Co nabízí zajímavá příležitost talentovanému maturantovi, který projevuje mimořádný zájem o přírodní vědy, vládne angličtinou, případně i němčinou a je schopen patnáctiminutového představení rodného města v angličtině? Loňský úspěšný stážista Martin Pusztai popsal v následujícím textu své zážitky.

Martin Pusztai

O možnosti zahraničních stáží během studia na vysoké škole se všeobecně ví, spousta studentů o vycestování uvažuje či nějakou stáž absolvovala. V rámci programu Erasmus má tuto možnost snad každý, kdo chce, a předměty absolvované na zahraniční univerzitě mohou být uznány domácí vysokou školou. Na střední škole je však situace jiná. Když už se někdo přeci jen odváží vycestovat, znamená to pro něj především rozšíření kulturních obzorů, větší osamostatnění a procvičení cizího jazyka. Projekt ISH v sobě zahrnuje nejen výše zmíněné možnosti, ale také začlenění studenta do týmu, jenž bádá na poli přírodních věd, a to je šance, které se nedá odolat…

Heidelberg - brána do světa

Jelikož se do Heidelbergu sjíždějí pouze studenti z jeho partnerských měst, měl jsem štěstí, že město Budyšín coby partner Jablonce nad Nisou věnovalo jedno místo nám. Ale nebylo to jen tak. Podmínka studia v maturitním ročníku byla tou dobou už vyřešena, podmínka hlubšího zájmu o přírodní vědy rovněž, a nakonec i telefonní rozhovor v angličtině proběhl hladce. Ale jaké překvapení po mém příjezdu! Jestliže angličtina slečen z heidelberské radnice připomínala tu dobře známou ze školních lavic, angličtina mých nových spolubydlících z hotelu v odlehlejší části města zněla opravdu exoticky. Je sice pravda, že v Izraeli je více slyšet americká angličtina, teď se odvolávám na informace od mých nových heidelberských kamarádů, avšak když se tato angličtina občas proloží hebrejským výrazem či intonací, je z toho nový jazyk - šišlanice.

Nerad bych ale přeháněl. Člověk si za čas vyladil sluch na jakékoliv akcenty a rozmluvil se. Horší bylo pochopení cizí mentality. Je pravda, že jsme stejného stáří i zaměření, nicméně své nové kamarády, jejichž druhou uvítací větou bylo, že za rok musejí na tři léta do armády, na což následně navázali dlouhým monologem, že Izrael má jen samé nepřátele, a tak musejí bránit svůj lid, ihned nepochopil. Poslední kapkou se stala informace ohledně sebeobrany. Jeden z mých spolubydlících mi prozradil, jak se naučil zabít člověka několika způsoby, a když jsem se na něj zkoumavě a s hrůzou podíval, jen se zazubil: ,,Jestli máš strach, tak ti to nebudu ukazovat!“

Na mezilidské vztahy v rámci projektu nedám ale vůbec dopustit. Tak příjemná a kamarádská atmosféra, ať už ze strany studentů, pracovníků města nebo vědeckých institucí, se jen tak nezažije. Po prvním týdnu, jejž jsme všichni (z Německa, Ukrajiny, Anglie, Francie, Japonska, Izraele a já) v celkovém počtu 13 osob strávili na úvodních seznamovacích kurzech v laboratořích Evropské laboratoře molekulární biologie, jsme byli nejen dobře připraveni a obeznámeni s přístroji, ale též seznámeni mezi sebou. Někteří až moc. Samozřejmě jsme se nevyhnuli poznávání krás univerzitního města, které je nejen centrem vědy, vzdělání a překrásné architektury, ale také, což málokdo ví, městem amerických vojáků. Některé čtvrti za nepropustnou stěnou mříží, žiletkového drátu a po zuby ozbrojených hlídek ukrývají jiný svět. Jsou zde americké školy, hřiště, obchody i kostely a spousta typických bochánkovitých grilů. Přes týden se samozřejmě našel čas i na relaxaci, bazén, lanové centrum, fitness a posezení v pěkné hospůdce.

Mladým vědcem 2009

Jestliže první týden předčil svým pestrým programem očekávání, druhý se přes něj hladce přehoupl. Rozdělili nás do různých institucí. Jak jsme posléze zjistili, tímto nám umožnili prožít tři týdny jako skuteční vědci. Mě po krátké poradě, kterou jsem absolvoval ve svém novém týmu, okamžitě zapojili do práce. Zkoumali jsme savčí čichovou soustavu na modelovém organismu myši domácí (mutantní linii), konkrétně přenášení signálu se zaměřením na první synapsi (přepojení neuronů).

Zajímalo nás především, po jakých drahách se přenáší a kde jsou poprvé zpracovány pachy a vůně. Tolik ve zkratce o náplni projektu. Běžný vědecký den začínal ranní kávou (v mém případě čajem) v prostoru kuchyňky. Ze začátku jsem svým kolegům, kteří kuchyňku s kávomatem prohlašovali za nejdůležitější z laboratoří a hnací motor celého Max-Planck Institutu, nevěřil.

Ale během druhého týdne jsem jim dal za pravdu, neboť jsme v institutu trávili celé dopoledne i odpoledne a na volný čas zbýval jen protažený večer, moc se toho tedy nenaspalo. A samotná práce v laboratoři, to bylo nejen sezení u počítače, mikroskopů a spousty jiných přístrojů, ale také běhání z patra do patra, z laboratoře do laboratoře a hned zase do knihovny. Nakonec i každodenní běh o život, tedy spíše o jídlo do místní menzy.

V takovém duchu uplynul téměř celý měsíc, po který si pestrá skupina studentů z celého světa nejen hrála na vědu. To, že jsme museli sami čelit různým problémům, nástrahám, přicházet na řešení, ale také vyslovovat vlastní domněnky a prezentovat naši práci vědecké i nevědecké komunitě, posouvalo hru blíže skutečnosti. A navíc v angličtině, momentálně skutečném jazyku vědy a vyššího vzdělání, alespoň co se přírodních věd týče. Děkuji všem, kteří se na tomto skvělém projektu podíleli.

Martin Pusztai

Jan Poledňák

Letošním úspěšným uchazečem o stáž v Heidelbergu je jablonecký maturant Jan Poledňák. V termínu od 18. července do 14. srpna 2010 si i on může vyzkoušet roli mladého vědce.

Co od pobytu, Jane, očekáváte?

Hlavně nabírání zkušeností v praktických záležitostech, protože na gymnáziu jsme moc biologických a chemických praktik neměli. Těším se na ostatní studenty ze všech koutů světa a poznání cizích mravů a snad získání dobrých přátelství. Doufám, že si zlepším angličtinu a snad se i naučím nějaké ty vědecké výrazy, které se běžně neučí.

Přejeme za redakci Jabloneckého měsíčníku, ať se očekávání vyplní, a těšíme se na dalšího mladého vědce, který roste v našem městě.

(pb)

Další informace

• www.ish-heidelberg.de