Na severních a částečně i na západních svazích Jizerských hor se rozprostírají rozlehlé smíšené hvozdy, jež svojí velikostí představují největší komplex přírodě blízkého lesa v Čechách. Jejich pás se táhne od Oldřichova v Hájích až k Bílému Potoku a Lázním Libverda a dosahuje délky zhruba 15 km. Nadmořská výška má značné rozpětí - přibližně od 420 do 1000 metrů.

Již v roce 1960 bylo na tomto území vyhlášeno šest přírodních rezervací a po pěti letech k nim přibyla ještě sedmá. Seřadíme-li je od západu k východu, pak se jednalo o oldřichovský Špičák, Stržový vrch (1965), Poledník, Štolpichy, Frýdlantské cimbuří, Paličník a Tišinu. Velkorysým sloučením a rozšířením těchto menších chráněných území v jeden celek vznikla v roce 1999 současná Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny. Její výměra činí 950,93 ha, celková rozloha s ochranným pásmem představuje dokonce 2700 hektarů. Strmé a balvanité severní svahy Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory tak získaly nejvyšší stupeň ochrany přírody.
Jak již z názvu NPR vyplývá, převládající dřevinou je zde buk lesní. V porostech se kromě toho vyskytuje javor mléč a klen, jilm horský či lípa velkolistá a srdčitá, nalézt můžeme i jedli bělokorou. Ve vyšších polohách je běžný smrk a jeřáb. Jizerskohorské bučiny poskytují též prostředí k životu mnoha výjimečným rostlinným a živočišným druhům. K vzácným bylinám patří časně z jara kvetoucí lýkovec jedovatý, kyčelnice devítilistá a podbělice alpská, v létě pak kokořík mnohokvětý a přeslenitý, měsíčnice vytrvalá, mléčivec alpský, čípek objímavý, atraktivní lilie zlatohlavá a řada dalších. Mezi nejzajímavější ptačí obyvatele patří výr velký, včelojed lesní, čáp černý a v posledních letech zde vzácně hnízdí i sokol stěhovavý.

Území NPR Jizerskohorské bučiny dnes patří k nejzachovalejším v celých Jizerských horách a svojí rozlohou se řadí k několika největším v České republice. Smyslem ochrany přírody však není krajinu ohradit a nepustit do ní návštěvníky. Zákon o ochraně přírody a krajiny sice umožňuje pohyb návštěvníků výhradně po značených cestách, avšak jejich poměrně hustá síť a promyšlené vedení nabízí především pěším obdivovatelům přírody možnost poznat krásy a rozmanitost celého území.

Kromě jedinečných lesů dodává této krajině turistickou přitažlivost i množství gigantických žulových skal. K nejznámějším patří například vyhlídky Ořešníku, Hajního kostela, Frýdlantského cimbuří, Paličníku či Tišiny na úbočí Smrku. Na všechna tato místa nás dovedou značené turistické stezky.

Jinou atrakcí jsou pro milovníky jizerskohorské přírody rokle divokých potoků a vodopády. K nejznámějším z nich patří Malý a Velký Štolpich nebo Černý potok, které se v době jarního tání či déletrvajících dešťů proměňují v dravé bystřiny.

Snad není třeba dodávat, že bychom měli při návštěvě chráněných území dodržovat určitá pravidla a chovat se ohleduplně k okolí.

(os)

Další informace

• Tip na výlet do Jizerskohorských bučin (web vejslapy.cz)