Výprava za obojživelníky na Jablonecku

V České republice žije 21 druhů obojživelníků. K těm nejběžnějším a nejznámějším patří ropucha obecná či skokan hnědý, vzácněji je k vidění např. kuňka obecná a jen málokdo měl to štěstí vidět rosničku obecnou či blatnici skvrnitou. Také čolky či mloky spatříme dnes už spíše výjimečně.

Obojživelníci jsou důležitým článkem potravních řetězců; jsou likvidátory mnoha druhů obtížného hmyzu a sami se stávají potravou predátorů. Bohužel, v různém stupni ohrožení je v současnosti přibližně 90 % druhů obojživelníků u nás žijících. Mizení obojživelníků je dokonce přirovnáváno k období vymírání dinosaurů. A jaká je situace na Jablonecku?

I zde došlo v posledních letech k velmi výraznému úbytku. Uveďme jeden z příkladů: Jablonec býval významnou lokalitou ropuchy krátkonohé, přičemž šlo o lokalitu nejseverněji a zároveň i nejvýše položenou v rámci celé ČR. Výstavba sídliště Mšeno a následná okolní výstavba zlikvidovaly celou populaci a ani záchranné transfery, o které se pokoušeli ochránci přírody, ropuchu krátkonohou nezachránily. V současnosti ji bohužel v Jablonci již nenalezneme.

Určitě však můžeme narazit na ropuchy obecné či skokany hnědé v okolí jablonecké přehrady. V lesích za třetí přehradou je k vidění i překrásně zbarvený mlok skvrnitý - ten je hojněji rozšířen například v lesích směrem na Železný Brod či v Jizerskohorských bučinách. Setkat se lze i s čolkem obecným a horským - těm k životu stačí i nevysychající kaluž nebo bazének někde na zahradě. Čolky najdeme i v Zeleném údolí, u Elitexu v lesním močálku, na zahradě ve Vikýři. Mohli jsme je před lety najít například i ve vodní nádrži před letním kinem. Pamětníci bydlící poblíž přehrady si možná vzpomenou, že před lety nebylo možné kvůli kvákání a skřehotání žab ani usnout. To je však již minulostí…

Proč tedy obojživelníci z naší přírody mizí? K jejich ohrožení přispívá odvodňování mokřadů, mizení drobných vodních ploch, luk a remízků. Ohrožení často celých populací představuje nárůst silničního provozu. Záchranné transfery žab, migrujících přes vozovky, nyní navíc znesnadňuje další faktor - závažné celosvětové a rychle se šířící onemocnění obojživelníků - tzv. chytridiomykóza. V Čechách byla poprvé zjištěna v roce 2008.

Šíření nákazy mezi obojživelníky asi jako laici nedokážeme zabránit. Můžeme se však alespoň snažit o zachování jejich přirozeného životního prostředí. Obnova a budování malých rybníčků a tůní, budování zimovišť, zatravňování pozemků kolem vod, zachování mokřadů, to jsou některé z mnoha cest, jak pomoci obojživelníkům k návratu do naší přírody.

Simona Jašová

Vytvořeno 1.9.2010 15:47:09 | přečteno 2055x | Petr Vitvar