Čtyři muži na radnici

Jací jsou ti, kteří v čele města vedou zasedání zastupitelů, diskutují o strategických rozhodnutích a na základě vůle většiny se zasazují o jejich prosazení? Kdo jsou muži stále na očích veřejnosti, a to nejen proto, že je občané znají jako své volené zástupce, na něž se obracejí s mnoha problémy, ale hlavně proto, že jejich činy jsou během čtyř uplynulých let neodmyslitelně spojeny s tváří města? Čtyři muži, čtyři roky, čtyři vyznání na radnici.

Petr Vobořil, foto: J. Jiroutek, obrázek se otevře v novém okněMístostarosta Petr Vobořil

V čele radnice stáli po uplynulé volební období čtyři muži. Nechybělo při rozhodování více ženského pohledu na svět?

Dámy do rozhodování o městě zasahují ve skutečnosti víc, než je na první pohled patrné. Politika je sice stále doménou mužů, ale život na radnici není jenom politika. Je to každodenní práce stovek lidí ve svých odděleních - a tam převažují ženy. Konkrétně do mé působnosti spadá zdravotnictví, školství, sociální oblast, sport a kultura - tedy oblasti, kde muži jsou v menšině. Takže jde spíš o vyvážení názorů. A protože mi je blízká prorodinná politika města, měl jsem hodně příležitostí vyslechnout, jak dění ve městě vidí dnešní rodiče, hlavně maminky. Ty totiž patří k velmi aktivní skupině, mají sílu za lepší podmínky pro své děti bojovat. A i když ta jednání někdy nebyla vůbec lehká, tak přínosná byla v každém případě.

A jaké životní zkušenosti jste na radnici zúročil nejvíce?

Spíš bych to definoval tak, že nejvíc se mi hodilo, že jsem v životě zkusil různé věci. Když to vezmu od začátku - jsem rodilý Jablonečák, chodil jsem zde do školy, závodně sportoval... Třeba právě sport je oblast v zastupitelstvu často diskutovaná. Sám jsem zažil zlatou éru jablonecké atletiky, ale na druhou stranu je mi jasné, že doba se změnila. A přizpůsobit se musí i oddíly, město samo nikoho nespasí. Cenným zdrojem zkušeností pro mě bylo určitě soukromé podnikání, kde člověk nese veškerou zodpovědnost. Věnoval jsem se mimo jiné vydavatelské činnosti. V době, kdy ještě neexistoval radniční zpravodaj, jsem dával dohromady kulturní přehledy o dění ve městě, později jsem díky užší spolupráci s regionálními umělci začal vydávat kulturní revue Jizerská kóta.

Vaše vydavatelská činnost vás přivedla ke kultuře?

Čím víc jsem do této oblasti pronikal, tím víc jsem byl přesvědčený, že v ní město musí hrát důležitou roli. Bylo to v době, kdy se diskutovalo například o rekonstrukci divadla. Dnes to vypadá jako samozřejmost, ale mohlo to dopadnout úplně jinak. I dnes se vedou rozsáhlé diskuze, kam investovat, kam ne. V minulém roce jsem prosazoval digitalizaci kina Radnice, a i když má své odpůrce, jsem přesvědčený, že bez ní by se do budoucna promítání neobešlo. Nejde však jenom o investice. Vážím si lidí, kteří pro město dobrovolně něco aktivně dělají, protože sám jsem si to vyzkoušel a vím, že to není jednoduché.

Vraťme se ještě k prorodinné politice. Co vás vedlo k tomu postavit ji na první příčky v žebříčku své práce?

Vyplynulo to přirozeně. Lidé za mnou přicházeli se zdánlivými maličkostmi, které je trápí. Brzy jsem si uvědomil, že ty problémy jsou podobné a město by mohlo nějakým způsobem pomoci. Třeba maminky na hřišti většinou neřeší, jestli je nutné vybudovat novou modernější knihovnu, ale trápí je, že není místo pro jejich dítě ve školce a nemůžou se proto vrátit do zaměstnání. Tím nechci říct, že moderní knihovna je nesmysl, ale jen to, že by se nemělo zapomínat ani na ty zdánlivě obyčejné věci.

Otakar Kypta, foto: J. Jiroutek, obrázek se otevře v novém okněMístostarosta Otakar Kypta

Jaká byla vaše cesta na pozici místostarosty?

Jsem vystudovaný strojař, dlouhá léta jsem dělal i stavařinu a pohyboval se v investicích. Byl jsem konstruktér, technolog, mistr, vedoucí provozu, náměstek ve výrobním družstvu. I podnikatel. Na okrese jsem dělal šéfa referátu regionálního rozvoje, což už bylo blízko komunální sféře a politice. Poznal jsem obecní problematiku zezdola i seshora a chápal i pohled nadřízeného orgánu, který má pomáhat, ne dusit. To byl rozhodující motiv jít do politiky a kandidovat! Poté, co mě volby 2006 vynesly na radnici, jsem už znal problematiku obcí a jejich potřeby.

A vaše priorita na radnici?

