Jak jste se k výrobě skleněných očí dostal? Existuje někde v České republice škola, která by učila výrobě očních protéz?

Pro jablonecký region je to tradiční výroba, kterou si místní skláři předávají mezi sebou z generace na generaci. Německý sklář, který ji ovládal, se kvůli tomu zřejmě vyhnul odsunu a naučil jí mé dřívější kolegy. Mě s ní seznámil hned po škole Břetislav Pivrnec. Ten ale v roce 2000 odešel do důchodu a před pěti lety skončil i můj další bývalý spolupracovník Jindřich Pokorný. Původně jsme pracovali všichni tři pod státním podnikem Oční optika Praha. V roce 1992 jsme se osamostatnili. Teď jsem ve firmě sám.

Jaká je historie výroby skleněných očí?

Nepochází z regionu. Začali s ní v roce 1835 skláři v německém městě Lauscha. Odtud také dovážím dodnes surovinu. Obchodníci tehdy hodně cestovali po Evropě a zavlekli ji až k nám. Třeba ji budu moct jednou já předat svému synovi, je mu ale teprve 12 let.

Je výroba protéz složitá, za jak dlouho se jí sklářský mistr naučí?

Šikovnému skláři trvá nejméně 3,5 roku, než zvládne všechna úskalí. Výroba každé protézy je pečlivá a velmi přesná práce, každý kus se zhotovuje asi hodinu. Nejprve se vyfoukne nad kahanem z čiré trubičky ze speciálního skla oční bulva. Na ni se pak pokládají barevné skleněné nitě, které tvoří drobnou kresbu charakteristickou pro živé oko. Od zdravého oka musí být protéza k nerozeznání.

Znamená to, že každý kus je vlastně originál. Nejsou v dnešní době na trhu i levnější plastové protézy?

Jistě, že ano. Lidé ale dávají přednost skleněným, protože lépe vypadají. Mají lesk, hladší a tvrdý povrch. Pacient také odejde s okem hned po první návštěvě. Skleněné oční protézy potřebuje v Česku zhruba 2000 lidí, pojišťovna jim platí dva kusy ročně. Musí si na ně dávat pozor, aby si je nerozbili. To je jejich hlavní nevýhoda.

Máte před sebou určitě přes stovku očí. Různé velikosti, tloušťky, tvary, barvy, levé a pravé oči. Vyrábějí se všechny stejně?

Nejlépe se dělají oči tmavohnědé, nejvíc práce je se světlemodrými nebo šedozelenými, u kterých je každá chybička hned vidět. Protézu je třeba po půlroce používání vyměnit, protože slzy naleptají její hladký povrch. Moji pacienti jsou od dětského až po seniorský věk. Na nedostatek práce si naštěstí stěžovat nemohu.

Dostanete se také k relaxaci?

Když je čas a počasí, vytáhnu motorku - choppera a toulám se po kraji. Vyjedu do Vysokého, do Jilemnice, nebo do Krkonoš. To mám rád.

Petra Laurin

Petr Adamovský (41 let)

• Narodil se a žije v Jablonci nad Nisou.
• Absolvoval Střední odborné učiliště bižuterní v Jablonci.
• V roce 1987 nastoupil do s. p. Oční optika.
• V roce 1992 se stal spoluzakladatelem
• Sdružení výrobců očních protéz.
• Je ženatý, má dvě děti (12 a 8 let).
• Zásada: Nemám rád velká slova.