Richard Kraus - Při vyjednávání nesmím nikdy lhát

, autor: Jiří Endler

Devětatřicetiletý Richard Kraus pracuje u Policie České republiky jako koordinátor krizového vyjednávání a instruktor služební přípravy, je laureátem ceny Policejního prezidenta za záchranu lidských životů, získal Záslužnou medaili II. stupně hejtmana Libereckého kraje a je držitelem zlaté Janského plakety. Diplomovaný specialita vystudoval Vyšší odbornou školu hospodářskou v Liberci.

Jak dlouho pracujete u policie, co vás k ní přivedlo?

Prakticky od mládí mě lákaly uniformy, a tak jsem se po skončení základní vojenské služby rozhodl jít k Policii ČR. Po absolvování základní odborné přípravy v Holešově jsem nastoupil na obvodní oddělení jako řadový policista, kde jsem vykonával veškerou práci spojenou s policejní činností. U policie pracuji již 19 let.

Postupem času jste se stal instruktorem služební přípravy a policejním vyjednavačem, jaká byla cesta k tomuto oboru.

Po několika letech řadového policisty jsem jako bývalý sportovec dostal nabídku přejít na oddělení, které se specializuje na služební přípravu policistů. Přijal jsem ji. Jelikož mě vždy zajímala psychologie, duše člověka, uvažování lidí a předjímání jejich myšlenek, využil jsem i další nabídku, jež přišla po deseti letech práce u Policie ČR z Útvaru rychlého nasazení (URNA), a stal se policejním vyjednavačem. Po absolvování výcviku na URNě jsem se nejprve stal řadovým policejním vyjednavačem. Po pár letech, kdy jsem pomohl zachránit několik lidských životů, došlo k vytvoření Libereckého kraje a já byl doporučen, abych se stal koordinátorem týmu pro celý Liberecký kraj. V současné době tento tým tvoří několik vyjednavačů, já je koordinuji, ale zároveň nadále jezdím vyjednávat.

Musíte absolvovat pro výkon vaší služby nějaké speciální školení?

Základem je, že všichni vyjednavači musí projít speciálním výcvikem na URNě, předpokladem je především psychická, ale zároveň i fyzická zdatnost. Životní zkušenosti a hlavně aktivní zájem o tuto profesi hrají taktéž důležitou roli při výběru mezi uchazeči, potenciálními vyjednavači.

Co vše obnáší práce policejního vyjednavače?

Řešíme především demonstrace úmyslu sebevraždy, což znamená, že někdo hrozí spácháním sebevraždy nebo sebepoškozováním se. Dále řešíme situace, ve kterých jsou bráni rukojmí, nebo tzv. barikádové situace, kdy se pachatel uzamkne v prostoru.

Kolik úspěšných zásahů máte za sebou?

Za sebou mám skoro tři desítky úspěšných vyjednávání a musím zaklepat – zatím se mi vždy podařilo pachateli jeho úmysl rozmluvit nebo zabránit, aby došlo ke zranění či usmrcení rukojmích.

Je nějaké roční období, kdy máte víc napilno?

Nejhorší je z pozice práce vyjednavače podzim. Brzo je tma, lidi jsou frustrovaní, zklamaní či trpí pocitem zmaru, a to i vzhledem k blížícím se vánočním svátkům. Podobným obdobím je jaro, ročně zasahujeme u několika desítek případů.

Máte ve své paměti nějaké výjimečné zásahy?

Asi jedno z nejobtížnějších vyjednávání se odehrálo zhruba před dvěma roky, kdy jsem na Smržovce při teplotě mínus 15 stupňů Celsia, nepříliš vhodně oblečen, po čtyřech hodinách rozmluvil sebevrahovi skok s místního viaduktu. A ještě jeden z mých prvních případů, ve kterém syn držel jako rukojmí svoji matku. Nejprve se nám podařilo vyjednat, aby matku pustil, a následně jsme mu rozmluvili i sebepoškození, respektive úmysl se zabít. Byl to případ, který byl zahalen mnoha záhadami a pochybnostmi. Dodnes si myslím, že syn byl zmanipulovaný svojí matkou, která celou věc vymyslela. On z toho nakonec vyšel jako pachatel, ona jako poškozená.

Jak taková vyjednávaní probíhají?

Způsobů je mnoho. Jedním je z očí do očí (přímo), nebo po telefonu, skrz nějakou překážku (např. zavřené dveře). Snažíme se s pachateli navázat kontakt, a poté když jim jejich čin rozmluvíme, předáme je do péče lékařů, kde většinou asistujeme, neboť si sebevrazi dost často vyžadují naši přítomnost, jelikož jsme si během vyjednávání získali jejich důvěru.

Je to jistě psychicky náročné povolání, jak provádíte očistu vlastní duše? Chodíte za odborníky?

Jak kdo, já relaxuji sportem – běh, fotbal, fitnes, bojové sporty, plavání a třeba i sauna.

Co je při vaší práci nejdůležitější?

Při vyjednávání nesmím nikdy lhát, musím se vyvarovat lží a planých slibů. Musím být empatický, věřit si, že to bude mít dobrý konec, že chci pomoci člověku „v nouzi“ a že zamýšlený čin dotyčnému rozmluvím.

Vadí vám něco na vaší práci?

Reakce lidí, kteří nazývají osoby (převážně sebevrahy), jimž úmysly rozmlouváme, blázny, pitomci a podobně. Každý člověk se může dostat do nějaké krizové situace. Já kroky těchto lidí vnímám jako poslední volání S. O. S. Oni třeba ani neví, co za takovým rozhodnutím stojí, zda finanční problém, nešťastná láska či jiná krizová životní situace. Dotyčný neví, jak situaci řešit, a proto demonstruje úmysl se zabít nebo se sebepoškodit. Každá věc má kladné řešení a každý by měl, než se odhodlá k něčemu takovému, využít všech možností, jak danou situaci řešit. Svěřit se rodině, někomu blízkému nebo vyhledat odbornou pomoc.

Poděkoval vám někdo za záchranu života?

Ano, jednou se mi to stalo. Vyjednávání tehdy začínalo po telefonu a dotyčnému zůstalo moje telefonní číslo. Po několika týdnech mi zavolal a děkoval mi, že jsem mu jeho úmysl rozmluvil, a tím mu zachránil život. Měl jsem upřímnou radost.

(end)

Vytvořeno 2.4.2013 8:00:27 | přečteno 4695x | Petr Vitvar
Štítky: osobnosti