Zvykli jsme si rozdělovat živočichy a rostliny na užitečné a neužitečné. Řídíme se přitom podle toho, jaký prospěch z jejich přítomnosti bezprostředně máme podle žebříčku našich hodnot. V životě přírody to tak nefunguje. Každý živý organismus má na Zemi své nezastupitelné místo a význam.

Příroda sama dovede účinně regulovat přemnožení živočišných druhů, kterým my říkáme škůdci. Aby toho mohla dosáhnout i v naší zahradě, musí mít možnost ubytovat a nakrmit také zvířata, která škůdce požírají - ptáky, ježky, ještěrky, některý hmyz (zlatoočky, slunéčka, střevlíky, lumčíky, pestřenky, ploštice, pavouky, dravé roztoče), žáby nebo rejsky. Pomůžeme jí tím, že při vysazování nové vegetace nebudeme na potřeby ostatních živých tvorů zapomínat. Vždy platí, že naše původní druhy rostlin hostí víc živočichů než rostliny nepůvodní.

Pro ptáky jsou ideální plodící keře a byliny na semena - např. střemcha, líska, muchovník, hlošina, aronie, slunečnice a bodláky. Vhodnou potravou pro hmyz pak např. dobromysl, brutnák, levandule, čechřice, šalvěj, třapatka, svazenka, zběhovec, kopřiva, dřín a lípa.

Kromě potravy můžeme užitečným tvorům zajistit i vhodné úkryty. Nejlépe v nějakém vzdáleném koutě, který bude ponechán zarostlý divokou vegetací se spadanými větvemi a bez jakékoliv údržby. Pokud to není možné, můžeme cíleně vytvořit pár úkrytů na klidném místě. Takovými místy mohou být např. velká kupa větví a listí, hromada kamení, starý kmen stromu, umělé domečky pro hmyz, vyšší tráva alespoň na kousku zahrady, husté keře nejlépe s trny (ochrana ptáků před predátory, prostor pro hnízdění), ježkovník, hadník, budky a krmítka pro ptáky a netopýry, napajedlo, malé jezírko, mokřad, bedna na žížaly, mulč…

Sázením vhodných rostlin, vytvářením nových biotopů a budováním skrýší docílíme na naší zahradě druhovou pestrost - odborně biodiverzitu, čímž pomůžeme naše plodiny ochránit před útoky hmyzu, hlodavců a býložravců. Těmi bývá nejčastěji sužována monokultura (plocha osázená jedním druhem rostliny), protože proti nim nemá žádnou přirozenou obranu. Pro škůdce je monokultura zemí zaslíbenou - nekonečné množství potravy a predátoři (dravci) v nedohlednu. Pokud se nějaký živočišný druh přemnoží v přírodě, vzápětí se objeví a rozmnoží také dravec, který tento druh vrátí do rozumných mezí. To se na poli, v monokulturním lese nebo na jednotvárně osázené zahradě bohužel nestane. Tam žádný dravec nemá podmínky k přežití ani k rozmnožování.

Protože se populace dravců obnovuje mnohem pomaleji než populace škůdců, nasadí lidé chemii. Nakonec se požitím otráveného škůdce otráví i predátor. Problém s přemnožováním organizmů bychom tedy raději měli řešit podporou druhové pestrosti.

Vegetace v dobře fungující permozahradě musí být nejen rozmanitá, ale i bujná a vitální, protože škůdci nejčastěji parazitují na oslabených organismech s poruchou růstu. Odolná je pouze ta rostlina, která patří do daných klimatických a půdních podmínek, má dostatek místa, světla, vody a živin. A právě o zdraví rostlin si povíme příště. Více informací naleznete na www.ekozahrady.com a www.permakultura.cz.

Milan Bajer,
Ekocentrum JKIC, o. p. s.