Nad údolím Jizery se vypíná Příchovický hřbet, který odděluje Krkonoše od Jizerských hor a jejich jižního předhůří. Vycházka po jeho výšinách nás provede krajinou nabízející spoustu působivých výhledů na Krkonoše, Ještědský hřbet i do kraje.

Vyjít můžeme z Vysokého nad Jizerou, kam se dá dojet linkovými autobusy. Vystoupíme na náměstí, kde najdeme turistický rozcestník; ten nás nasměruje po modrých značkách do Sklenařic. Trasa vede kolem horní stanice lyžařských vleků, načež začne mírně klesat. U sochy sv. Josefa, stojící vlevo nad cestou, můžeme posedět a kochat se panoramatem Krkonoš s dominantou Kotle. Pak již brzy dojdeme k restauraci Mexiko, odkud modré značky pokračují k Tomášovu kříži. Projdeme kolem kapličky, ale ještě dříve nám pamětní kámen připomene místo, kde stála dávná sklářská huť. Archeologové zjistili, že zde pracovala již v polovině 15. století.

U Tomášova kříže zaměníme modré značky za žluté. Klesneme k silnici, ale brzy poté začneme zvolna stoupat. Louky střídají lesíky a půvabná horská stavení dokreslují malebnost zdejšího kraje. Po chvíli dojdeme k téměř legendárnímu hostinci Na Prdečku, který zde stojí už od roku 1862. V mapách není jeho pojmenování jednotné, většinou v nich najdeme název Na Perlíčku. Návštěvníci mu ale sotva řeknou jinak, než Prdek či Na Prdečku. Jenže i na samotném hostinci jsou názvy oba…

Následný delší lesní úsek bez rozhledů nám zpestří zastavení u Hutterova kříže. Pískovcový kříž, dílo semilského kameníka Františka Prokopa, dal postavit revírní hajný Wenzel Hutter z Pasek v roce 1834. Legenda praví, že tak učinil z vděčnosti za to, že šťastně vyvázl z nebezpečného zabloudění.
Naše cesta vyústí u restaurace Hvězda. Krátká odbočka nás odtud zavede k rozhledně Štěpánka. Za příznivého počasí si nenechejte výstup na věž ujít - rozhled z ní je opravdu velkolepý. Od chaty Hvězda půjdeme opět po modrém značení. Brzy přijdeme k renovovanému pomníčku, na kterém nápis sděluje: „Poutníku zemský, buď klidné mysli. Kříž je ti znamením spásy tvé, potěšením zarmoucených.“ Původní boží muka pocházejí z roku 1883 a v roce 2005 je nechala obnovit paní Marguerite de Rohan.

V těchto místech odbočíme ze silničky vpravo do lesa. Cesta teď trvale klesá až k motorestu v Tesařově, odkud můžeme odjet linkovým autobusem. Je též možné pokračovat až k vlakové stanici Kořenov. Tím si ovšem trasu prodloužíme o další tři kilometry.

Doporučujeme mapu Krkonoše - západ, 1 : 25 000, nakladatelství ROSY.

Otokar Simm