Narodil se 21. září 1860 v Josefově Dole. Jeho otec Johann Michael byl učitelem ve zdejší škole, a také matka Marie, za svobodna Simmová, byla dcerou učitele. Gustavův bratr Johann byl o málo starší.

Přes skromné rodinné poměry umožnili rodiče oběma synům vystudovat učitelský ústav v Litoměřicích. Johann i Gustav poté nastoupili na místa praktikantů ve škole, kterou v té době jejich otec řídil. Starší z bratrů ale v roce 1886 předčasně zemřel.

Gustav se již od dětství zúčastňoval společenského života v obci. Otec hrál v kostele na varhany a vedl pěvecký sbor a malý Gustl byl vždy přítomen. Při svatbách i pohřbech byli zváni do horských chalup, aby zúčastněným zazpívali. Chlapec se tak seznamoval se životem prostých sklářů a dřevařů. Avšak ještě větší vliv měla na jeho citlivou duši příroda. Hned naproti škole začínaly rozlehlé lesy, jejichž zákonitosti a tajemství od mládí rád objevoval.

Po nástupu na místo kantora se brzy seznámil se stejně starým kolegou Fideliem Finkem. Díky společnému zájmu o kulturní dění a hudbu se spolu s dalšími nadšenci několikrát vydali na Wagnerův operní festival, který se dosud každoročně koná v severobavorském Bayreuthu.

Leutelt ale tíhnul více k literatuře. Od osmdesátých let zveřejňoval své povídky, avšak k napsání rozsáhlejšího díla se odhodlal až po čtyřicítce. V roce 1906 mu vyšel v renomovaném berlínském vydavatelství S. Fischera první román Die Könighäuser (Domy Königů). Děj zasadil do okolí Bedřichova a nosnou myšlenkou se stal nesmiřitelný boj dvou selských rodů stejného jména - Königů. Později napsal ještě pět románů i řadu menších děl. Velký úspěch sklidila jeho lyricky laděná Kniha o lese, jež vyšla poprvé v roce 1928. Jeho díla pak vycházela v opakovaných vydáních i jako vícedílné sebrané spisy. K drobným zajímavostem Leuteltova díla patří i několik básní, které jeho přítel Fidelio Finke zhudebnil. V současnosti známe bohužel jen jednu z nich - píseň Auf leichten Traumesfl ügeln (Na lehkých perutích snů).

Leuteltův poetický styl přispěl k tomu, že se o něm začalo mluvit jako o básníkovi Jizerských hor, ačkoliv se básnické tvorbě téměř nevěnoval. Přišly literární ceny, lidé Leutelta oslovovali titulem Mistr. Stal se váženým mužem a získal mnoho příznivců i mezi významnými osobnostmi. Úzké přátelství jej spojovalo i s osvíceným jabloneckým starostou Karlem R. Fischerem. Ten se v roce 1923 zasloužil o založení Leuteltovy společnosti, která si vytkla za cíl podporu místních tvůrců. Její pojmenování bylo projevem přízně a uznání nejen starosty Fischera. Činnost Leuteltovy společnosti byla obnovena v poválečném Německu v roce 1957 a dodnes pečuje o kulturní odkaz sudetských Němců.

V roce 1922 odešel Leutelt do penze a na tři roky se s rodinou odstěhoval do Horního Růžodolu. Již po třech letech se ale usídlil v Jablonci, kde si v roce 1929 postavil s pomocí přátel a města v ulici U Srnčího dolu rodinný domek. Klidného stáří se zde ale Leuteltovi nedočkali. Vše zhatil nástup fašismu a začátek druhé světové války. V roce 1941 padl jejich jediný syn a po světové válce následovalo vyhnání z jejich domu a později i odsun do Německa.

Manželé Leuteltovi sehnali v říjnu 1946 skromný nájemní byt v obci Seebergen, v ulici Gothaer Straße 275 (dnešní Hauptstraße). Paní Marii bylo 74 a jejímu muži 86 let. To již ale básník Jizerských hor neměl sílu ani vůli žít. Gustav Leutelt zemřel v naprosté bídě a v zapomnění 17. února 1947 v durynské obci Seebergen. „Sama a opuštěná jsem stála u jeho hrobu,“ psala tenkrát vdova v dopisu jejich známému.

Po nějaké době se Leuteltovým přátelům podařilo sehnat prostředky na pořízení pískovcového náhrobku, který zdobí jeho hrob dodnes. Ve vsi Seebergen, která je od roku 2009 s několika dalšími spojena v obec Drei Gleichen, dnes již vědí, kdo byl Gustav Leutelt, a váží si jej. Jeho hrob byl v rámci úprav tamního hřbitova přemístěn na důstojné místo a v roce 2004 byl péčí Leuteltovy společnosti restaurován i náhrobní kámen. V září roku 2010 byla v Seebergenu přejmenována jedna z ulic na Gustav Leutelt Straße.

Hlavní díla Gustava Leutelta

• 1899 - Schilderungen aus dem Isergebirge (Vyprávění z Jizerských hor)
• 1906 - Die Könighäuser (Domy Königů)
• 1911 - Das zweite Gesicht (Druhá tvář)
• 1919 - Hüttenheimat (Domov v hutích)
• 1924 - Der Glaswald (Skleněný les)
• 1928 - Das Buch vom Walde (Kniha o lese)
• 1934 - Der Brechschmied (Brechšmíd)
• 1943 - Doktor Kittel (Doktor Kittel)
• 2010 - Píseň o lese / Das Lied vom Walde
  Ukázky z Leuteltovy Knihy o lese přeložené do českého jazyka a doprovázené fotografiemi Siegfrieda Weisse. První Leuteltovo dílo, které vyšlo česky v knižní podobě.

Další informace

• Poezie jizerských rašelinišť (Jablonecký měsíčník 7-8/2007, ukázka z Knihy o lese)
• Gustav Leutelt - Životní příběh s příchutí pelyňku (časopis Krkonoše - Jizerské hory 11/2010)