Marek Řeháček - Téměř čtvrt života tajemníkem

Sepisováním příběhů, ve kterých se prolíná minulost se současností, se začal bavit už na škole. Dnes je mu 35 a je autorem nebo spolutvůrcem 25 knih. Příběhy a pověsti sbírá a zaznamenává dál, ale dost jich už mezi lidmi koluje i o něm samém.

Na jablonecké radnici, kam nastoupil po Novém roce jako tajemník, třeba ta, že nemá rád květiny a zakazuje, aby úředníkům zdobily kanceláře. Jeho bývalé pracovně tajemníka libereckého magistrátu přitom vévodila gigantická palma. „Nic není tak horké, jak to první pohled vypadá,“ komentuje to pobaveně Marek Řeháček - muž, který ve funkci tajemníka prožil skoro čtvrtinu svého života.

V Liberci jste se zasloužil o zrušení neúředních dnů. Myslíte, že by to v Jablonci mohlo fungovat podobně?

Upřímně - úřední a neúřední dny veřejnost už dnes vůbec nechápe, třeba z obchodů a bank je zvyklá na celotýdenní režim. Každé město je ale jiné. Každé má svůj rytmus a tomu by se měl přizpůsobit i úřad. Sám zde nepotřebuji zavést třeba úřední soboty. Jde spíše o to, jestli by o ně Jablonečáci stáli; pokud ano - sem s nimi! V Liberci soboty využívalo kolem 150 lidí, a to je dost, přestože to je asi jen pětina běžného provozu. Hodně lidí jezdí za prací třeba do Prahy a nemá v týdnu možnost běhat po úřadech. Zavedení úředních sobot jsme nejprve půl roku testovali, než jsme jasně věděli, že se vyplatí. A nebylo to vůbec nákladné, neboť úředníci, kteří sloužili v sobotu, měli následující pátek volno. A to se jim docela zamlouvalo.

Líbilo se jim také, když jste je převlékl do uniforem, posadil je za skleněné přepážky a nechal prověřit, jestli si na pracovních počítačích neřeší soukromé věci. Jak je to s těmi květinami, co jste jim prý zakazoval? A jaká je vlastně úloha tajemníka?

Tajemník je odpovědný za provozní a personální fungování úřadu. Zodpovídá za to, že úřad plní své povinnosti a úkoly, které zadává politická reprezentace. U zmíněných počítačů nešlo rozhodně o žádného „velkého bratra“, ale jen o to, kolik času úředníci tráví využitím programů potřebných pro svoji práci; občas se tam objeví i ty seznamky a facebooky a jde o to, aby to nebylo třeba ve třetině pracovní doby.

Jakákoliv reforma úřadu a jeho přizpůsobování běžným firmám je vždy těžké. Ale musím říci, že z toho pověstného rakousko-uherského úředního modelu, který u nás stále mnohdy přetrvává, by měly zbýt akorát ty elegantní budovy, jinak nic. A ty zakázané květiny, to je půvabné nedorozumění, takto vznikají fámy, řekne se svačiny a jsou z toho květiny. Já nikdy nezakazoval žádné květiny, nýbrž svačiny v oknech radnice. Jogurtové kelímky, lahve minerálky a balíčky od řezníka vyloženě hyzdily pohled na historickou budovu…

Nejaktuálnějším úkolem je v současné době zřejmě hledání úspor. Co bude šetření pro úřad znamenat?

Je to otázka optimalizace jeho chodu - pracovníků, struktury i budov. Vše se musí uspořádat tak, aby to bylo přehledné a správně a levně fungovalo. Úspory jsou nutné, ale pro kvalitní výkon úřadu je také nutné, aby lidé byli slušně zaplaceni a motivováni k šetření. Úřad musí zeštíhlit, případná reorganizace je především na vůli politické reprezentace. Já nic dramaticky negativního rozhodně nechystám - zeštíhlení úřadu je třeba předně řešit odchody do důchodu, neobsazováním míst po pracovnících na mateřské, v krajním případě dohodou s odstupným.

