v netradiční výstavní galerii.

Strakatá věž

Právě radniční věž dává velmi jasně na vědomí, že kabát radnice už je velmi obnošený, že už nestačí jen jeho zašívání a záplatování, ale že by si Winterova stavba zasloužila model zcela nový.  Velkou opravou prošla celá fasády budovy v letech 1987–1989. Její vrchní vrstva byla udělána z tehdy často používaného neprodyšného ebarbetu, spodní vrstvu tvoří poměrně hodně sypký černostudniční perk. Zvolené materiály nebyly úplně vhodné pro zdejší klimatické podmínky, což dokazují i odchlipující se koláče omítky.

V létě roku 2007 už došla situace do bodu, kdy části omítky věže bylo třeba opravit. Odfouklé části vrchní neprodyšné omítky hrozily tím, že se odloupnou a spadnou na hlavu nic netušícím chodcům. Proto je bylo třeba odborně odstranit. Práce, které mohly probíhat pouze od šesti do osmi hodin ráno, než kolem radnice začali procházet lidé, trvaly týden a stály více jak čtyřicet tisíc korun. Další ošetření omítky bylo nutné už o dva roky později. V květnu 2009 se otloukaly další narušené části, tentokrát práce trvaly jeden víkend.

Avšak to, že radnice potřebuje fasádu opravdu už zcela novou, bylo více než jasné. Proto se také tento požadavek dostal mezi priority města a byl zařazený do strategického městského dokumentu, do Integrovaného plánu rozvoje města. Dostatečný obnos na celkovou obnovu však stále není.

Blýskání na lepší časy?

Na podzim tohoto roku bude vypsána výzva k podávání žádostí o dotace z Norských fondů. Právě její kritéria by mohla splňovat i oprava radniční věže. Proto se město rozhodlo připravit a předložit žádost. K ní je nyní třeba zpracovat projektovou dokumentaci, jejíž součástí musí být i průzkum fasády.

Pokud bude se svou žádostí město na podzim úspěšné, mohla by se radnice – jubilantka pyšnit nejen postupně opravovanými okny, ale konečně by věž přišla o své pověstné fleky.

(jn)

Zajímavosti z historie

Do konce listopadu 1931 byla dokončená hrubá stavba radnice bez věže. Dobré klimatické podmínky však dovolily započít se stavbou věže ještě před koncem roku. Poškození konstrukce se předcházelo použitím speciálního cementu tuhnoucího i při teplotách pod bodem mrazu.

Věž umístil architekt Winter do jihozápadního nároží budovy. Plní úlohu hlavní vertikály, je vysoká 51 metrů a je zakončená zúženou nástavbou výrazně členěnou lisenami. Věžní hodiny v jednoduché geometrické formě tvořené kovovou rámovou konstrukcí vyplněnou mléčným sklem osvětleným zevnitř architekt umístil na stranu obrácenou do náměstí.

Během zimy 1931–32 byly na stavbě zabedněné okenní otvory a stavba se vytápěla ohřívadly na koks. Přerušená byla jen po dobu vánočních svátků. Během zimy pokračovaly vnitřní vyzdívky, budovaly se ventilační šachty a schodiště, rozvody tepla a plynu, elektroinstalace – jen elektrických vodičů položily městské elektrické podniky skoro šedesát kilometrů.

Venkovní práce pokračovaly od dubna 1932. V květnu se odzkoušelo vytápění, začala montáž ventilace a v červnu se instalovaly výtahy.  Technickému vybavení se věnovala velká pozornost, hlavně vytápění, větrání a hygienickým zařízením, která měla odpovídat moderním standardům té doby.

Stavitelé řešili také problém jak hlukově izolovat restaurační prostory od kanceláří úřadu. Stěny, stropy, podlahy a větrací potrubí se izolovaly deskami z vlnitého papíru, mořskou trávou a dalšími materiály. Přenos vibrací rabicových štukových stropů odstranili nekmitavým zavěšením a posypem korkovou drtí. Hudební pódia měla izolovanou podlahu i stěny deskami z lisovaného korku. Taktéž se izolovaly podstavce všech strojů a dalších technických zařízení. Odborným konzultantem byl ing. Werner Genest  z Berlína, tehdejší mezinárodně uznávaný odborník v oboru zvukové techniky.

Zdroj: Jablonecká radnice 1931–1933 – Příběh stavby architekta Karla Wintera: J. Strnad, Z. Lukeš, J. Křížek, J. Jaros.

Vytvořeno 30.5.2013 10:31:40 | přečteno 1453x | Petr Vitvar
load