Helena Ungermannová - Cos dal lidem, zůstane tvým

Helena Ungermannová (*1958) věnuje veškerý čas a energii neúnavnému propagování bezplatného dárcovství krve a obětavé práci pro Český červený kříž. S ním je v Jablonci nad Nisou spojována už od roku 1982, kdy začala pracovat na tehdy Československém červeném kříži. Odešla po 10 letech, ale opět se vrátila. Nyní je opět na odchodu. Obecně prospěšné a veřejné práci na Jablonecku se ale bude věnovat i v budoucnu.

Prožila jste dvě etapy Červeného kříže. Můžete je srovnat? Jaké jsou důvody vašeho odchodu?

Na nějaký čas jsem odešla z Jablonce a po svém návratu přijala nabídku znovu se ucházet o místo na Českém červeném kříži. V červnu 2006 jsem nastoupila do funkce ředitelky Oblastního spolku ČČK. Nástup to byl skoro symbolický. Stávající ředitelka zabalila věci ve starém sídle spolku v Pražské ulici a já je přestěhovala do nového sídla. Pro mě bylo zajímavé srovnání činnosti v době před listopadem 1989 a po něm. Český červený kříž je humanitární občanské sdružení působící na celém území ČR a od 1. 1. 1994 je Oblastní spolek ČČK v Jablonci samostatnou organizační jednotkou. To znamená, že na činnost si finanční prostředky zajišťujeme sami. V tom nám pomáhá Červený kříž v Praze, respektive ministerstvo zdravotnictví, město Jablonec nad Nisou, Liberecký kraj i mnoho nadací a firem. I na ně ale dolehla krize a já se po těch letech už cítím unavená a vyčerpaná.

Pocházíte z Jablonce?

Jsem tu od roku 1982. Žiju v Lučanech. Přistěhovala jsem se z Bíliny. Zdravotnickou školu jsem dokončila v Teplicích a tam jsem také nastupovala do svého prvního zaměstnání v nemocnici.

Co vás přivedlo ke zdravotnické práci, je na začátku nějaká touha pomáhat?

Myslím, že nejvíc se na výběru mého povolání podílelo moje znamení. Jsem panna a o těch se mimo jiné říká, že své umění a vědění považují pouze za prostředek k tomu, aby sloužily ostatním. U mě to tak opravdu je. Pod sklem na pracovním stole jsem kdysi měla motto: „Cos dal lidem, zůstane tvým. Nevím, kdo slavný to řekl, ale můj životní postoj to vystihuje.

Přiblížila byste laikům historii dárcovství krve?

Lidstvo od pradávna vědělo o důležitosti krve. V dávných dobách, kdy se prováděla jen přímá transfúze od člověka k člověku, se hovořilo o pramenu nového života. Pro zajímavost: fyzik, matematik a lékař Geronimo Cardano v 16. století uvádí možnost krevní transfúze z tepny do žíly pomocí dvou trubic. Podmínkou však bylo, aby dárcem krve byl mladík dobrých mravů. V Čechách je historie krevních převodů a krevních skupin spojena se jmény českého chirurga Karla Maydla a psychiatra Jana Janského. Janského tvář a jméno nesou i medaile, jež jsou předávány mnohonásobným dárcům krve.

Někomu nedělá dobře pohled na krev, může být přesto dárcem?

Myslím, že různé strachy, předsudky, negativní pocity a zkušenosti jsou s krví často spojovány. Vždy ale záleží jen na nás, jak se s nimi dokážeme vyrovnat. To je velmi individuální. I proto jsme nedávno na transfuzním oddělení natočili krátký film Cesta krve, který byl promítán na jablonecké listopadové konferenci o dárcovství.

Červený kříž určitě nejsou jen dárci krve.

Zabezpečujeme toho mnohem víc. Snažíme se, aby každý znal alespoň zásady poskytování první pomoci. Je to nejen naší morální povinností, ale vzhledem k přetechnizovanému a uspěchanému životu téměř nutností. Často se dostáváme do situací, kdy je potřeba první pomoc rychle a účinně poskytnout. Proto pořádáme mnoho kurzů. Školíme zaměstnance, budoucí řidiče, maminky s dětmi, ženy v domácnosti, děti ve školkách a školách. Pořádáme rekondiční pobyty pro zdravotně oslabené děti i seniory. A taky poskytujeme humanitární pomoc v krizových situacích, nejčastěji při povodních.

Odcházíte od rozeběhnuté práce, nemrzí vás to?

Oblastní spolek bude mít stejně zapálené vedení jako dosud, dohlédla jsem na to. Já odcházím na vlastní žádost, cítím, že nastal čas se posunout. Mým cílem je pomáhat ženám, aby si uvědomily ženskost a dokázaly se z ní radovat.

(red)

Vytvořeno 3.3.2011 8:01:36 | přečteno 2203x | Petr Vitvar