Co vás přilákalo do Jablonce a jak na vás zdejší úřad působí?

Jablonecký úřad se určitě nemá za co stydět. Moc se mi libí účelná radnice, má obrovský šmrnc. Úřad má vesměs kvalitní obsazení. To je výsledek systematické péče mého předchůdce tajemníka Jiřího Nesvadby, dělají se zde věci jinde nevídané, třeba prorodinná politika či široké kulturní aktivity.

Zatímco jiné části regionu jsem díky svému psaní důvěrně poznal, s Jabloncem jsem se trochu míjel; já jsem „jizerkář“ a tak jsem spíše mířil do hor. Tohle úžasné město mne proto hodně láká; baví mě spojovat si místa s příběhy. A tady toho je tolik - secesní architektura, sklo a bižuterie, nebo unikátní sepětí s přírodou. Jablonec byl vždy městem sportovců a umění, své kouzlo si uchoval i za totality. Jezdilo se sem do Tuzexu a na věhlasné kung pao do čínské restaurace. Vnímám jabloneckou houževnatost, nadhled a tah na cíl. Práci pro jabloneckou radnici jsem proto rád přijal. Nesmím zapomenout ještě na jednu důležitou věc - do Jablonce mne přilákala i osoba starosty Petra Beitla. Poznal jsem ho kdysi při soutěži ve vynášení sedmdesátikilových pivních sudů na vrchol Ještědu. Tahle dřina není jen věc svalů, ale hlavně pevné vůle a odhodlání.

Po osmi letech na libereckém magistrátu jsem navíc zatoužil po změně a návratu k horám; vracím se do školních let a cestuji každodenně tramvají. Mohu pozorovat lidi, vnímat jejich nálady a přemýšlet. Třeba o tom, jak tu možná s kamarádem Otou Simmem vytvoříme nějaké společné literární dílo.

V Liberci se vám podařilo prosadit vybudování nového magistrátu, na špičku radnice se vrátila socha rytíře korouhevníka, napomáhal jste záchraně starých lázní nebo opravě Liebiegovy vily, na náměstí je zpátky kašna se sochou Neptuna.

Jsem velký fanda památek a jejich záchrany, ale nejbláznivější nápad byl asi nový magistrát, kterým dnes prochází i více jak 1 500 lidí denně. Památková budova, spousty provozních omezení, obrovská rekonstrukce a s tím spojené potíže, ale dneska to funguje. Jablonec podobně velkorysou akci nepotřebuje, ale je zde celá řada jiných výzev - zbavit se nevyhovujících prostor v Anenské či vrátit původní eleganci budově radnice. Do toho mám velkou chuť.

Máte právní vzdělání. Tajemníkem v Liberci jste se stal v 27 letech, tehdy jste byl nejmladším tajemník v zemi. Nyní máte za sebou přes osm let praxe a patříte k tajemníkům s nejdelší praxí. Co je na té práci zajímavého?

Moji bývalí kolegové rádi vzpomínají na moje heslo, když jsem kdysi nastoupil na úřad: Ideální úředník je robot! Dnes, si to už nemyslím… Zní to možná zvláštně, ale městský úřad má velký smysl. Tedy když dobře funguje, neobtěžuje občany a nezaměstnává sám sebe. Po těch letech znám jeho rytmus, problémy, úskalí. Líbí se mi systém ladit a pozorovat, jak jsou pak i drobné změny v úřadě nakonec vidět ve městě. A že jsou! Vždycky se mi také dařilo mít kolem sebe lidí, od kterých se mi dostalo podpory a kteří mi pomohli řešit, co bylo třeba; to je nejdůležitější věc - úřad je vždy týmová práce.

Ať je najdete i v Jablonci. Hodně štěstí.

(lau)

Vytvořeno 28.1.2011 11:28:12 | přečteno 4827x | Petr Vitvar