Tato příležitostná ražba podle návrhu akademického sochaře Jiřího Dostála vznikla v rámci oslav 200. výročí povýšení Jablonce na městys (1808) a stejného výročí narození prvního starosty města (na město byl Jablonec povýšen až v roce 1866) Josefa Pfeiffera. Udělení medailí vybraným osobnostem schválila městská rada na své schůzi 9. října 2008.

Medaile Josefa Pfeiffera je mimořádná jak svými parametry (průměr 85 mm, váha ve stříbře 999/1000 - 300 g), tak svým dvojjazyčným textem, který se objevuje na oficiální městské ražbě zřejmě poprvé. Stříbrných exemplářů je pouhých dvacet a kromě oceněných osobností jsou určeny pro muzea a archivy. Měděných bylo vyraženo sto a slouží převážně jako dar starosty města. Celkový dojem podtrhuje jak ruční patina z dílny rytce-medailéra Anselma Roskovce, tak adjustace v pečlivě provedených kazetách z tvrdého dřeva. K ražbám je přiložen česko-německý certifikát a oceněné osobnosti dostávají ke stříbrným medailím udělovací dekret podepsaný starostou města.

Na lícní stranu medaile byl zcela jednoznačně vybrán Josef Pfeiffer, našimi předky nazývaný „otcem města Jablonce“. Tuto významnou osobu z historie města můžeme také počítat mezi letošní oceněné, přestože se právě v jejím případě vloudil na medaili šotek (nezemřel v roce 1867, ale 1869).

Složitější byla volba druhé strany. Pro návrh byly nakonec zvoleny dobové pohledy na město. Jeden z nich, z počátku 19. století, Jiří Dostál ztvárnil do reliéfu. V úplném středu medaile je umístěn kostel sv. Anny - původní duchovní srdce města - obklopený hřbitovem. Je to výraz sepětí živých (chrám jako pravidelné shromaždiště obce) s odpočívajícími předky. Z práce a odkazu našich předků vyrůstá náš život. Nad tím je „vhled“ do budoucnosti symbolizovaný charakteristickými jabloneckými věžemi. Dělení plochy je částečně čtvercové, což váže na grafické prvky nově zaváděného vizuálního stylu města. Česko-německé texty na medaili chtějí připomenout národnostně smíšenou společnost minulosti. Na výrobu medaile, která byla vyražena v jablonecké České Mincovně, získalo město částečnou dotaci z Libereckého kraje.

Výběr osobností, kterým byla medaile udělena, nebyl jednoduchý. Podobné výběry jsou často problematizovány politickými vlivy, kritéria se prakticky nedají předem stanovit a pouze pohled na výsledný návrh dovolí konstatovat, jak se výběr podařil. V tomto případě je to kaleidoskop osobností, které v životě uskutečňovaly hodnoty důležité pro občanskou společnost. Smyslem medaile bylo ukázat, že město nejsou jen ulice a domy, ale i jednotlivci. A přestože většina medailí je udělována in memoriam, chtělo město poděkovat těm, kdo pro jeho rozvoj, obyvatele, jméno nebo pro jiné skutečnosti s městem spojené něco významného udělali. Právě osobní rozměr města i historie je v životě společnosti nejdůležitější a nejzajímavější. Toto poděkování je zdůrazněno medailí, která vybočuje z běžné produkce a je významným příspěvkem k medailérské tradici města. Udělené medaile jsou jakýmsi mostem mezi minulostí, současností a budoucností.

V oceněných osobách a jejich různorodých osudech se dnes připomínají jak doby dávno minulé, tak i hodnoty, které ukazují do budoucnosti, kdy se teprve projeví plody dnes neviditelné práce. Víme, že existují lidé, pro které je minulost problém. Pro ně máme vzkaz z pera spisovatele Jana Čepa: „Naše minulost není nezměnitelná; zůstává dále látkou, z které můžeme ještě něco udělat. Záleží všecko na nás, na tom, jak naložíme s budoucností, která vtéká v tuto chvíli do naší přítomnosti.“

V následujících dílech nového seriálu představíme všechny oceněné osobnosti.
(bt)