Narodil se 23. července 1860 v Jindřichovicích pod Smrkem a pocházel ze zámožné rodiny textilního továrníka. Jeho dědeček, Josef Finke, byl městským mlynářem v Liberci. Mezi jeho předky a příbuznými najdeme řadu hudebně nadaných osobností. Např. Finkeho babička, vídeňská klavíristka, byla sestrou slepého libereckého skladatele Josefa Proksche, jenž učil hře na klavír i Bedřicha Smetanu.

Studia Finke absolvoval ve Vídni a v České Lípě a ukončil je na učitelském ústavu v Trutnově. Poté získal místo praktikanta v Lučanech n. N., ale ještě v témže roce byl přeřazen do Josefova Dolu.

V roce 1885 založil v Josefově Dole ochotnický smyčcový orchestr, který se zabýval zejména hudbou Richarda Wagnera. Hudebníci, kteří sem pěšky docházeli ze širokého okolí (vlak sem ještě nejezdil), cvičili a koncertovali v dolnomaxovském hostinci Pošta. Kromě vlastního hraní usiloval Finke též o propagaci a pochopení Wagnerovy hudby mezi obyvateli tak odlehlé části monarchie, jakou tehdy Jizerské hory byly. Za tím účelem založil místní skupinu Všeobecného spolku Richarda Wagnera, jež brzy získala mnoho členů.

O činnosti spolku se dověděli i pořadatelé Wagnerovských operních festivalů v bavorském Bayreuthu, kteří Finkemu poskytovali za výhodnou cenu vstupenky. Díky tomu mohl Finke pro zdejší lidi uspořádat řadu výprav na tuto každoroční hudební událost. O jejím významu svědčí i to, že ji navštěvovaly osobnosti z nejvyšších politických, kulturních a hudebních kruhů.

V roce 1900 si Finkeho schopností všimli i ve světoznámém vydavatelství Henryho Litolff a v Braunschweigu. Pro ně postupně připravil 26 dílů kolekce Das Hausorchester.

V roce 1894 se Finkovi přestěhovali do Horního Maxova, kde byla hlava rodiny jmenována ředitelem školy. Orchestr od té doby zkoušel v jabloneckém hotelu Koruna a později v rýnovickém šenku Kretscham. Sklářský fabrikant a mecenáš umění Leopold Riedel zde hudebníkům zajistil sídlo a sbor byl přejmenován na Rýnovický smyčcový orchestr. Díky Finkeho nadšení byl jeho „Wagnerovský orchestr“ činný déle než půl století.

Od 1. března 1905 byl Finke opět přeřazen, tentokrát do Mšena. Je obdivuhodné, že vedle náročné práce školního ředitele a neúnavného propagátora hudby i skladatele, dokázal být činný též literárně. V roce 1902 vyšla jeho Vlastivěda politického okresu Jablonec (Heimatskunde des politischen Bezirkes Gablonz), 1905 Průvodce údolím horní Kamenice (Führer durch das obere Kamnitzthal und Umgebung) a 1917 dodnes ceněné Dějiny městysu Mšeno (Ortsgeschichte der Marktgemeinde Grünwald).

Po odchodu do penze v roce 1921 žil Fidelio Finke v Liberci, kde postupně bydlel na několika adresách - Schützengasse 48 (dnes 5. května), Killichesgasse 4 (Ignáta Hermana) a Lange Strasse 90 (Americká). I v Liberci byl nadále velice aktivní, dával soukromé hodiny hudby, učil v hudební škole, přispíval do novin. Zemřel zde 30. července 1940.

Romeo Finke (1868 - 1938)

V Jindřichovicích pod Smrkem se 9. března 1868 narodil Fideliův bratr Romeo. Také on byl významným hudebníkem. V letech 1882 - 1888 vystudoval pražskou konzervatoř v oborech trubka a klavír a v letech 1909 - 1920 pak působil na této konzervatoři jako profesor. Poté se stal prvním ředitelem právě založené Německé akademie múzických umění v Praze, kterou vedl až do roku 1927, kdy jej po odchodu do penze vystřídal jeho synovec Fidelio Friedrich Finke. Romeo Finke zemřel 10. července 1938 v rakouském městě Unterach.

Otokar Simm