Jaromír Drábek - Pořád se cítím jako Jablonečák

Maršovický vrch, Kopanina nebo kopce nad Rychnovem. To jsou místa, kde hledá odpočinek a pohodu ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Muž, který od počátku ledna prosadil snížení objemu peněz státních zaměstnanců, zavádí sociální a chystá důchodovou reformu, tráví pracovní dny v Praze. Domů, do Jablonce, se dostane jen na víkendy, přesto se ale pořád počítá mezi místní. „Narodil jsem se tady a mimo doby studií tu prožil celý svůj život,“ říká.

Před nedávnem jste se na jablonecké radnici sešel se zástupci města a libereckého magistrátu. Co bylo důvodem této schůzky?

Hovořili jsme o změnách, které přinese sloučení sociálních agend a sjednocení výplaty sociálních dávek na jedno místo. Tím budou od ledna 2012 úřady práce. Pro přechod lidí z radnic na úřady práce je nyní velmi důležitá dobrá komunikace mezi oběma stranami. Jsem rád, že jsem se zdejšími lidmi v běžném kontaktu, je to pro mne zajímavá zpětná vazba. Navíc v minulosti jsem seděl čtyři roky v jabloneckém zastupitelstvu a v 90. letech jsem byl v městské komisi, která vytvářela koncept rozvoje Jablonce.

Se zaváděním reformních kroků jste po svém nástupu do funkce nijak neotálel. Co mají všechny ty změny přinést a jakou cítíte odezvu?

Nejdůležitější je zjednodušení a úspora agend a posíleni veřejné služby. Zlepší se také kontrola a postihování nelegální práce. Každý můj předchůdce na ministerstvu si nejprve nechal zpracovat analýzy, já jsem už žádné nové dělat nechtěl, podkladů bylo dost. Vzal jsem je a začal na jejich základě podnikat potřebné kroky. Ta opatření jsou bez politického zabarvení, začala se připravovat za ministra Zdeňka Škromacha, pokračoval v nich i Petr Nečas.

Je pravda, že nejjednodušší by bylo nedělat nic, to ale není můj styl. Protože každá změna je nepopulární a může znamenat i konec ministra. Uvědomuji si to dobře. Může se stát, že mě politický tlak rychle smete, taková je realita. Vím ale, že jsem se vždycky dokázal uživit i vlastní hlavou.

Se škrty jste začal u sebe, tedy na ministerstvu práce a sociálních věcí, teď tam chcete být průkopníkem ve zřizování miniškolek. Kdy se mateřinka otevře?

Je to otázka týdnů. Přímo na ministerstvu jsme našli vhodné prostory, máme i kus zahrady. Našich zhruba 800 zaměstnanců po této službě volalo. Alespoň si v praxi vyzkoušíme fungování malých podnikových školek. Uvědomujeme si, že je třeba počet míst v mateřinkách navýšit, nejvíce dotazů dostáváme zejména na zajištění péče o děti od dvou do tří let. V současné době je způsob výchovy malých dětí v Čechách nějakým způsobem stabilizovaný a není třeba budovat jesle pro třetinu dětí do dvou let. Některé jiné země unie, třeba Belgie, to tak ale navrhují a chtějí.

Jak vypadá takový běžný den ministra?

Pokud právě nezasedá sněmovna nebo nejsem na cestách, začínám se věnovat běžné agendě kolem osmé ráno a končím zhruba po 18.00 hodině. Pak ještě vyřizuji záležitosti, ke kterým jsem se přes den nedostal. Sedím nad emaily v počítači. Kolem desáté se snažím dostat do postele, jednak toho mám už dost a také potřebuji druhý den dobře fungovat. Moc času na další aktivity už nezbývá, ale třeba na běžky jsem se přes zimu dostal zhruba desetkrát. Jsem rád, protože to není zas tak málo. Výhodou je, že tady můžeme vyběhnout vlastně kamkoliv.

Odhadujete, že reformy projdou hladce?

V podstatě předpokládám politickou shodu. Změna je nutná proto, že potřebujeme zlevnit administrativu státu. Do prázdnin by se měl zákon dostat do poslanecké sněmovny. Druhé a třetí čtení se možná posune kvůli prázdninám na září. V červnu ale může začít diskuse se samosprávou a úřady práce. Od ledna 2012 pak bude jednotné výplatní místo na úřadech práce sloužit. Pracovní atmosféra je naštěstí výrazně jiná a lepší, než jak ji vykreslují mediální hrátky.

Vytvořeno 11.5.2011 10:45:22 | přečteno 1903x | Petr Vitvar