Jan Nikendey - umělecký kovář a restaurátor

Balustrády pro princeznin palác v Dubaji, replika kvadrantu astrologa Tycho de Brahe na dánském ostrově Hven nebo kopie rytíře na liberecké radnici. Všechna tato díla vznikla v nenápadné dílně v Turistické ulici pod Černou studnicí. Umělecký kovář Jan Nikendey v ní přeměňuje železo v mistrovské kousky přes 30 let.

Vedle restaurování se věnujete také vlastní tvorbě a výrobě bytových doplňků. Jaká práce vás těší nejvíce?

Líbilo by se mi, kdybych si mohl dělat to, co zrovna chci. Bohužel to je většinou tak, že člověk musí věnovat stále více času tomu, co je potřeba.

Obnova památek je asi hodně o trpělivosti a pečlivosti. Čím by měl být umělecký kovář ještě obdarován?

Pro mě je důležitá pokora, a to v jakékoliv lidské činnosti. Vždycky, když opravuji, přistupuji k řemeslu s úctou k původní předloze. Při restaurování mohou lehko nastat nevratné změny. Už jen zjistit, jak třeba kováři vyrobili před několika staletími obyčejný zámek na odemykání, může být pěkná detektivka. Během let projdou většinou všechny předměty různýma rukama a neodbornými zásahy. Restaurátor musí nejprve odhalit a zaznamenat celý historický výrobní postup. Teprve pak může začít s obnovou. Ke každému dílu se také píší obsáhlé restaurátorské zprávy, jejichž součástí jsou návody, jak předměty ošetřovat a uchovávat.

V libereckém divadle F. X. Šaldy jste obnovoval před nedávnem lustry, v Kryštofově Údolí jste zdobil orloj, v Osečné na Liberecku a u nás v Jablonci jste renovoval na hlavním hřbitově centrální kříž. Sakrální památky, které prošly vašima rukama, jsou v Rychnově a budou v Nové Vsi. Jak dlouho se věnujete restaurátorství?

Licenci od ministerstva kultury jsem získal v roce 1997. Hned po dokončení uměleckoprůmyslové školy šperkařské v Turnově jsem pracoval v Jihočeském podniku pro údržbu památek, pak jsem byl konzervátorem Severočeského muzea v Liberci. Na volné noze jsem od roku 1982, za totality mě ale oficiálně živila muzika. S kamarády hrajeme s kapelou Hula Pop dodnes.

Pracujete v současné době na něčem pro Jablonec? A jaká práce pro vás byla nejsložitější?

Asi to byla obnova jednoho zdobného secesního zábradlí s lístečkovými motivy a také výroba repliky kvadrantu, pomocí kterého věhlasný rudolfínský astronom a alchymista Tycho de Brahe určoval polohu hvězd. Měřil dvakrát dva metry. Předlohou pro jeho výrobu byla ale drobná mědirytina o rozměrech osmkrát osm centimetrů. Byla v katalogu přístrojů, jež Brahe vydal během svého pobytu v Praze. Replika přístroje je od roku 2004 v Dánsku.

U lustrů pro liberecké divadlo bylo zase časově náročné zlacení. Objevili jsme, že to byla původní povrchová úprava. Plocha svítidel měla celkem 36 metrů čtverečních a nanášeli jsme na ni čtyři vrstvy. Trvalo nám to dva měsíce. A pro Jablonec jsem před nedávnem vytvořil návrh městského znaku. Šlo o plastiku - kombinaci železa a skla. Město zvažovalo ji posadit do středu kruhového objezdu U Zeleného stromu.

Chráníte si své nápady, neokukují od sebe umělečtí kováři?

Chráním je jen tím, že jsem je přestal dávat na web. Stalo se mi už, že jsem svůj návrh zábradlí, takový speciální uzlík na železe, objevil v indickém katalogu. Společnost se stala strašně konzumní. Čemu se dříve říkalo aranžování, se dnes vydává za design. Někdy mám chuť jít raději pěstovat celer.

A co vás od těchto chmurných myšlenek odvede a dělá vám radost?

Muzika a lidé, se kterými ji provozuji. Dokáží mě pokaždé znovu dobít. Skutečnou odměnou také je, když vidím, že se mi povedlo dílo vyrobit podle představ zákazníka.

Děkuji za rozhovor. Ať se daří.

Petra Laurin

Jan Nikendey

Narodil se v Liberci. Absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu pro zpracování drahých kovů a kamenů v Turnově. Od roku 1985 žije a tvoří v Jablonci. Je ženatý, má dva dospělé syny a dceru. Zásada: Pro mě je důležitá pokora, a to v jakékoliv činnosti.

Vytvořeno 1.6.2011 14:50:46 | přečteno 4103x | Petr Vitvar