V Pelíkovicích se probudila příroda

Zaznamenali jste v březnovém povětří něco neznámého, exotického a zároveň podivně zneklidňujícího? Pokud ano, pak vás nejspíše ovanul „föhn“. Liberecký spisovatel a přírodovědec Miloslav Nevrlý ho popisuje takto: „Hebký a mámivý vítr, přinášející vůni krásnějších světů, připomínky cizích, neznámých zemí a životů, které by bylo možno nádherněji prožít, van krajů, kde lidé jistě neznají sněhy a starosti, mrazy a práci.“

Máte-li po přečtení předchozích řádků touhu vyrazit po dlouhé zimě za vůněmi a barvami někam na jih, nekupujte hned letenky. Tím nejbližším uspokojivým místem se mohou stát například pelíkovické mokřiny u Rychnova, vzdálené jen pár kilometrů jižně od Jablonce.

Mezi ty, kdo nevyužijí služeb MHD a raději těch sedm kilometrů poletí, patří včely. Každé jaro je sem láká na sladkou fialkovou vůni více než 15 000 květů bledule jarní. Zdejší velký, převážně bíle prostřený stůl, nabízí (nejen včelám) i spoustu dalších vonných delikates. Například v podobě žlutých prvosenek, neboli petrklíčů. Ty mají slabší vůni než okolní bledule, a proto si při lákání hmyzu pomáhají výrazně žlutou barvou květů.

Jiná květina zdejších mokřin, drobná kráska s nepříliš poetickým názvem - dymnivka dutá, vše vsadila na barvu červenohnědou a vůni pryskyřičnou. Čmeláky vábí tak silně, že neváhají na svrchní straně nedostupných květů pracně vykusovat náhradní otvory, jen aby se jimi procpali dovnitř. Další omamně vonící a navíc nepřehlédnutelnou rostlinou této lokality je v pozdním jaru kvetoucí lilie zlatohlavá. Její atraktivní, exotický vzhled budí dojem, že pro okolní hmyz je právě krása tím hlavním lákadlem, ale není tomu tak. Opylovači lilií jsou totiž lišajové - noční motýli, létající výhradně za jejich vůní.

K nejvíce obdivovaným květům pelíkovických mokřin nepochybně patří orchideje, nicméně hlavní pozornosti přírodovědců se zde těší nenápadná bylina s tajemným názvem krvavec toten. To proto, že je živnou rostlinou modráska bahenního. Jeho housenky vylučují látku, díky níž je mravenci považují za své larvy a jsou jimi odnášeny do mravenišť. Zde se housenky živí larvami a kuklami svých hostitelů až do vylíhnutí.

Právě kvůli výskytu vzácného modráska bahenního byl jeden ze zdejších mokřadů zařazen do soustavy Natura 2000. Budoucnost této evropsky významné lokality je přesto nejistá. Silně totiž zarůstá náletem a krvavec s modráskem pomalu mizí. Je tomu tak paradoxně díky nečinnosti člověka.

V jiných případech - třeba při pokusech o přesazení vzácných vlhkomilných rostlin do soukromých zahrádek - přináší naopak činnost člověka zkázu. Mokřadní rostliny jsou vázány na specifické podmínky svých stanovišť, v případě orchidejí i na symbiózu s houbami, a takovýto zásah nepřežijí. Tím největším ohrožením zdejší přírody je silný tlak ze strany developerů.

Pokud máte chuť zastavit se na chvíli v čase a na čerstvém jarním povětří obdivovat krásu květin v jejich přirozeném prostředí, jarní mokřiny vás určitě nezklamou.

Milan Bajer / Ekocentrum JKIC o. p. s.

Vytvořeno 3.3.2011 8:01:50 | přečteno 2175x | Petr Vitvar