28. říjen v Jablonci

Je to 92 let, co pro část našich předků, občanů rakousko-uherské monarchie skončila 1. světová válka „vítězně“. Z našeho českého dějepisu příběh o pražském vyhlášení samostatnosti a konci „nenáviděného žaláře národů“ známe.

V Jablonci a vůbec ve většině pohraničí se však průběh oněch dní dosti lišil. Pro ně konec války a pád monarchie znamenal porážku. Většina obyvatelstva totiž uváděla jako svůj jazyk němčinu. Považovali se za Němce jazykem a kulturou, za státní občany Rakouska-Uherska, a především byli loajální k trůnu a císaři Karlu I. K české menšině se hlásilo v Jablonci sotva něco přes 13 % obyvatel. Ovšem i ti byli vesměs loajální. Jazyková hranice běžela až po hřebeni Kopaniny a po pláních k Zásadě. A zatímco v českém vnitrozemí se již řadu měsíců připravovaly národní výbory, které měly ve správný okamžik dle připraveného scénáře převzít moc do svých rukou a odstartovat republiku, politickým tématem německých oblastí byla odpověď na Wilsonovu deklaraci z 8. 1. 1918 o sebeurčení národů. Zejména v očekávaných nových podmínkách hodlali uhájit svou německou identitu.

Němci bývali v rámci celé monarchie sotva 23% menšinou mezi slovanskými národy, Maďary a Rumuny. Úvahy o politickém rozdělení Čech na německojazyčnou provincii Deutschböhmen a zbytek Čech s češtinou pro účely voleb zde byly již na přelomu století, dávno před válkou. V souvislosti s Wilsonovou deklarací ale znovu získaly na významu. Čekalo se, že obdobně si to zařídí i Češi. A vše bude v klidu. Jako dvě autonomní půlky korunní země Čechy se stanou opět součástí německého Rakouska. Ať už půjde o konstituční monarchii, anebo republiku.

Ovšem neúspěch ofenzivy na Piavě, následné zhroucení italské fronty a konečně zpráva o souhlasu s přijetím mírových podmínek spustila v Praze události, jak je ostatně známe z našeho československého dějepisu. Dne 28. 10. 1918 byla ráno v Praze vyhlášena Československá republika.

Gablonzer Tagblatt toho dne ještě ani ve večerním vydání o událostech v Praze nereferoval. Až druhý den na titulní stránce informoval, že „Česká národní rada se v Praze otevřeným násilím chopila moci“ a že převzala Válečný obilný ústav. A když byly zachyceny oběžné telegramy, jež nabádaly železničáře, aby zastavili veškerou nákladní dopravu po železnici, bylo jasné, že situace je vážná. Nikdo však netušil, kam až to povede. V následujících hodinách a dnech docházely zprávy, jak Národní výbor postupně přebírá jeden úřad za druhým. Jenomže pořád to bylo jaksi vzdálené, až v Praze.

Přesto ani němečtí poslanci dlouho nezaháleli a hned 29. 10. vyhlásili provincii Deutschböhmen se sídlem v Liberci, která se ovšem hlásila nadále k novému německému Rakousku.

Reálné problémy Jablonce té doby ovšem byly jiné. Začali se z fronty vracet vojáci. Nikdo na ně nebyl připraven. Chyběly pro ně potraviny, práce, peníze a uplatnění. Dne 31. 10. české vojsko obsadilo stanice Sychrov, Hodkovice a Malou Skálu a začalo prohledávat vlaky a zadržovat pašované potraviny. Začala potravinová blokáda pohraničí. A kde je hlad, je rázem i nespokojenost. Kam tato nespokojenost vedla, se dozvíte v příštím čísle Jabloneckého měsíčníku, věnovanému listopadovým událostem.

(Pokračování v příštím čísle.)

Lukáš Pleticha

Vytvořeno 30.9.2010 8:36:31 | přečteno 1660x | Petr Vitvar