Aleš Gilar - Strážník roku 2011
Vojenský inženýr Aleš Gilar sloužil v armádě takřka 25 let. U Městské policie Jablonec n. N. pracuje od června roku 2008. Od roku 2009 je okrskářem na plošně největším okrsku v Jablonci: Kokonín – Vrkoslavice. Koníčky: historie, sport, četba, cestování.
Jak jste se dostal k práci strážníka v Jablonci?
Jsem rodák z Ostravy, kde jsem vystudoval chemickou průmyslovku. Poté jsem studoval vojenskou školu ve Vyškově, odkud jsem šel sloužit k chemické jednotce do Jaroměře a následně do Liberce. U libereckého útvaru jsem působil od r. 1988, útvar prošel později různými změnami. V roce 2005 se rušilo moje místo a nabídku na učitelský post ve Vyškově jsem odmítl. Poté jsem 13 měsíců hledal práci a musím přiznat, že to byl hezký rok. Nic jsem nemusel, něco jsem měl našetřeno, bral jsem rentu, sice to nebylo na vyskakování, ale rodina byla zabezpečena a já měl čas na své koníčky. Tak však nešlo žít stále. Rok jsem pracoval jako pojišťovák, další rok v dětském diagnostickém ústavu v Liberci. Když byla v Praze velká kampaň – nábor, začal jsem o práci strážníka uvažovat, ale žena si nepřála, abych šel do Prahy. Později hledali strážníky v Jablonci, neváhal jsem a přihlásil se do výběrového řízení a od té doby v Jablonci pracuji.
Dojíždíte z Liberce, cestování Vám nevadí?
Naopak, dokonce mě to i tak trochu baví. V tramvaji mám čas číst noviny, časopisy, knihy a cestou se před i po službě uklidním. Fakt, že nejsem z Jablonce, má v mé práci i jisté výhody. Neznám místní obyvatele, a tím pádem mě nic neovlivňuje, mohu se držet hesla: Padni, komu padni. Někteří moji kolegové to mají v tomto směru těžší a často se stává, že by měli řešit přestupky kamaráda nebo rodinného příslušníka. V takovém případě to raději předají kolegovi. Zato já mohu zcela nestranně řešit nejrůznější delikty, neboť dotyčný je pro mě cizí člověk. Samozřejmě, že při opakovaných přestupcích jsem přísnější, neboť daného člověka již znám a mám s ním osobní zkušenost.
Potřebuje strážník k výkonu svého povolání fyzičku?
V době své vojenské činné služby jsem měl vesměs výtečné tělesné testy a nikdy jsem s fyzičkou neměl problém. U strážníků nejsou žádné tabulky ani normy, ale rozhodně je lepší, když po ulicích chodí ztepilý atletický strážník než strážník s pupkem.
Co Vás na práci strážníka baví?
Beru to jako zaměstnání, které se mi zamlouvá. Myslím si, že to je profese z mého pohledu velice poutavá, téměř dobrodružná. Přináší rozmanité situace, každý den něco jiného. Jednou jste pěšák na ulici, podruhé řídím auto v motohlídce nebo jsem zařazen jako cyklohlídka, počtvrté píšu protokoly, jindy vychovávám děti na dopravním hřišti nebo besedujeme s žáky či seniory. Mám za sebou čtyři roky pestrého služebního života.
Od roku 2009 jste okrskářem, jaké zajímavé situace jste řešil?
Strážník není tak populární jako třeba kriminalisté nebo policisté. Neodhalujeme trestnou činnost, nikoho nehoníme, spíše se zabýváme přestupky a kuriózních případů také mnoho není. Nejčastěji řešíme dopravní přestupky, nepořádek, černé skládky, odpadky na komunikacích, veřejná pohoršení, volný pohyb psů. Poslední dobou se množí případy, kdy si občané stěžují, že se jim dostávají na zahradu lidé, kteří sice nic neponičí, ale odcizí vše, co je z kovu, nářadí, květináče, truhlíky, stavební materiál, boty, stará rádia, jež lidi zapomenou venku, apod. Samozřejmě pro každého strážníka i policistu je největší událostí, když chytnete pachatele při činu. A to se nám s jedním kolegou podařilo v době, když jsem ještě okrskářem nebyl. Radiostanicí nám hlásili, že výrostci ničí zařízení parku. Zkušený kolega, jenž znal okolí, jel posledních několik set metrů bez světel. Opatrně jsme vystoupili, abychom je nevyplašili a zahlédli dvojici ve věku 18–20 let, jak vyvrací lavičky. Když nás uviděli, každý se vydal na jinou stranu, ale nám se jednoho podařilo dopadnout. Prozradil i jméno kamaráda a oba museli uhradit škodu. Takový případ je pro nás nejen dobrou vizitkou, ale také osobním naplněním, že se nám něco podařilo. Později se nám ještě podařilo chytit sprejery ve Mšeně u kruhového objezdu, kteří utekli do patra budovy, již poškozovali. Měli ale smůlu, mříž, která bývá přes den otevřená, byla zamknutá.
Máte vedle své práce čas i na koníčky?
Čas mám a rád se svým koníčkům věnuji. Mám rád přírodu a cyklistiku, plavu, čtu, cestuji. Když mám víc času, cestuji dál než do okolí Jablonce a Liberce, rád poznávám cizí kultury, památky. Vrcholem jsou zahraniční rekreace. Oblíbené mám Řecko, neboť obdivuji antiku, ale i starý Egypt. Čím je civilizace starší a vznosnější, tím více mě baví. Egypt a Kréta jsou u mě jedničky. Mimo to jsem sběratel telefonních a bankovních karet, karet klubu turistů a známek.
(end)