Politika na městě je taková, že ti, kteří přijdou, musí městu zajistit peníze. My se staráme, abychom zvnějšku dostali do města co nejvíc fondů. Jen to znamená rozvoj.

Co byste řekl k hromadné připomínce?

Je projevem demokracie, uznání názorů lidí. Jsem povinen je vyslechnout a být připraven s nimi mluvit. Samozřejmě jsem často zaneprázdněn, ale v nejbližším dohodnutém termínu jsem ochoten jednat s kýmkoliv o čemkoliv. Většinou to končí tím, že sem lidé přijdou s nějakým vyhraněným názorem, vytvořeným na základě neúplných informací. V momentě, kdy jim dodám informace další, vše jim vysvětlím, opustí svá krajní řešení, jejich názor se změní a dojde k dohodě. Na druhou stranu jsou i lidé, kteří si nedají nic vysvětlit.

A co zastupitelstvo? Je schopno diskuze, vysvětlování a dohody?

Ano. Pokud se vše vysvětlilo, vždy. Prostě jsme se dohodli a hlasoval každý podle svého vědomí a svědomí. Byly i věci, které se schválily napříč zastupitelstvem. Je to správně. Nerad bych si hrál na striktně oddělenou koalici - opozici. I opozice je zástupcem určitého počtu obyvatel, takže není možné, abychom s těmito občany nepočítali. Pakliže opozice své názory dobře vysvětlí, měli bychom je slyšet a zvážit.

Jste rodilý Jablonečák?

Narodil jsem se v Praze, ale už zde jsem chodil na základní i střední školu. Pak jsem vystudoval v Liberci. Město mi leží na srdci a mám možnost pro něj něco udělat. Když jsem šel na radnici, říkal jsem, vytvořme podmínky pro developery, aby stavěli byty. A zastavme proluky. Mojí vlajkovou lodí byla stavba obchodního centra. Jsem přesvědčen, že Jablonci chybí. Je špatně, když Jablonečan jede do Liberce utratit své peníze. Tady je potřeba peníze, které zde vyděláme, utratit. Když s nimi pojedeme jinam, podtrháváme celou ekonomiku města. Když si nezajdu na oběd zde, poškozuji jabloneckého restauratéra, utrží méně, nenakoupím-li zde, obchody postupně uhynou a já budu nadávat vlastně na to, co jsem sám způsobil.

Potřebujeme ruch v centru, od rána do večera, od pondělí do neděle, o svátcích, pomalu i o Vánocích. Když tu bude obchoďák, bude žít město i v neděli. Vše je závislé na investicích. Byla to moje vlajková loď, ekonomická krize nás zastihla v naprosto nevhodné době, kdyby přišla jen o 2 roky později, věřím, že tu centrum stálo.

I proto bych rád pokračoval a dokončil věci, které jsme začali.


Lukáš Pleticha, foto: J. Jiroutek, obrázek se otevře v novém okněMístostarosta Lukáš Pleticha

Jaká byla vaše cesta na radnici?

Záležitosti města mne zajímaly vlastně už od dětství. Děda mne přivedl v roce 1992 do spolku přátel města. Pak jsem odešel studovat do Prahy ekonomii, management a práva. Jablonec jsem pozoroval s odstupem. Mezitím jsem se aktivněji zapojil do spolkové činnosti a s tím je spojená i problematika získávání peněz a psaní projektů a žádostí o granty. A po uplynutí tovaryšských let jsem si otevřel advokátní praxi. Rozhodující období nastalo asi před 6 lety, kdy se mi krajně nelíbily záležitosti a hlavně způsob projednávání rozšířeného centra a nesmyslné vize přesunu terminálu do vozovny. To mne skutečně nakoplo a pod hlavičkou Strany pro otevřenou společnost jsem kandidoval do zastupitelstva.

Byla to pro vás změna?

Byla a nebyla. Už v Praze jsem pracoval v rámci velkého úřadu ministerstva.To bylo podobné chodu radnice. A advokacie, podnikání i před tím VŠ ekonomická mi daly průpravu pro resorty financí a správy majetku. Také psaní projektů a žádostí o granty je vlastně totéž, co dělám nyní pro město. Nové byly záležitosti politické. I kdybych přišel na radnici s kamenem mudrců a elixírem života, v momentě, kdy se pro to nezvedne nadpoloviční většina 16 rukou, je to k ničemu. Ale to je ta zastupitelská demokracie. Je třeba diskutovat a přesvědčovat. Jinak jsem navázal na předchozí zkušenosti a rozšířil je.

Máte nějakou vlajkovou loď ve svých cílech?

Spíš flotilu. Mojí pohnutkou bylo změnit přístup radnice k lidem a lépe zapojit veřejnost do rozhodování. Hlavně o veřejných prostranstvích. Slouží všem a různé skupiny mají různé požadavky. Přitom výrazně tvoří tvář města. Nechá-li se to jen architektům, nedopadne to vždy dobře. Na drobnosti pro každodenní život zapomínají. Zahřívací kolo bylo „Co s Dolním náměstím, aby bylo zase pro lidi“. A pak následovaly další projekty: park Nová Pasířská, areál F. L. Čelakovského, Vrchlického sady a IPRM. Jablonec se připojil k Místní agendě 21, kde je toto vše už dnes samozřejmé.

