S jakými vizemi usedáte do ředitelského křesla?

Vizí je hned několik. V prvé řadě je to nabídnout Jablonečanům kvalitní trávení volného času, a to nejen dětem a mládeži, jak náš název – Dům dětí a mládeže - napovídá, ale nabídnout zajímavé a různorodé kroužky od batolecího věku až po ten seniorský. Dalším cílem je pak zkvalitnit prostory, kde tyto aktivity nabízíme, a to vnitřní i venkovní. Ráda bych se stala se svou organizací oporou městu na poli kultury, sportu a společenského života. Na tomto cíli hodlám efektivně spolupracovat i s dalšími organizacemi, především se ZUŠ, s níž již spolupráci aktivně budujeme.

Co vás v novém zaměstnání nejvíce překvapilo?

Možná to bude znít jako klišé, ale je to byrokracie a svázanost financí. Mé zkušenosti ze soukromého sektoru a z vedení neziskové organizace se dají využít jen velmi málo. Při každém kroku, který chci udělat, musím několikrát procházet nekonečnými paragrafy a vyhláškami, abych se nedostala do křížku se zákonem. Bohužel tato přebujelost papírů nás zdržuje od smysluplné práce, kdy bychom se mohli více věnovat dětem a našim klientům. Naštěstí nám velmi pomáhají úředníci na magistrátu i na krajském úřadě.

Jakou stopu chcete ve Vikýři a v klientech zanechat?

Do výběrového řízení jsem šla s mottem Alberta Einsteina: „Existuje tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit.“ Přála bych si, aby má stopa ve Středisku volného času Vikýř dala našim občanům natolik kvalitní nabídku, že by nemuseli svůj volný čas jen zabíjet, ale mohli si ho náležitě užít. Ráda bych, abychom pomohli našim dětem najít nejen koníčky na celý život, ale i přátele, kteří je budou i v dospělosti provázet. Potěší mě, pokud se k nám budou lidé vracet i za několik (možná i desítek) let, protože jim u nás bude dobře, budou se u nás vzdělávat se zaujetím a nadšením pro věc. Není to jednoduchý úkol, ale jsem připravená se mu věnovat s maximálním nasazením.

(jn)