A tak si pan Skollauda i nadále musel pro pití ke vzdálenější studni. Až v srpnu roku 1865 se omylem nedobré vody napila jeho matka. Ale té přišla nakyslá chuť povědomá. Skoro jako voda v Libverdě. A když vodou naplnila skleněnou láhev, pozorovala, jak pomalu stoupají bublinky. Mnohem déle, než je u čerstvě natočené vody obvyklé. A pak se pan Skollauda vypravil za uznávaným jabloneckým lékárníkem Ulrichem. Ten potvrdil, stejně jako neméně slavný smržovský Dr. Weisskopf, že se jedná o kyselku. Prokázaly to i chemické rozbory. A pak si někdo vzpomněl na přednášku berlínského profesora Dr. Rittera, který Jizerky kolem roku 1850 procestoval a v Jablonci vyslovil domněnku, že zrovna někde v údolí Nisy mezi Prosečí a Vratislavicemi by se mohly nalézat minerální prameny.

Pramen se stal brzy slavným u Jablonečáků i Liberečáků. Následujícího roku pan Skollaude okolí studny zvelebil, zřídil i lázeň a zkusil vykopat novou studnu, kde našel dokonce vydatnější pramen.

A protože místo mělo i příhodnou polohu, nedaleko císařské silnice a dvou měst, věhlas rostl. Alespoň podle písmáka Antona Jägra. Jenže až tak slavné to pak už nebylo. Podnik v následujících letech několikrát změnil majitele a roku 1888 vyhořel. Roku 1893 několik občanů založilo společnost pro zřízení lázní. Získali povolení, aby se voda mohla nazývat Rudolfovým pramenem podle korunního prince. Na prameni postavili budovu s věžičkou a nabízeli koupele. To byla zlatá éra. Roku 1913 byl vyhlouben první vrt. Jenomže nevhodnými stavebními úpravami došlo ke zkalení pramene a s lázněmi byl konec.

Po 1. světové válce získal vřídlo pan Weber. Prameny se podařilo vyčistit. Kyselka se pod značkou weberovka zase prodávala. Po roce 1945 byl podnik zestátněn.

Kyselka byla využívána, ale do zvelebení se neinvestovalo. Modernizacemi byla ničena jedna budova za druhou a nakonec zmizela i charakteristická věžička - symbol podniku. Záchrana od úplné zkázy původních budov přišla v poslední chvíli. Roku 1989 byla založena společnost Vratislavická kyselka, která vrátila zřídlu alespoň kousíček původní slávy.

Lukáš Pleticha