Navštivte Budyšín - magické město věží

Možná ve shonu všedních dní není čas navštívit sousedy ve vedlejším vchodu, bloku, anebo příbuzné v Kokoníně, ale na sousedy v Horní Lužici bychom si v letním období konečně chvilku najít mohli. Není totiž mnoho magických míst za našimi hranicemi, kde se nám rozbuší české srdce, některým z nás živené příměsí německé krve po předcích, a kudy kráčely slavné slovanské i germánské dějiny.

Naplánujte si výlet do našeho partnerského města Budyšína (Bautzenu). Je vzdálen asi 60 km od Jablonce nad Nisou a necháte-li doma svůj vůz, dostanete se tam pohodlně vlakem, který vám připomene časy školních výletů a rytmus Dvořákovy Humoresky. „Skřivani“ mohou vyjet z Jablonce už v 5.38. Je sice třeba přestupovat v Liberci, Žitavě a Görlitz, do Budyšína však dorazíte už před devátou. S dětmi je možno vyjet až v 7.40, i ti musí být ovšem kapku malí skřivani či vynechat věčnou přetahovanou s rodiči, kdo usne později. Čekají vás přestupy v Liberci a Bischofswerdě, v Budyšíně jste kolem půl jedenácté.

Přivítá vás město s tisíciletou historií, ležící na skalní plošině nad zákruty horního toku řeky Sprévy uprostřed historického území Horní Lužice. Budyšín je nazýván městem věží, má jich sedmnáct. Nejstarší památkou je gotický chrám svatého Petra. Jeho mohutná věž je přístupná veřejnosti a je z ní krásný pohled na město i okolí. Ale nejpozoruhodnější je to, že v našem názorově nepříliš tolerantním světě prokázali obyvatelé Budyšína obdivuhodnou snášenlivost již v období reformace. Inu, není se čemu divit, vždyť lužickosrbské legendy o Krabatovi by pohnuli obočím každého dogmatického inkvizitora i dnes a mix vlivů původně keltských, pak slovanských a germánských přinášel jistý nadhled a velkorysost v pohledu i na tu jednu knihu knih - Bibli. Katolíci a protestanti si zde tedy rozdělili prostor chrámu svatého Petra již v roce 1542 pro své pobožnosti. Je to jediný kostel, kde se konají bohoslužby obou vyznání. Vstupme a zamysleme se alespoň na chvilku nad věcmi, co nás spojují, nikoliv rozdělují.

Hlavní budyšínské náměstí zaujme krásnými domy, pozornost určitě přitáhnou trojí hodiny na věži radnice. Vedle radnice se nachází informační středisko, kde můžeme získat brožurky, některé i v češtině. Určitě si nelze nechat ujít procházku po zachovalých hradbách, navštívit muzeum ve Staré vodárně, kde je k vidění unikátní čerpací zařízení, jež pomocí umně propojených čerpadel a dřevěného potrubí přivádělo vodu ze Sprévy ke kašnám. Cesta po hradbách nás přivede na nejstarší místo Budyšína, hrad Ortenburg, na jehož nádvoří je Lužickosrbské muzeum, které rovněž stojí za prohlídku.

Zde je třeba připomenout, že Budyšín je politickým a kulturním centrem Lužických Srbů. I když tvoří jen malou část obyvatel města, snaží se o zachování svého jazyka, udržují své zvyky, mají své divadlo. Pokud sledujete záznamy divadelních představení v televizi, mohli jste před nějakou dobou vidět „Maryšu“ bratří Mrštíků v nastudování budyšínského srbského divadla. Zajímavé je, že režisérka tohoto představení studovala v Brně.

Ale většina dnešních národních buditelů z řad Lužických Srbů studuje sorabistiku, tedy lužickou srbštinu s jejími starobylými mýty i rituály v Lipsku. Potkáte-li absolventa takového studia, zjistíte, že se s ním domluvíte i česky, mluvíte-li pomalu, neboť ten slovanský grunt máme v obou řečech stejný. A i když fandí německému národnímu manšaftu na mistrovství světa v Jižní Africe a pracuje většinou v německých médiích, ta sympatická odlišnost v jinak zestejněném globalizovaném světě mu šibalsky pomrkává z očí. Určitě přijměte jeho pozvání na Velikonoce, až při „Jutry w Serbach“ (Velikonocích v Srbsku) „sedne na kůň“ při tradiční jízdě elegantních černých pánů.
Ale nyní je ještě léto. K atmosféře města patří i množství restaurací, hospůdek a kavárniček, kde si můžete odpočinout, občerstvit se, ochutnat speciality třeba právě srbské kuchyně. A nezapomeňte si koupit proslulou budyšínskou hořčici, s níž můžete doma u grilu vzpomínat na krásný letní den prožitý v Budyšíně.

(pb)

Vytvořeno 25.6.2010 12:19:46 | přečteno 2949x | Petr Vitvar