Jiří Čeřovský: Člověk se musí v prvé řadě spolehnout sám sebe

, autor: archiv JM

Letos byli jmenováni tři ředitelé příspěvkových organizací v Jablonci, respektive dva vedou základní školu, třetí Dům dětí a mládeže Vikýř. Všem třem jsme položili tři stejné otázky a postupně vám je v měsíčníku představíme. Začínáme podle abecedy jediným mužem z trojice. Je jím Jiří Čeřovský, ředitel ZŠ v Liberecké ulici.

S jakými vizemi usedáte do ředitelského křesla?

K výběrovému řízení na místo ředitele jsem šel s touto vizí: Základní škola v Liberecké ulici je vyhledávanou, konkurenceschopnou a stabilizovanou školou, nabízející kvalitní výchovně vzdělávací program. Je otevřená veřejnosti a je místem setkávání a vyměny zkušenosti generací.

Je pochopitelné, že moje představa o dalším rozvoji musí být porovnána s reálnými možnostmi školy, musí být konzultována s ostatními pracovníky tak, aby se s ní ztotožnili. Oni budou také jejími nositeli a tvůrci. Rovněž bez rodičovské veřejnosti a její podpory bude škola svoje cíle obtížně naplňovat. Potěšitelné je zjištění, že děti mnohých rodičů, kteří do naší školy chodili, jsou také našimi žáky, že se k nám vrací další generace. Ve fázi, kdy jsem 1. srpna školu převzal, je zcela pochopitelné a správné, abych navázal na předchozí kvalitní práci a podporoval dobré jméno školy. Diskutoval jsem s jednou kolegyní na téma, co by mohla škola nabízet za různé aktivity, na co klást větší důraz, jak se profilovat apod., a ona se mě zeptala: A to je málo poskytnout dobré a kvalitní vzdělání všem žákům? Musel jsem přiznat, že to ve skutečnosti málo není a hlavně to není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo někomu na první pohled zdát. Po necelém měsíci od zahájení nového školního roku zcela chápu, proč mi tuto otázku položila.

Co vás v novém zaměstnání nejvíce překvapilo?

Přesto, že jsem působil určitý čas mimo školství, tak jsem se školami byl pracovně v kontaktu. To znamená, že mě nic zásadního nepřekvapilo. Je ale pochopitelné, že dění ve škole má svůj rytmus, způsob komunikace mezi pracovníky, způsob jejich řízení apod., který se za určité období vytvoří. S mým příchodem jako člověka „zvenčí“ se některé věci mohou od předchozího stavu částečně lišit. Věřím však, že případné změny budou ku prospěchu školy. Pozitivním zjištěním bylo, že je tu pracovitý tým, na který se mohu spolehnout. Z dosavadní krátké zkušenosti vím, že je přístupný k otevřené diskuzi, ochotný problémy řešit a ne hledat důvody, jak něco nejde.

Jakou stopu chcete ve škole a v žácích nechat?

Za svůj profesní i sportovní život jsem si ověřil některé základní pravdy. V první řadě to je zkušenost, že se musí člověk nejdříve spolehnout sám na sebe. Nezpochybňuji tím pochopitelně pomoc školy, blízkých či jiných lidí v případech, kdy člověk na to sám nestačí, naopak. Příčinou případného neúspěchu je vždy svým dílem člověk sám. Představa, že budu úspěšný v práci, v životě, obecně v jakýchkoliv aktivitách bez tvrdé práce, je mylná a nesprávná. Přes všechny mediální obrazy jsem přesvědčen, že vzájemná slušnost mezi lidmi se dlouhodobě vyplácí. Chci se proto pokusit o to, aby ve spolupráci s rodiči naši žáci pochopili, že to nejsou pouhé teorie a nic neříkající fráze. Přál bych si, aby se naši žáci vraceli do školy jako rodiče svých dětí, aby s odstupem několika let byly jejich vzpomínky na školu příjemné, aby na svou školu nezapomněli.

(jn)

Vytvořeno 9.10.2012 10:23:21 | přečteno 1635x | Petr Vitvar