Jolana Šebková

vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví

Do čela nového odboru sociálních věcí a zdravotnictví se postavila Jolana Šebková. Uspokojením a radostí ze sociální práce je pro ni spokojený klient. Novou energii získává v čase, který tráví se svým vnoučkem. Zkušeností má mnoho a plánů plnou hlavu.

S jakými zkušenostmi jste na jablonecký úřad přišla?

Pracovala jsem jako vedoucí Odboru sociální péče v Liberci. Zabývali jsme se sociálně právní ochranou dětí, kurátorskou činností, dávkami hmotné nouze a péčí o zdravotně postižené a seniory. Samospráva v sociální oblasti je v Jablonci společně se státní, to bylo pro mě výzvou, a proto jsem se přihlásila do výběrového řízení.

Co vás na sociální práci baví?

Jsem ráda, když se něco povede. Když vidím, že jsme pomohli klientovi, dokázali jsme přesvědčit bezdomovce, který nechtěl do žádného zařízení, aby v něm nakonec zůstal a zjistil, že je lepší být v teple, mít zajištěnou pravidelnou stravu, byť musí dodržovat režim a řád. Jsem také ráda, že dovedeme poradit a pomoci, a to nejen finančně. Někdy stačí, když si s klientem popovídáme, nasloucháme mu, nasměrujeme ho někam, vysvětlíme, co má dělat.

Objevují se novinky v sociální práci?

Do práce se promítá finanční situace každého státu. Dle mého je velmi důležitá prevence na všech úrovních. Nejen u dětí, ale i u seniorů, například prevence dluhová. A v této oblasti, myslím, došlo konečně k pochopení. Chtěla bych do komunitního plánování zahrnout také kyberšikanu, na kterou je stále málo seminářů a přitom o ní děti i rodiče potřebují získat daleko větší povědomí. Je jasné, že stát musí šetřit, přichází sociální reformy, které jsou potřeba, ale odráží se v příjmové části obyvatel, a to se mi ne úplně líbí. Lidi byli dříve zvyklí, že stát se postará. Nyní tomu tak není, každý musí udělat něco, aby měl nějaký příjem. Je to správně, protože se sociální dávky zneužívaly, ale vždycky je někdo, kdo na opatření doplatí. Mrzí mě, že stále přichází pro dávky lidi, kteří jsou načerno zaměstnaní a stát neudělal nic, čím by to zamezil. Na druhou stranu osamělá maminka s dětmi, která peníze potřebuje, na ně o dvě koruny nedosáhne.

S jakými lidmi jste se v průběhu své kariéry setkávala?

Hlavně s nespokojenými, nešťastnými. Sociální oblast je spojená s tím, že nevidíte nic moc pěkného. Koncentruje se v ní utrpení, nemoc, postižení, sociální dno, kdy jsou lidé bez peněz.

Čím se nabíjíte?

Rodinou, miluju své děti a pravidelně každý týden se hlásím o hlídání vnoučka v sobotu nebo neděli a z toho malého dítěte čerpám energii.

Na co ze své práce vzpomínáte?

Jednou se v rámci výběrového řízení na sociálního pracovníka na dávky hmotné nouze přihlásil uchazeč Rom. S rodinou se začlenil do společnosti, vystudoval při zaměstnání střední školu a chtěl své vzdělání uplatnit. Byla jsem příjemně překvapená jeho vystupováním, znalostmi, ale nakonec jsme ho nepřijala. A víte proč? Jako odborný, vyučený zaměstnanec prestižní nejmenované firmy měl plat kolem 30 000 a u mě by měl nástupní plat pod 15 000 jako středoškolák bez praxe a nebyla žádná možnost, jak to změnit. Uvědomila jsem si, že samotné vzdělání ještě neznamená úspěch v praktickém životě. A nenastoupení do pracovního poměru nemá žádnou souvislost s národnostním původem.

Co vás v práci zaskočí?

Překvapují mě agresivní klienti, kteří mi chtějí ublížit. Agresivita klientů se zvyšuje. Je určitě spojená se stoupající závislostí na alkoholu, drogách, gamblerství, z nichž se vyvíjejí poruchy osobností.

V Jablonci působíte od 2. ledna, přišla jste s nějakým očekáváním, s nějakou vizí?

Důležité je, aby dobře fungovala sociální práce. Abychom v oddělení sociální péče lidem pomáhali. Přesvědčila jsem se, že tady jsou dobří pracovníci s kladným přístupem ke klientům. Vadí mi prostory, ve kterých se naše práce odehrává, je zde nejvíc bariér. Proto se těším, že se snad v květnu přestěhujeme do přístupnějších a vhodnějších míst.

(fr)

Vytvořeno 29.2.2012 14:51:32 | přečteno 2429x | Petr Vitvar