Méně atraktivní, ale důležité bylo podívat se, kde utíkají městu peníze. Změnila se správa bytů - pevně jsme ji vzali do vlastních rukou. Narovnáváme staré dluhy občanů. Vytvořili jsme oddělení veřejných zakázek a dotací.

Konečně i veřejná doprava: stále se jen komplikovala, nikdo neřešil, kolik se po městě najezdí, jak dlouho to trvá a kolik se za to zaplatí. A město platilo a platilo. My jsme dali na moderní autobusy, změnily se linky, vybudovala zastávka Jablonec - centrum, opravilo se hlavní nádraží. A krom toho v tichosti a bez humbuku „zalátali“ řadu nepodařených záležitostí po předchůdcích. Vývoj v Jablonci se nezastavil!

Jak relaxujete?

Se ženou, se psem, v archívech, v přírodě, na zahradě, na vodě a na cestách.

Kandidujete, chcete pokračovat?

Samozřejmě! Řada věcí je rozdělaná, v běhu a teď už vím, co by šlo dělat jinak, lépe a kde jsou rezervy. Jablonec je pěkné město, chci zde žít, a prostě mi stojí za to se mu a lidem v něm věnovat.

Petr Tulpa, foto: J. Jiroutek, obrázek se otevře v novém okněStarosta Petr Tulpa

Jak jste se dostal do komunální politiky?

Nejprve jsem pracoval ve školské komisi a následně byl osloven, abych vstoupil na kandidátku občanského sdružení Domov nad Nisou. A tak jsem se stal ve volbách v roce 2002 zastupitelem. Pro volební období 2006 - 2010 jsme získali dostatečně silný mandát, abychom určovali, kdo by mohl zastávat post starosty. Koalice na radnici mě tehdy vyzvala k přijetí funkce. Byla to výzva a já ji přijal.

Je velká změna řídit školu a město?

Ano, je. V časovém vytížení. Navíc řídit školu znamená práci s menším počtem zkušených profesionálů, ale s větším počtem mládeže. To je úplně jiná psychologie i organizační struktura pracoviště. Na radnici pracujete jenom s profíky dospěláky. Máte konkrétní představy, vize, koncepce, a ty musíte svou tvořivostí mezi ně prosadit. To není jednoduché. Vizemi a koncepcemi musíte lidi kolem sebe v dobrém slova smyslu „nakazit“, nemohou si na ně sáhnout, ohmatat je, musíte je pro myšlenku zapálit, nadchnout. Vyžaduje to mnoho času a energie. Je nutné zařadit rodinné vztahy níže ve stupnici důležitosti. Dál je to úplně jiný charakter práce. Zatímco jako ředitel jsem svůj resort dokonale znal, tady byste měl znát všechny oblasti činnosti MěÚ. Učit se rychle, s čím jste se dosud nesetkal, studovat zákony, pochopit souvislosti. A hlavně najít mechanismus řízení. Ve školství jsou pedagogické rady a vyřešíte problém na místě, kdežto tady je ta struktura státní správy a samosprávy složitá, vzájemně se prolínají, existují různé systémy, organizační struktury, jednací řády a najít si v tom systém a logiku je obtížné.

Na škole se dá řešit problém autoritativně, na úřadě jde o kompromis?

U mé osoby se snažím vždy o kompromis. Jistě, můžu se chovat autoritativně, ale nejsem to já. Nemlátím do stolu: „Takhle to bude!“ Vždy obracím problém ze všech stran a úhlů a hledám optimální řešení. Vyslechnu všechny názory. Jakmile dojdu k návrhu řešení, nenařizuji, chci vysvětlovat a přesvědčovat. Ve státní správě koneckonců ani nejde uplatňovat tvrdou ruku. Tady platí zákonné normy a pravidla. V samosprávné činnosti si pomáháme třeba komunitním plánováním, které zde dříve nebylo a je naším významným příspěvkem k lepší komunikaci občanů s vedením města. Komunitní plánování nám dává možnost s občany více mluvit a diskutovat, slyšet od nich, co je a co není rozumné.

Máte nějakou lidskou oporu ve své práci?

V kantorském prostředí si vytváříte přirozené přátele tím, že jste na jedné lodi se stejnými problémy, ale zde potkáte naprosto cizí lidi a máte s nimi dobře spolupracovat. Musíte si sami v hlavě srovnat, komu věřit, co je pravda a co ne, zda jsou tvrzení podložená či nikoliv. V tom vám nepomůže žádný poradce ani pomocník. Já sám se řadím mezi ty, kteří více věří a chtějí spolupracovat.

Jste znovu na kandidátce, chcete pokračovat jako starosta?

Ano chci. Každý starosta musí jít dál v tom, co začal. Negoval by vlastní práci i život, kdyby ne. Starosta musí jít do toho znovu se zdviženým hledím, protože je hrdý na to, co za minulé období udělal a zároveň nešťastný, že se toho z velkých plánů stihlo tak málo.

(pb)

Vytvořeno 30.9.2010 8:35:53 | přečteno 1674x | Petr Vitvar